Inzeráty plemene: Chorvatský ovčák
Chorvatský ovčák
Protože plemeno bylo původně pracovní a pastýřské, jedná se v případě chorvatského ovčáka o velice pracovitého psa, naprosto vynikajícího strážce a ochránce. V rámci svých aktivit se dokáže zcela samostatně rozhodovat a přijímat samostatná řešení vzniklých situací. Je velice učenlivý a v případě, že je vychováván v rodině a je dostatečně socializován, stává se chorvatský ovčák skvělým rodinným společníkem. Jeho včasná výchova a výcvik je nutný. Ostatní zvířata snáší jako původně pastevecký pes velmi dobře, jeho vztah k dalším a neznámým psům se odvíjí od jeho výchovy, vedení a výcviku.
Tělo chorvatského ovčáka má dokonale kompaktní tvar, působí silným dojmem, ale není ani těžký, ani hrubý. Zaujme svou pružností a čilou reakcí. Srst chorvatského ovčáka je střední délky ( zhruba 8 - 13 cm ), je hustá, vlnitá a místy může být až kudrnatá. Přípustné jsou tyto barevné variety: černá barva a barva tzv. pepř a sůl. Na hrudníku jsou povoleny menší bílé znaky. Kohoutková výška není rozlišena na výšku psů a fen a pohybuje se v ideálním rozmezí 40,5 - 53 cm. Tělo chorvatského ovčáka má jen velmi mírně obdélníkový tvar, hřbet je rovný a mírně se svažuje směrem k ocasu. Hrudní koš je přiměřeně hluboký, bedra nejsou nijak zvlášť zúžena a vtažena. Ocas může být od narození krátký, může být ale i delší, dříve se běžně kupíroval. Končetiny jsou přiměřeně osvalené. Hlava chorvatského ovčáka je typicky „ovčácká", lebka má delší tvar s výrazně se zužujícím čenichem, který má zcela špičatý charakter. Uši jsou vztyčené, trojúhelníkové a značně široké. Oči má chorvatský ovčák mandlového tvaru, v barvě černé, nebo kaštanově hnědé.
Péče o srst je zcela nenáročná, postačí občasné česání a prokartáčování, zejména v období línání. Chorvatský ovčák by měl mít, i pokud je chován jako rodinný pes, dostatek pohybu, který mu nejlépe zabezpečí rozsáhlá zahrada, pravidelné procházky a občasné skotačení. Dalším důležitým faktorem, který je třeba vzít v potaz je geneticky daná potřeba psa pracovat. Z toho důvodu je dobré zajistit chorvatskému ovčákovi sportovní vyžití, nebo jakékoliv i amatérsky provozované pohybově-pracovní vyžití spočívající v plnění příkazů. Protože je chorvatský ovčák poměrně snadno ovladatelný a učenlivý, navíc vyniká mimořádně dobrým čichem, zcela jistě najde své uplatnění jako stopař. Jeho chování k malým dětem je obdivuhodné a jeho odvaha a nenáročnost činí z chorvatského ovčáka dokonalého rodinného psa s možností různých společných, sportovních aktivit.
Plemeno chorvatského ovčáka nebylo nijak plánovitě šlechtěno, ale vzniklo spíše náhodným pářením místně příslušných ovčáckých plemen. Jeho předkové se do Chorvatska dostali z různých částí Balkánu, možná také z Řecka a Turecka. I dnes je chorvatský ovčák nejvíce rozšířen v Chorvatsku, ve Slovinsku a v oblastech, které hraničí s Maďarskem.
FEDERATION CYNOLOGIQUE INTERNATIONALE
Secretariat General: 13, Place Albert I – B 6530 THUIN (Belgie)
F.C.I.-Standard č. 277 / 18.06.1996 / D Chorvatský ovčák (Hrvatski Ovčar)
Země původu: Chorvatsko
Datum publikace originálního platného standardu: 23.06.1969
Použití: ačkoliv je u něj vyvinutý především jeho ovčácký instinkt, může být stejně dobře používán jako hlídací pes.
Zařazení podle F.C.I.: Skupina 1 ovčáčtí a pastevečtí psi (kromě švýcarských salašnických psů). Sekce 1 ovčáci. Bez zkoušky z výkonu.
velikost chorvatského ovčáka je na spodní hranici velikosti středního psa. Jeho základní barvou je černá, charakteristickým plemenným znakem je krátká srst na hlavě a končetinách.
délka těla přesahuje kohoutkovou výšku o asi 10 %, takže formát těla je spíše obdélníkový.
živý, pozorný, střídmý a dobře vycvičitelný.
Celkově: klínovitá hlava je poměrně lehká, délka čenichové partie ku délce mozkovny je v poměru 9:11. Celková délka hlavy činí asi 20 cm.
Lebka: úzký přechod v tlamu. Nadočnicové oblouky nejsou příliš vyvinuté, líce jsou zaoblené, v celkovém pohledu je však hlava suchá. Čelní rýha není vyznačená. Při pohledu shora je lebka oválná, týlní hrbolek může být vyznačený.
Stop: málo vyjádřený.
Nosní houba: vždy černá, nevystupuje před přední hranu tlamy.
Tlama: suchá, nosní hřbet je v profilu rovný a předstupuje temeno ve tvaru klínu. Spodní čelist je v dobrém poměru k tlamě, takže tlama není ani špičatá ani tupá.
Zuby: dobře vyvinuté zuby s nůžkovým skusem. Klešťový skus je přípustný, ale ne žádoucí. Úplný chrup.
Pysky: tenké, pevné a pružné, s dobře uzavřeným koutkem. Viditelná sliznice pysků je černá.
Oči: kaštanově hnědé až černé, středně velké, mandlového tvaru, s živým výrazem, osa očního otvoru není šikmá, dobře přiléhající víčka jsou tmavě pigmentovaná.
Uši: trojúhelníkové, polovztyčené nebo vztyčené, středně dlouhé a nasazené poněkud po straně, žádoucí ucho je vztyčené. Kupírování není povoleno.
v poměru k hřbetní linii stojí krk šikmo, jeho horní a spodní linie probíhají rovně, je středně dlouhý, široký, osvalený. Dobře, ale ne příliš silně, zaoblený. Kůže je bez záhybů a huňatě osrstěná.
Kohoutek: nevystupující. Přechod krku v hřbet je pozvolný a sotva znatelný.
Hřbet: krátký, osvalený.
Bederní oblast: krátká a dobře osvalená.
Záď: středně dlouhá, lehce spáditá, dobře osvalená a pozoruhodně široká.
Hrudník: středně dlouhý, přiměřeně široký a hluboký s klenutým hrudním košem. Předhrudí není příliš vyznačené, jeho profil přechází ve spodní linii krku.
Břicho: lehce vtažené, plné a pevné slabiny.
středně vysoko nasazený. Jeho osrstění je dlouhé a huňaté. V klidu je nesen nízko nebo ve výšce hřbetní linie, v afektu nad hřbetní linií. Štěnata se mohou narodit bez ocasu nebo je možno ocas kupírovat tak, že u dospělého psa není delší než 4 cm.
hrudní končetiny jsou rovné a při pohledu zpředu paralelní. Úhlení kloubů je poměrně otevřené, což vede k spíše strmému postavení. Končetiny jsou středně dlouhé, rameno je málo šikmé, středně dlouhé a dobře osvalené. Nadloktí je poměrně krátké, předloktí je dlouhé a svalnaté. Lehká stavba kostry.
Zápěstní kloub je suchý a vystupující, nadprstí nestojí zcela kolmo, přední tlapky jsou malé a lehce podlouhlé. Prsty přiléhají těsně k sobě, drápky jsou černé nebo šedé, polštářky pevné.
klouby pánevních končetin jsou poměrně otevřeně úhlené, při pohledu zezadu jsou končetiny paralelní, bérec je poměrně dlouhý a hlezenní kloub je nízko posazený. Poměrně široké stehno je svalnaté, hlezenní kloub je suchý, dobře vyvinutý a vykazuje poměrně otevřené úhlení. Zadní tlapky jsou podobné předním, ale poněkud delší. Paspárky mají být odstraněny.
upřednostňovaným pohybem je klus, který je poměrně prostorný.
na hřbetě je srst 7 – 14 cm dlouhá, obličejová část hlavy je vždy pokryta krátkou srstí, na vnější straně ucha je srst krátká a na vnitřní straně delší. Zadní strana hrudních končetin je až k zápěstnímu kloubu pokryta delší srstí (praporky), pánevní končetiny až k hlezennímu kloubu také (kalhotky). Srst je poměrně měkká, zvlněná, až dokonce kudrnatá, ale nesmí být vlněná. Podsada musí být hustá.
základní barvou je černá. Určité množství bílých znaků je povoleno, nejsou ale povoleny bílé znaky na hlavě, trupu a ocasu, jsou povoleny pod hrdlem, na spodní straně hrudníku. Bílé znaky na prstech nebo tlapkách jsou přípustné, ale nežádoucí. Bílé ponožky zhoršují celkové ocenění.
Tělesná výška u psů a fen se pohybuje mezi 40 a 50 cm.
jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.
jakákoliv jiná pigmentace nosní houby než černá.
absence více než dvou PM1.
předkus nebo podkus.
světlé nebo albínské oči.
zavěšené uši.
zcela vlněná nebo příliš dlouhá srst.
dlouhá srst v obličeji.
bílé znaky na hlavě, trupu nebo ocasu.
velikost nad 50 a pod 40 cm.
Pozn.: Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.
Nejoblíbenější psí plemena