Bišonek

Bišonek je společenské plemeno. Má potřebu být se svým pánem všude a stále. Jeho touha být neustále v blízkosti člověka je pro tohoto psíka příslovečná. Bude se  snažit doprovázet vás skutečně všude. Na druhou stranu se však nedá říci, že by byl vlezlý nebo neodbytný. Přesně vycítí vaši náladu a bude se ze všech sil snažit se jí přizpůsobit. Pozná-li na vás smutek nebo stres, bude se pokoušet vás rozptýlit, ale pokud ho odmítnete, spokojí se s vaší těsnou blízkostí a dá vám jasně najevo, že je u vás, miluje vás a nikdy by vás neopustil ani nezradil.

Historie plemene

Existují  zmínky, že tito psíci (barbichoni) existovali už za vlády egyptské královny Kleopatry (69 - 30 př. n. l.), která jich prý několik  sama měla.Dokazuje to i vypodobení na egyptských sarkofázích.

Odborníci se shodují, že nejčastěji a nejdříve se objevovali ve Středozemí. Jisté však je, že se objevovali v době renesance (14. - 16. století) v Itálii, kde se stali vyhledávanými psy tamější šlechty Na přelomu 16. a 17. století byli po francouzské invazi odvezeni jako trofej do Francie. Již za vlády Františka I. (1515–1547) byli velmi populární. Ale asi největší úspěch získal bišonek v letech 1574 - 1589 za vlády Jindřicha III. z Valois, protože sám král byl jedním z největších obdivovatelů toho plemene. Miloval své bišonky natolik, že museli být všude s ním. Nosil je prý v košíčcích, které měl zvláště upravené, se stuhou kolem krku. Ani dámy nezůstaly pozadu. Bišonci byli bezmezně hýčkáni, opečováváni a rozmazlováni. Je možné, že zde vzniklo jejich jméno bichonne, které v překladu znamená hýčkat, krášlit. Období francouzské revoluce znamenalo pro bišonky obrovský zlom. Rázem se tito „šlechtičtí psi“ ocitli na ulici, odkázáni sami na sebe. A tak se brzy tito psi stali společníky různých kejklířu a flašinetářů, kteří v nich objevili jejich temperament pro veselé kousky. Bišonci tak celkem velmi dobře zvládli přechod z paláce na ulici. Vzestup i pád se opakoval. Když se k moci dostal Napoleonův synovec Napoleon III. (1808-1873), popularita bišonků opět stoupla Po jeho svržení se bišonek znovu stal „psem ulice“ a zůstal jím v podstatě až do počátku dvacátého století. I když jim nebyl osud příznivě nakloněn, bišonci byli všude vítáni pro jejich přirozenou inteligenci. Po první světové válce byli „znovu objeveni“. Několik nadšenců z Francie a Belgie shromáždilo z válkou zdevastovaných zemí přežívající potomky tohoto plemene a pokusili se vypracovat chovatelský program.

Jejich snažení přineslo úspěchy: po první světové válce bišonek získal status ušlechtilého psa dnes ho jako plemeno uznávají všechny světové chovatelské organizace.