Inzeráty plemene: Bretaňský ohař dlouhosrstý
Původem je Bretaňský ohař dlouhosrstý velmi staré psí plemeno, využívané při štvanicích v kombinaci se sokoly. Později, po zkřížení se setry a španěly, se bretaňský ohař stal celosvětově mimořádně oblíbeným nejmenším ohařem. Ve své vlasti je vůbec nejoblíbenějším loveckým psem.
Bretaňský ohař dlouhosrstý je klasický ohař pro drobnou zvěř. Je to družná, vyrovnaná, velmi přátelská a snadno ovladatelná bytost. Má jemný čich, jehož pomocí vyhledává a vystavuje zvěř. Výborně pracuje i po výstřelu a to i ve vodě, odkud přináší zastřelenou pernatou zvěř. Dobře Bretaňský ohař dlouhosrstý pracuje rovněž na stopě a rovněž je dobrým barvářem. Na škodnou není toto plemeno příliš ostré.
Bretaňský ohař dlouhosrstý je statný, středně velký dlouhosrstý pes, věrný společník svého pána, na něhož je velmi vázán a je ochotný se mu podřizovat. Proto jeho výchova nečiní žádné potíže. Je vášnivým lovcem, ale také vhodným rodinným a doprovodným psem. Vyžaduje ovšem lovecký výcvik, zaměstnání a pohyb v revíru. Je přizpůsobivým loveckým psem, který zpříjemňuje myslivcům život i v oddechovém čase. Péče o srst je snadná, Vyskytují se i jedinci s dědičně zkráceným prutem. Mnoho se jich rodí i bez ocasu (tzv. anurié).
Standard FCI č.: 95 /05.05.2003 /F Bretaňský ohař
Původ: Francie
Datum zveřejnění platného standardu: 25.03.2003
Klasifikace F.C.I: Skupina 7 ohaři. Sekce 1. 2 ohaři kontinentální dlouhosrstí s pracovní zkouškou
Plemeno francouzského původu, přesněji pocházející z centrální Bretaně. V současnosti je to nejpočetněji rozšířené plemeno francouzských ohařů. Pravděpodobně se jedná o jednoho z nejpůvodnějších dlouhosrstých ohařů, k ustálení jehož typu došlo počátkem XX. století díky selekci a různým přikřížením. Návrh standartu byl vypracován v Nantes v roce 1907, byl zveřejněn a schválen na prvním plenárním zasedání chovatelského klubu v Loudéacu (Cotes du Nord) dne 7. června 1908. To byl první plemenný standard „Klubu bretaňského ohaře s přirozeně krátkým ocasem“.
Je to nejmenší ohař. Bretaňský ohař je brakoid s krátkým prutem či zcela bezocasý. Je harmonicky stavěný, má solidní kostru, aniž by se zdál těžký. Celek je kompaktní a silný, ovšem bez jakéhokoli sklonu k lymfatičnosti, zůstává dostatečně elegantní. Je to pes temperamentní, jeho pohled je živý a výraz inteligentní. Představuje typ malého „zavalitého COBA“ (cob je bretaňské plemeno koní – p.p.), plného energie, v jeho chovu byay tato zavalitost cílevědomě požadována a upevňována šlechtiteli tohoto plemene.
mozkovna je delší než nosní hřbet, vzájemný poměr je 3 : 2
velikost hlavy je ve správném poměru s tělem
výška hrudníku je o málo menší než polovina kohoutkové výšky
délka od špičky hrudní kosti k sedacímu hrbolu se rovná výšce v kohoutku ( pes je zcela kvadratický).
Je to pes adaptabilní na každé prostředí, sociabilní, jeho pohled je inteligentní a pozorný, je mentálně vyvážený. Je to všestranný stavěcí pes (ohař), použitelný na každý druh zvěře a v každém terénu, jeho lovecké vlohy se probouzejí brzy. Má hezké hledání, pohyb, výborný nos, zabírá velké pole, spontánně a pevně vystavuje, má vlohový aport a dobře se cvičí.
Představuje dobře cizelovaný reliéf. Kůže je těsně přiléhající.
Její formy jsou mírně zaoblené z pohledu en face i z profilu. Při pohledu seshora jsou boční osy velmi lehce sbíhavé. Osy cranio-faciální jsou paralelní. Šířka mozkovny, měřená v oblasti jařmových oblouků, je menší než její délka. Nadočnicové oblouky příliš nevystupují, ale tvoří lehce zaoblenou linii. Dělící rýha i klenutí mozkovny jsou málo výrazné. Stop je mírně vyznačen. Týlní hrbol, stejně jako jařmové kosti, jsou středně výrazné.
Nos: Široký s dobře otevřenými nozdrami, vlhký, jeho zbarvení harmonizuje s barvou srsti, stejně jako s barvou očního víčka a sliznice pysků.
Čenichová partie: Nosní hřbet je středně dlouhý, boční osy čenichu jsou téměř paralelní.
Pysky: Nejsou převislé, jsou suché, a dobře přiléhající. Spodní pysk je velmi lehce překryt horním, jeho okraj je přiléhavý až ke koutku, který je málo zřetelný a uzavřený. Celé pysky jsou dobře pigmentované, bez depigmentace.
Čelisti / zuby: Zuby jsou dobře postavené, kompletní a zdravé. Skus je nůžkový.
Líce: Málo vyplněné, kůže k nim těsně přiléhá.
Oči: Mírně šikmo uložené. Mají inteligentní výraz, milý a přátelský, jsou lehce oválné, nevystupují (nejsou vykulené), oční víčka jsou jemná a dobře přiléhají, jsou dobře pigmentovaná. Jejich barevný odstín ladí s barvou srsti, preferován je tmavý. Výraz očí v návaznosti na vysoké a pohyblivé zavěšení uší vytváří ten typický „bretaňský výraz“.
Uši: Jsou vysoko zavěšené, trojúhelníkové, spíše širší než delší (neseny jsou směrem dopředu, konec boltce dosahuje ke stopu). Jsou pokryty zvlněnou srstí, především v horní partii, jejich konec je osrstěný hladkou srstí. Jsou vždy velmi pohyblivé, když je pes pozorný či v akci.
Je středně dlouhý a svalnatý, má tvar komolého kuželu, je lehce klenutý, nikdy však slabý. Je dobře nasazený, bez laloku.
Horní linie: Je tvořená hřbetem a bedry a je krátká.
Kohoutek: Dostatečně pohyblivý a nepříliš výrazný, nikoli však nezřetelný.
Hřbet: Je krátký a pevný, mírně spadající k bedrům.
Bedra: Krátká, široká a svalnatá.
Záď: Je velmi lehce skloněná, široká a dobře osvalená.
Hrudník: Dosahuje až k úrovni loketního kloubu, je široký se žebry dostatečně klenutými, nikoli však cylindrický. Sternální kost je široká a poněkud se zvedá směrem k zádi. Poslední žebra jsou dlouhá a pružná.
Břicho: Jen mírně vtažené.
Slabiny: Nejsou volné ani tučné.
Ocas: Je vysoko nasazen, nesen horizontálně, nebo mírně svěšený, je často velmi pohyblivý, je li pes aktivní či pozorný. Bretaňský ohař se může narodit bezocasý nebo s vrozeně krátkým ocasem. Pokud je ocas krácený, ideální délka se pohybuje v rozmezí 3 až 6 cm; nesmí být delší jak 10 cm.
Jsou rovné, jejich kostra je pružná a silná.
Lopatka: Je značně pohyblivá, poměrně dlouhá (30% kohoutkové výšky), dobře přiléhající a silně osvalená. Její sklon je odpovídající tomu, že se jedná o plemeno pohybující se cvalem, svírá úhel s horizontálou 55 či 60°. Její přečnívající vrcholky jsou asi 5 cm vysoké.
Ramena: Široká, silná a s výrazným svalstvem. Jsou jen o málo delší, než lopatka. Úhel, který svírají s lopatkou, se pohybuje mezi 115 až 120°.
Přední nohy: Svalnaté a se správnou soustavou nervů. Jsou o něco delší, než ramenní kosti. Jejich postavení se musí blížit vertikále.
Nadprstí: (Metakarpus):Silné, ale mající dostatečnou pružnost, mírně šikmé (svírá s vertikálou úhel zhruba 10 – 15°).
Přední tlapka: Je téměř kulatá, prsty jsou sevřené, polštářky pevné, drápy krátké.
Při pohledu zezadu jsou rovnoběžné.
Stehna: Jsou široká, mohutně osvalená, svalstvo je dobře modelované. Stehenní kost svírá s horizontálou úhel pohybující se mezi 70 až 75°.
Lýtka: Jsou o něco delší než stehna, suchá a s dobře modelovaným svalstvem. Ve své horní části jsou široká, směrem k hlezennímu kloubu se zužují. Lýtková a stehenní kost svírají spolu úhel, blížící se 130°.
Hlezna: Suchá, s viditelnými šlachami.
Zánártí (Metatarsus): Je silné, postavené při pohledu z boku téměř vertikálně.
Zadní tlapka: Je delší než přední, jinak je její charakteristika shodná.
Jednotlivé ruchy jsou lehké, ale razantní, snadné a živé. Končetiny se pohybují v ose, aniž by vykazovaly vertikální oscilaci či se stáčely, hřbetní linie zůstává pevná. Cval je hlavním pohybem, jehož pes užívá v terénu, skoky jsou středně dlouhé, zadní nepředšlapují před přední. (sebraný cval).
Je jemná, přiléhavá a dobře pigmentovaná.
Srst musí být jemná, ne však hedvábná, je rovná či velmi lehce zvlněná po těle. Nikdy nesmí být kudrnatá. Na hlavě a přední straně končetin je krátká, na zadní straně končetin tvoří srst praporce, které se u předních pozvolna zkracují až k nadprstnímu kloubu, u zadních do půli stehen a níže.
Existují následná zbarvení – bílá a oranžová, bílá a černá, bílá a kaštanová (hnědá), je strakaté, barevné plotny jsou umístěny nepravidelně. Může se jednat o bělouše (bílá je promísená barevnými chlupy či stříkáním, zvláště na čenichu a končetinách) nebo o strakoše (bílá je čistá, bez příměsi). U tříbarevných jedinců jsou znaky pálení v oranžovém či tmavším odstínu rozmístěny na nose a pyskách, nad očima a na nohou, na hrudi a pod kořenem ocasu. Úzká lysina (rozdělení barevné masky) na hlavě je žádoucí ve všech barevných rázech. Jednobarevné zbarvení není přípustné.
Psi: minimálně 48 cm, s tolerancí –1 cm, maximálně 51 cm s tolerancí +1 cm
Feny: minimálně 47 cm s tolerancí – 1cm, maximálně 50 cm s tolerancí +1 cm
pro psy: 49 – 50 cm
pro feny: 48 – 49 cm
Všechny odchylky od výše uvedeného standardu musí být považovány za chyby a budou penalizovány podle stupně jejich závažnosti.
Povaha: bázlivost, vyplašený pohled
Linie hlavy: velmi lehce rozbíhavé
Nos: s nepatrnou depigmentací, vnitřek nozder depigmentovaný
Zuby: klešťový skus, špatné postavení zubů
Čenichová partie: špičatá
Pysky: těžké, příliš málo vyvinuté, volné
Oči: vykulené, mandlového tvaru nebo kulaté
Uši: nasazené příliš nízko, s úzkým úponem
Hřbetní linie: prosedlá nebo klenutá
Záď: příliš úzká, příliš spáditá
Břicho: spuštěné, nebo příliš vytažené (chrtovité)
Tlapky: otevřené, příliš dlouhé nebo příliš kulaté
Krk: příliš krátký, tlustý, mírný lalok
Bedra: dlouhá, úzká a slabá
Slabiny: přehnaně vtažené, což je často spojené se slabými bedry, postrádající prostor
Končetiny: se slabou kostrou, vybočující lokty, sbíhavé paty
Srst: krátká po těle
Povaha: temperament flegmatický
Mozkovna: jařmové oblouky příliš široké, stop příliš výrazný, nadočnicové oblouky příliš vystupující
Oči: světlé, se zlým pohledem, dravčí
Krk: přehnaně dlouhý, s patrným lalokem
Pohyb: vadný pohyb
Všechny povahové vady: pes kousavý, agresivní na druhé psy nebo vůči člověku
Chybějící typ: nedostatečnost plemenného typu, jedinec ve svém celku nepřipomíná svoji rasu
Výška: vybočující z hranic, stanovených standardem
Linie hlavy: typická rozbíhavost os mozkovny a nosu
Netypická strakatost: bílá skvrna na uchu nebo oko umístěné v bílém podkladu
Oči: velmi světlé, každé jinak zbarvené, šilhavost, entropium, ektropium
Čelisti: nestejné délky (předkus, podkus)
Zuby: P1 a M3 jsou považovány za zuby nedůležité. Z ostatních zubů lze připustit pouze chybění 2x PM2 nebo 1x PM2 a 1x PM3. Pokud tyto jinak přípustně chybějící zuby sousedí v jedné řadě, je to vada vylučující. Také každý jiný ve výčtu nejmenovaný chybějící zub je důvodem k vyloučení.
Pigmentace: výrazná depigmentace nosní houby nebo očních víček.
přítomnost paspárků či jejich základu
těžké morfologické anomálie
Pozn.: Psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.
Bretaňský ohař je malý energický pes, inteligentní, s živým pohledem, plnokrevný cob ( to je plemeno bretaňského koně, silné a odolné, krátkých a zavalitých linií).
Pohyb: živý, veselý, bujný. Cval je energický a prostorný, není ani drobivý (krátké skoky), ani příliš skákavý (dlouhé skoky).
Nesení hlavy: hlava musí být při hledání nesena nad linií hřbetu, nikoli však příliš vysoko. Linie mozkovna-čenich je lehce skloněná. Pohyby hlavy jasně vyjadřují reakce na pachy zvěře. V obtížných podmínkách je rychlost hledání volena tak, aby bylo zajištěno dokonalé prohledání terénu.
Hledání: musí být inteligentní, systematické, nikoli mechanické, pes musí pracovat v souladu s terénem a musí být stále ve vlivu vůdce.
Vystavování: po navětření zvěře pes musí autoritativně vystavit a zablokovat zvěř. Vystavování misí být od počátku spontánní, pes vystavuje v takové poloze, v jaké dostal pach do nosu, čenich musí vždy směřovat ke zvěři.
Postupování: musí být spontánní, dávající jistotu, že kontakt lovec-zvěř bude neustále zajištěn až do jejího vzlétnutí.Odmítnutí postupování je hrubá chyba, pokud ovšem pes zvěř nevystavil zcela nakrátko a ta je v jeho bezprostřední blízkosti, což mu znemožňuje postupovat.
Přinášení: přinášení ze země i z vody musí být účinné, spontánní, radostné a rychlé.
Datum zveřejnění platného standardu: 25.03.2003
Klasifikace F.C.I: Skupina 7 ohaři. Sekce 1. 2 ohaři kontinentální dlouhosrstí s pracovní zkouškou
Krátký výtah z historie
Plemeno francouzského původu, přesněji pocházející z centrální Bretaně. V současnosti je to nejpočetněji rozšířené plemeno francouzských ohařů.
Pravděpodobně se jedná o jednoho z nejpůvodnějších dlouhosrstých ohařů, k ustálení jehož typu došlo počátkem XX. století díky selekci a různým přikřížením.
Návrh standartu byl vypracován v Nantes v roce 1907, byl zveřejněn a schválen na prvním plenárním zasedání chovatelského klubu v Loudéacu (Cotes du Nord) dne 7. června 1908.
To byl první plemenný standard „Klubu bretaňského ohaře s přirozeně krátkým ocasem“.
Celkový vzhled
Je to nejmenší ohař. Bretaňský ohař je brakoid s krátkým prutem či zcela bezocasý. Je harmonicky stavěný, má solidní kostru, aniž by se zdál těžký. Celek je kompaktní a silný, ovšem bez jakéhokoli sklonu k lymfatičnosti, zůstává dostatečně elegantní. Je to pes temperamentní, jeho pohled je živý a výraz inteligentní. Představuje typ malého „zavalitého COBA“ (cob je bretaňské plemeno koní – p.p.), plného energie, v jeho chovu byay tato zavalitost cílevědomě požadována a upevňována šlechtiteli tohoto plemene.
Důležité proporce
mozkovna je delší než nosní hřbet, vzájemný poměr je 3 : 2
velikost hlavy je ve správném poměru s tělem
výška hrudníku je o málo menší než polovina kohoutkové výšky
délka od špičky hrudní kosti k sedacímu hrbolu se rovná výšce v kohoutku ( pes je zcela kvadratický).
Vlastnosti, povaha
Je to pes adaptabilní na každé prostředí, sociabilní, jeho pohled je inteligentní a pozorný, je mentálně vyvážený. Je to všestranný stavěcí pes (ohař), použitelný na každý druh zvěře a v každém terénu, jeho lovecké vlohy se probouzejí brzy. Má hezké hledání, pohyb, výborný nos, zabírá velké pole, spontánně a pevně vystavuje, má vlohový aport a dobře se cvičí.
Hlava
Představuje dobře cizelovaný reliéf. Kůže je těsně přiléhající.
Část mozková
Její formy jsou mírně zaoblené z pohledu en face i z profilu. Při pohledu seshora jsou boční osy velmi lehce sbíhavé. Osy cranio-faciální jsou paralelní. Šířka mozkovny, měřená v oblasti jařmových oblouků, je menší než její délka. Nadočnicové oblouky příliš nevystupují, ale tvoří lehce zaoblenou linii. Dělící rýha i klenutí mozkovny jsou málo výrazné. Stop je mírně vyznačen. Týlní hrbol, stejně jako jařmové kosti, jsou středně výrazné.
Část obličejová
Nos: Široký s dobře otevřenými nozdrami, vlhký, jeho zbarvení harmonizuje s barvou srsti, stejně jako s barvou očního víčka a sliznice pysků.
Čenichová partie: Nosní hřbet je středně dlouhý, boční osy čenichu jsou téměř paralelní.
Pysky: Nejsou převislé, jsou suché, a dobře přiléhající. Spodní pysk je velmi lehce překryt horním, jeho okraj je přiléhavý až ke koutku, který je málo zřetelný a uzavřený. Celé pysky jsou dobře pigmentované, bez depigmentace.
Čelisti / zuby: Zuby jsou dobře postavené, kompletní a zdravé. Skus je nůžkový.
Líce: Málo vyplněné, kůže k nim těsně přiléhá.
Oči: Mírně šikmo uložené. Mají inteligentní výraz, milý a přátelský, jsou lehce oválné, nevystupují (nejsou vykulené), oční víčka jsou jemná a dobře přiléhají, jsou dobře pigmentovaná. Jejich barevný odstín ladí s barvou srsti, preferován je tmavý.
Výraz očí v návaznosti na vysoké a pohyblivé zavěšení uší vytváří ten typický „bretaňský výraz“.
Uši: Jsou vysoko zavěšené, trojúhelníkové, spíše širší než delší (neseny jsou směrem dopředu, konec boltce dosahuje ke stopu).
Jsou pokryty zvlněnou srstí, především v horní partii, jejich konec je osrstěný hladkou srstí. Jsou vždy velmi pohyblivé, když je pes pozorný či v akci.
Krk
Je středně dlouhý a svalnatý, má tvar komolého kuželu, je lehce klenutý, nikdy však slabý. Je dobře nasazený, bez laloku.
Tělo
Horní linie: Je tvořená hřbetem a bedry a je krátká.
Kohoutek: Dostatečně pohyblivý a nepříliš výrazný, nikoli však nezřetelný.
Hřbet: Je krátký a pevný, mírně spadající k bedrům.
Bedra: Krátká, široká a svalnatá.
Záď: Je velmi lehce skloněná, široká a dobře osvalená.
Hrudník: Dosahuje až k úrovni loketního kloubu, je široký se žebry dostatečně klenutými, nikoli však cylindrický. Sternální kost je široká a poněkud se zvedá směrem k zádi. Poslední žebra jsou dlouhá a pružná.
Břicho: Jen mírně vtažené.
Slabiny: Nejsou volné ani tučné.
Ocas:Je vysoko nasazen, nesen horizontálně, nebo mírně svěšený, je často velmi pohyblivý, je li pes aktivní či pozorný. Bretaňský ohař se může narodit bezocasý nebo s vrozeně krátkým ocasem.
Pokud je ocas krácený, ideální délka se pohybuje v rozmezí 3 až 6 cm; nesmí být delší jak 10 cm.
Končetiny
Přední končetiny
Jsou rovné, jejich kostra je pružná a silná.
Lopatka: Je značně pohyblivá, poměrně dlouhá (30% kohoutkové výšky), dobře přiléhající a silně osvalená. Její sklon je odpovídající tomu, že se jedná o plemeno pohybující se cvalem, svírá úhel s horizontálou 55 či 60°. Její přečnívající vrcholky jsou asi 5 cm vysoké.
Ramena: Široká, silná a s výrazným svalstvem. Jsou jen o málo delší, než lopatka. Úhel, který svírají s lopatkou, se pohybuje mezi 115 až 120°.
Přední nohy: Svalnaté a se správnou soustavou nervů. Jsou o něco delší, než ramenní kosti. Jejich postavení se musí blížit vertikále.
Nadprstí: (Metakarpus):Silné, ale mající dostatečnou pružnost, mírně šikmé (svírá s vertikálou úhel zhruba 10 – 15°).
Přední tlapka: Je téměř kulatá, prsty jsou sevřené, polštářky pevné, drápy krátké.
Zadní končetiny
Při pohledu zezadu jsou rovnoběžné.
Stehna:Jsou široká, mohutně osvalená, svalstvo je dobře modelované. Stehenní kost svírá s horizontálou úhel pohybující se mezi 70 až 75°.
Lýtka: Jsou o něco delší než stehna, suchá a s dobře modelovaným svalstvem. Ve své horní části jsou široká, směrem k hlezennímu kloubu se zužují. Lýtková a stehenní kost svírají spolu úhel, blížící se 130°.
Hlezna:Suchá, s viditelnými šlachami.
Zánártí (Metatarsus):Je silné, postavené při pohledu z boku téměř vertikálně.
Zadní tlapka: Je delší než přední, jinak je její charakteristika shodná.
Pohyb
Jednotlivé ruchy jsou lehké, ale razantní, snadné a živé. Končetiny se pohybují v ose, aniž by vykazovaly vertikální oscilaci či se stáčely, hřbetní linie zůstává pevná. Cval je hlavním pohybem, jehož pes užívá v terénu, skoky jsou středně dlouhé, zadní nepředšlapují před přední. (sebraný cval).
Kůže
Je jemná, přiléhavá a dobře pigmentovaná.
Zevnějšek
Srst: Srst musí být jemná, ne však hedvábná, je rovná či velmi lehce zvlněná po těle. Nikdy nesmí být kudrnatá. Na hlavě a přední straně končetin je krátká, na zadní straně končetin tvoří srst praporce, které se u předních pozvolna zkracují až k nadprstnímu kloubu, u zadních do půli stehen a níže.
Zbarvení: Existují následná zbarvení – bílá a oranžová, bílá a černá, bílá a kaštanová (hnědá), je strakaté, barevné plotny jsou umístěny nepravidelně. Může se jednat o bělouše (bílá je promísená barevnými chlupy či stříkáním, zvláště na čenichu a končetinách) nebo o strakoše (bílá je čistá, bez příměsi). U tříbarevných jedinců jsou znaky pálení v oranžovém či tmavším odstínu rozmístěny na nose a pyskách, nad očima a na nohou, na hrudi a pod kořenem ocasu. Úzká lysina (rozdělení barevné masky) na hlavě je žádoucí ve všech barevných rázech. Jednobarevné zbarvení není přípustné.
Výška
Psi: minimálně 48 cm, s tolerancí –1 cm, maximálně 51 cm s tolerancí +1 cm
Feny: minimálně 47 cm s tolerancí – 1cm, maximálně 50 cm s tolerancí +1 cm
Ideální výška:
pro psy 49 – 50 cm
pro feny 48 – 49 cm
Chyby
Všechny odchylky od výše uvedeného standardu musí být považovány za chyby a budou penalizovány podle stupně jejich závažnosti.
Povaha: bázlivost, vyplašený pohled
Linie hlavy: velmi lehce rozbíhavé
Nos: s nepatrnou depigmentací, vnitřek nozder depigmentovaný
Zuby: klešťový skus, špatné postavení zubů
Čenichová partie: špičatá
Pysky: těžké, příliš málo vyvinuté, volné
Oči: vykulené, mandlového tvaru nebo kulaté
Uši: nasazené příliš nízko, s úzkým úponem
Hřbetní linie:prosedlá nebo klenutá
Záď: příliš úzká, příliš spáditá
Břicho: spuštěné, nebo příliš vytažené (chrtovité)
Tlapky: otevřené, příliš dlouhé nebo příliš kulaté
Krk: příliš krátký, tlustý, mírný lalok
Bedra: dlouhá, úzká a slabá
Slabiny: přehnaně vtažené, což je často spojené se slabými bedry, postrádající prostor
Končetiny: se slabou kostrou, vybočující lokty, sbíhavé paty
Srst: krátká po těle
Hrubé vady
Povaha: temperament flegmatický
Mozkovna: jařmové oblouky příliš široké, stop příliš výrazný, nadočnicové oblouky příliš vystupující
Oči: světlé, se zlým pohledem, dravčí
Krk: přehnaně dlouhý, s patrným lalokem
Pohyb: vadný pohyb
Vylučující vady
Všechny povahové vady: pes kousavý, agresivní na druhé psy nebo vůči člověku
Chybějící typ: nedostatečnost plemenného typu, jedinec ve svém celku nepřipomíná svoji rasu
Výška: vybočující z hranic, stanovených standardem
Linie hlavy: typická rozbíhavost os mozkovny a nosu
Netypická strakatost:: bílá skvrna na uchu nebo oko umístěné v bílém podkladu
Oči: velmi světlé, každé jinak zbarvené, šilhavost, entropium, ektropium
Čelisti: nestejné délky (předkus, podkus)
Zuby:P1 a M3 jsou považovány za zuby nedůležité. Z ostatních zubů lze připustit pouze chybění 2x PM2 nebo 1x PM2 a 1x PM3. Pokud tyto jinak přípustně chybějící zuby sousedí v jedné řadě, je to vada vylučující. Také každý jiný ve výčtu nejmenovaný chybějící zub je důvodem k vyloučení.
Pigmentace: výrazná depigmentace nosní houby nebo očních víček.
přítomnost paspárků či jejich základu
těžké morfologické anomálie
Pozn.: Psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.
Pracovní standard bretaňského ohaře
Bretaňský ohař je malý energický pes, inteligentní, s živým pohledem, plnokrevný cob ( to je plemeno bretaňského koně, silné a odolné, krátkých a zavalitých linií).
Pohyb: živý, veselý, bujný. Cval je energický a prostorný, není ani drobivý (krátké skoky), ani příliš skákavý (dlouhé skoky).
Nesení hlavy: hlava musí být při hledání nesena nad linií hřbetu, nikoli však příliš vysoko. Linie mozkovna-čenich je lehce skloněná. Pohyby hlavy jasně vyjadřují reakce na pachy zvěře. V obtížných podmínkách je rychlost hledání volena tak, aby bylo zajištěno dokonalé prohledání terénu.
Hledání: musí být inteligentní, systematické, nikoli mechanické, pes musí pracovat v souladu s terénem a musí být stále ve vlivu vůdce.
Vystavování: po navětření zvěře pes musí autoritativně vystavit a zablokovat zvěř. Vystavování misí být od počátku spontánní, pes vystavuje v takové poloze, v jaké dostal pach do nosu, čenich musí vždy směřovat ke zvěři.
Postupování: musí být spontánní, dávající jistotu, že kontakt lovec-zvěř bude neustále zajištěn až do jejího vzlétnutí.
Odmítnutí postupování je hrubá chyba, pokud ovšem pes zvěř nevystavil zcela nakrátko a ta je v jeho bezprostřední blízkosti, což mu znemožňuje postupovat.
Přinášení: přinášení ze země i z vody musí být účinné, spontánní, radostné a rychlé.
Nejoblíbenější psí plemena