Inzeráty plemene: Dánský ohař krátkosrstý
Je dost blízký anglickému pointrovi, takže jeho anglické jméno se změnilo z někdejšího Hertha Dog na nyní používané Hertha Pointer. Slovo Hertha je jméno feny, která byla zakladatelkou plemene. Jedna hezká světle červená fena krátkosrstého ohaře se přidala ke skupině utahaných Dánů a usilovně se jich držela. Vojáci jí začali říkat Hertha, a když dorazili domů, prodali ji místnímu lovci, který ji zase prodal jinému myslivci, který působil v Jutsku. Nedaleko měl statky vévoda z Austenborgu, kterému patřil psinec s dovezenými anglickými pointry. Ti byli shodou okolností také světle červení, jen s malými bílými znaky. Jedním z nich, psem jménem Sport, nakryli Herthu a jejich potomstvo se stalo základem chovu nového plemene. Ke konci 19. století byl založen speciální chovatelský klub a r. 1897 byl vypracován standard plemene. Plemeno se podobalo anglickému pointrovi, ale odlišnosti byly dost jasně zřetelné, aby mohlo být chápáno jako svébytná forma. Jeho chov byl skutečně čistokrevný, což se nedalo říci o dánských chovech anglického pointra. Bylo tomu tak proto, že zatímco dánští krátkosrstí ohaři byli chováni bez příměsi cizí krve, v Dánsku chovaní angličtí pointři byli často "oživováni" křížením právě s nimi. Nelze se divit, že zastánci dánských krátkosrstých ohařů, kteří byli čistokrevně chováni už sto let, se velice zlobili, když roku 1982 odmítla dánská kynologická organizace (Dánský kynologický klub, DKK) oficiálně plemeno uznat s odůvodněním, že jde o pouhou varietu anglického pointra. Je ovšem více než jasné, že plemeno dřív nebo později uznáno bude. V Dánsku je stále oblíbenější, i když jinde je známo jen málo. Součástí jeho kouzla je přirozeně sytá červená barva, ale lidé ho mají rádi i pro sílu, výkonnost, živost, inteligenci a výjimečnou chápavost při loveckém výcviku.
Starodánský ohař (Dánský ohař) (Gammel Dansk Hansehund)
Standard FCI č. 281/22.03.2002/F
Původ: Dánsko
Datum zveřejnění platného standardu: 08.01.1998
Použití: Všestranný pes pro lov pernaté zvěře.
Klasifikace FCI: skupina 7 ohaři (stavěči), sekce 1.1 kontinentální ohaři krátkosrstí, s pracovní zkouškou
Zmínku o tomto plemeni můžeme objevit okolo roku 1710. Tehdy jeden člověk, který se jmenoval Morten Bak a bydlil v Glenstrupu poblíže měst Randers a Hobro, pářil příbuzensky psy z Čech s místními farmářskými psy. Upevnil tak plemeno stříkané hnědě a bíle (bělouše), které bylo nazváno „Bakův pes“ nebo „starodánský ohař“. Místní farmáři ovšem označovali tyto psy názvem „bloodhoundi“, což svědčí o pravděpodobném vlivu potomstva limiérů – honičů, používaných jako stopaři a chovaných na šlechtických sídlech tohoto regionu, kteří byli všichni ve větší či menší míře spřízněni se svatohubertskými psy, na formování této rasy. Rovněž tak je pravděpodobné, že čeští psi byli příbuzní se stavěči ze Španělska a také s výše jmenovanými psy svatohubertského typu. Ti předali tomuto starodánskému ohaři mnohé dědičné vlohy.
Je to středně velký pes obdélníkového rámce s mohutným svalstvem. Jedním z velmi typických znaků tohoto plemene je velmi výrazný rozdíl mezi oběma pohlavími. Zatímco pes je mohutný a silný, fena je typicky mnohem lehčí, živější a veselejší.
Kohoutková výška je k délce těla v poměru 8:9.
působí dojmem klidného a vyrovnaného psa, rozhodného a odvážného. Při lovu pracuje spíše pomalu a neztrácí kontakt se svým vůdcem, plní svoji funkci stavěče, aniž by zbytečně pobíhal po velkém prostoru. Toto plemeno se hodí do malých i prostorných loveckých terénů.
je krátká a široká, bez výrazného stopu. Týlní hrbol je výrazný a je dobře vidět ze všech stran.
Mozkovna: dostatečně široká a zjevně zaoblená.
Stop: nevýrazný.
Nos: velký, jasně ohraničený, nozdry jsou otevřené. Je zbarven od tmavě játrově hnědé až po odstíny světle játrové.
Nosní hřbet: nosní hřbet je široký.
Pysky: od počátku nosu jsou pysky dobře vyvinuté, a všude překrývají spodní čelist. Tyto dobře vyvinuté pysky dávají hlavě její charakteristickou hloubku.
Čelisti/zuby: čelisti jsou mohutné se správným nůžkovým skusem. Kompletní chrup je upřednostňován.
Líce: jsou silně osvalené, široké.
Oči: jsou středně velké, ani zapadlé v očních jamkách, ani vystouplé. Je upřednostňováno tmavě hnědé zbarvení.
Uši: jsou zavěšené spíše nízko, široké, na konci zaoblené. Jsou správně dlouhé, pokud ucho, natažené směrem dopředu dosahuje dále, než do poslední třetiny čenichové partie.Zadní strana ušního boltce musí přiléhat k lícím.
svalnatý, dobře osrstěný. Lalok je považován za charakteristický znak plemene, ale nesmí být přehnaně velký.
Kohoutek: je výrazný. Je to nejvyšší bod hřbetní linie, která se od něj k zádi mírně svažuje.
Hřbet: silný a svalnatý.
Bedra: krátká, široká a svalnaté, pevná.
Záď: široká a nepřiliš krátká, mírně spáditá směrem bodu nasazení ocasu.
Hrudník: je široký a hluboký. Široký hrudník je specielně požadován u psů. Oblast hrudní kosti dosahuje až k loketnímu kloubu. Žebra jsou vyklenutá a hrudní koš je dlouhý, ani plochý, ani příliš sudovitý. Široká hruď (široká fronta) je upřednostňována.
je nasazen spíše vysoko, než nízko. Široký u kořene, ke špičce se zeslabuje. Je středně dlouhý, dosahuje téměř k patnímu kloubu. Je nesený svěšený. Nekupíruje se.
při pohledu zepředu jsou přední nohy silné, rovné a rovnoběžně postavené.
Lopatky: lopatková kost dobře přiléhá k hrudnímu koši, je bohatě osvalená, což je zřetelně vidět jak v postoji, tak v pohybu.
Rámě: správně dlouhé, svalnaté.
Loket: přiléhá k tělu, ale má dostatek prostoru pro pohyb, není ani vytočený, ani vtočený, je umístěn spíše dále vzadu. Rámě a předloktí svírají správný úhel.
Předloktí: rovné, svalnaté, silné kosti.
Kotníkový kloub: silný.
Záprstí (kotník): je poněkud šikmo postavené vzhledem k předloktí.
Přední tlapky: silné a uzavřené, prsty klenuté, polštářky odolné.
při pohledu zezadu jsou rovné, postavené rovnoběžně.Správně zaúhlené, se silnými kostmi.
Stehna: svalnatá, dlouhá a široká. Pánevní kost a stehenní kost svírají správný úhel.
Podkolení: silné a dobře úhlené.
Lýtko: dlouhé a silné.
Hlezno: dost dlouhé, svalnaté.
Zánártí: mírně zaúhlené vzhledem k holení kosti.
Zadní tlapky: silné a uzavřené, prsty klenuté, polštářky odolné.
prostorný, dobře pokrývající terén, pohyb pánevních a hrudních končetin vzájemně koresponduje. Končetiny se pohybují v ose. Hlava je nesená vysoko.
není příliš jemná, dobře přiléhá k tělu a končetinám. Na hlavě a na krku je kůže poněkud volnější, tvoří na krku lalok a na hlavě v oblasti koutku vrásky.
krátká a přiléhavá, spíše tvrdá na omak. Srst dobře pokrývá celé tělo.
bílé s hnědými znaky: několik velkých ploten a drobné hnědé stříkání na bílém podkladu. Hnědá může mít různý odstín, ale je preferována spíše tmavě hnědá.
psi: 54 – 60 cm, preferovaná výška 56 cm
feny: 50 – 56 cm, preferovaná výška 52 cm
pes: 30-35 kg
fena: 26-31 kg
všechny odchylky od tohoto standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti.
špatně nesená hlava
nos velmi světlý nebo depigmentovaný
příliš krátký nosní hřbet
málo spuštěné pysky
absence jednoho nebo dvou zubů PM1
příliš světlé oči
mírně klenutý hřbet
příliš krátká záď
ocas nesený příliš vysoko nad linií hřbetu
mírně vbočené nebo vybočené nohy
srst příliš řídká
výška vybočující o 1-2 cm z hranic, stanovených standardem
vady charakteru, nedůvěřivý jedinec
příliš slabá kostra
výrazný stop
špičatý čenich
klešťový skus
absence jiného zubu, než jednoho nebo dvou PM1
kapří hřbet, prosedlý hřbet
zřetelně málo prostorný hrudník, sternální oblast málo vyvinutá, hrudní koš plochý nebo sudovitý
silně vbočené nebo vybočení lokty
sudovitý postoj nebo kravský postoj pánevních končetin
měkká záprstí
tlapka měkká nebo otevřená
příliš měkká povaha, bázlivé chování
atypický pohlavní výraz
zuby: absence více jak 2 premolárů (PM1) a dalšího zubu. Zuby, která nejsou vidět v dásni, jsou považovány za chybějící, s výjimkou, že by bylo potvrzeno, že zub nechyběl, v posudku předešlé výstavy
předkus, podkus a každý jiný nekorektní skus
rozštěp patra nebo zaječí pysk
entropium, ektropium, distichiáza
špatné utváření hrudi nebo hrudního koše (například příliš krátká hrudní kost, což má za následek náhlé vtažení spodní linie pod posledními žebry)
kohoutková výška nedosahující nebo přesahující o 2 cm hranice, stanovené standardem
Pozn.: Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.
Nejoblíbenější psí plemena