Dunker je poměrně mladé plemeno, které vyšlechtil Wilhelm Dunker ve 20. stol. v Norsku. Ke křížení byli použiti honiči z Anglie, Francie a Německa. Plemeno je za hranicemi Norska téměř neznámé. Dunker je lovecký pes, určený především k lovu zajíců. Je to klidný pes, s povahově dobrými vlastnostmi. Při lovu se řídí spíše čichem než zrakem. Je charakteristický mírnou a přátelskou povahou, ušlechtilým vzhledem a sebejistým vystupováním. Zároveň však oplývá neutuchající energií a silou. Dunker potřebuje (stejně jako ostatní lovečtí psi) dostatek pohybu a zaměstnání.
o toto plemeno není náročná, je vhodné občasné kartáčování srsti a pravidelná kontrola uší, aby se předešlo zánětům zvukovodu.
Dunker ( Norwegian Hound) český název Norský honič
Zkratka používaná v ČR: DU
Standard FCI č. 203 / 12.03.1999 / F
Původ : Norsko.
Datum zveřejnění platného standardu : 12.03.1999.
Použití: Honič.
Klasifikace F.C.I. : Skupina 6 Honiči, barváři a plemen příbuzná. Sekce 1.2 Střední honiči. S pracovní zkouškou.
Je středně velký, zřetelně obdélníkového rámce. Jeho tělesná konstrukce je silná, nepůsobí však dojmem, že je hrubý (težký). Musí z něj vyzařovat odolnost.
hloubka hrudníku je přibližně stejná, jako polovina výšky v kohoutku.
Nesmí být vysoko nesená. Je ušlechtilá, čistých linií. Je přiměřeně dlouhá, linie jsou rovnoběžné. Není klínovitá.
Mozkovna : Je mírně klenutá. Týlní hrbol je výrazný. Protože čenichová partie je dlouhá a výrazná, jeví se se mozkovna méně mohutná, a to zvláště u psů, za podmínky že linie hlavy zůstanou rovnoběžné.
Stop : Je vyznačený, není hluboký ani příkrý.
Nosní houba : Černá. Nozdry jsou široké, dobře otevřené.
Čenichová partie : Je spíš dlouhá než krátká, hranatě zakončená. Nosní hřbet je rovný a konstantně široký.
Čelisti/zuby : Nůžkový skus. Kompletní chrup.
Líce : Suché ; nadočnicové oblouky nevýrazné.
Oči : Tmavě zbarvené, kulaté, spíše velké, nejsou však vykulené. Oči mají živý a výrazný pohled, svědčící o vyrovnanosti povahy. Víčka těsně přiléhají k oční kouli . Oči různobarevné (duhovka je vícebarevná) jsou přípustné u jedinců ve zbarvení blue merle.
Uši : Jsou zavěšené spíš níže než vysoko. Jsou jemné na omak. Nejsou příliš široké, zužují se ke špičce, která je zaoblená. Jsou zavěšené na plocho, nestáčejí se a nemají vrásky. Přiléhají dobře k hlavě. Když je natáhneme směrem k nosu, dosahují do poloviny čenichové partie.
Dostatečně dlouhý, bez patrného laloku.
Pevná.
Hřbet : Je rovný, pevný a nepříliš dlouhý.
Bedra : Jsou široká a svalnatá, nejsou vyklenutá.
Záď : Má jen mírný sklon, je svalnatá a není krátká.
Hrudník : je prostorný, žebra jsou dostatečně klenutá. Poslední žebra musí být obzvlášť dobře vyvinutá, aby se hrudník zdál co nejdelší.
Spodní linie a břicho : mírně stoupající.
je nasazený v prodloužené horní linii. U kořene je silný, směrem ke špiččce se zeštíhluje. Ocas musí být nesen obloukovitě prohnutý směrem vzhůru. Dosahuje ke hlezennímu kloubu nebo jej mírně přesahuje.
Společný pohled : Jsou silné, suché, s jasně patrným nervstvem.
Lopatky : Lopatkové kosti jsou dlouhé, osvalené, šikmo uložené, dobře přiléhající k hrudníku. Jejich vrcholky jsou blízko u sebe. Lopatka a loketní kloub svírají správný úhel.
Předloktí : Rovná.
Metakarpus : Mírně šikmý..
Tlapky : Prsty jsou klenuté a sevřené. Meziprstní prostory jsou dobře osrstěné. Polštářky jsou pevné. Tlapky v postoji směřují rovně dopředu.
Společný pohled : Jsou korektně zaúhlené. V postoji jsou rovnoběžně postavené. Nejsou přeúhlené (příliš uzavřený úhel) a nikdy nemají kravský postoj. Je nutné odstraňovat paspárky.
Stehna : Široká.
Koleno : Dobře zaúhlené a postavené.
Podkolení : Silná.
Hlezna : Dobře postavená, suchá. Při pohledu z profilu silná.
Tlapky : Stejné jako přední.
Uvolněný, dobře pokrývá terén. Pohyb končetin v ose, pánevní končetiny nesmí mít kravský postoj hlezen ani být přeúhlené.
Rovná, tvrdá, hustá a ne moc krátká. Zadní strana stehen a ocas mohou být více osrstěné, zvláště je-li srst dobré kvality.
Černá nebo blue merle (strakatá), se světlým pálením a bílými znaky. Převažující hnědá v teplých tónech nebo černá, která začíná na čenichu a končí pod hlezny, které se říká černá maska, je méně vyhledávaná. Pokud bílá barva dosahuje až do oblasti lopatek a bílá je celá spodní strana včetně břicha a na nohou dosahuje bílá až nad hlezna (punčošky), jedná se o znaky korektní a žádoucí.
Psi 50-55 cm, ideální výška 53 cm.
Feny 47-53 cm, ideální výška 50 cm.
Všechny odchylky od výše uvedeného standardu musí být považovány za vady, které musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti.
Zbarvení : Pokud u černých nebo světle hnědých psů dosahuje bílá až do oblasti hřbetu, nebo pokud u psů blue merle jsou v této barvě bílé znaky, jejich ohodnocení závisí na rozsahu bílé barvy.
Agresivita.
Převažující bílá barva (50% a více povrchu těla).
Všichni psi s evidentními anomáliemi fyzického stavu nebo s poruchami chování musí být diskvalifikováni.
Pozn.: Psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.
Nejoblíbenější psí plemena