Inzeráty plemene: Anglický kokršpaněl
Původ Anglického kokršpaněla je nejasný. Nejmladší kořeny tohoto psa sahají do Britského království, kde byla vyšlechtěna současná verze tohoto plemene – odtud také přívlastek „Anglický“. Neví se však, odkud se do Británie dostali psi, ze kterých šlechtitelé Anglického kokršpaněla, lidově zvaného „kokr“, vyšlechtili. Existují dvě teorie, ani jedna ovšem nemá k dispozici žádné přímé důkazy. První teorie říká, že předci kokršpaněla přišli do střední a později i do západní Evropy spolu s migrujícími Kelty z oblasti dnešního Turecka nebo Balkánu již ve starověku. Druhá teorie říká, že předek kokršpaněla žil na Iberijském poloostrově (dnešní Španělsko) ještě před příchodem Keltů a migrující Keltové jej pak na lodích transportovali do dnešní Británie. Odtud je také odvozován původ názvu kokršpaněl – „span“ znamená ve starém kartagiňském jazyce králík. Divokých králíků bylo tehdy území dnešního Španělska plné. Výraz „spaniel“ se pak vžil pro psa, který králíky lovil. Výraz „Cock“ zase anglicky znamená „Sluka“, což je druh ptáka. V Anglii totiž našli pro kokršpaněla jiné využití – plašil ptáky, které pak ulovil ochočený Sokol. Ať to bylo jakkoliv, současný standard plemene byl jednoznačně vyšlechtěn v Anglii. První klub chovatelů kokršpanělů vznikl v Anglii již v roce 1885. Tehdy to však ještě byli psi různých velikostí a specializací. Později, na začátku 20. století se kokršpaněl podle velikosti a zaměření (plašení ptáků v houští nebo ve volném prostoru) začal dělit na tři linie: Špringršpaněl, Americký kokršpaněl a konečně Anglický Kokršpaněl.
Anglický kokršpaněl bývá obvykle charakterizován jako živý, optimistický a veselý pes. Většinou platí, že je to pes přátelský a přítulný, který miluje společnost, o samotě trpí. Také bývá velmi zvídavý a většinou následuje svého majitele všude, kam se hne. O Anglickém kokršpanělovi však také platí, že je to pes, který má rád odpočinek a pohodlí a je také velmi mlsný, takže pozor na překrmování a dostatek pohybu. Pokud má majitel psa sedavý způsob života, snadno si na něj zvykne i Anglický kokršpaněl a díky své mlsnosti by pak mohl začít rychle tloustnout.
Anglický kokršpaněl má sportovní atletickou postavu. V kohoutku měří od 38 do 41 centimetrů a váží od 12,5 do 14,5 kilogramu. Oči mají hnědou barvu. Pro Anglického kokršpaněla jsou typické velmi dlouhé plandající uši, které jsou stejně jako tělo a ocas porostlé polodlouhou mírně zvlněnou srstí. V obličeji je srst krátká. Srst může mít různou barvu, nejčastěji se objevují různé odstíny hnědé nebo černé. Anglický kokršpaněl může být i černobílý, nikdy však celý bílý. U Anglického kokršpaněla nesmíme zapomínat na pravidelné stříhání srsti okolo ušních otvorů a také ušní otvory občas čistit. Anglický kokršpaněl totiž při nedostatečné péči o ušní otvory trpívá častými záněty zvukovodů. Anglický kokršpaněl se obvykle dožívá 13 let.
Anglický kokršpaněl (English Cocker Spaniel)
Země původu: Velká Británie
Datum publikace paltného standardu: 08.10.2012.
Využití: slídič.
Klasifikace F.C.I.: Skupina 8 přinašeči, slídiči, vodní psi.Sekce 2 slídiči. S pracovní zkouškou.
Kokršpanělé byli uznáváni jako samostatné plemeno odlišené od polních španělů a špringršpanělů krátce po založení chovatelského klubu v roce 1873. Původně byl nazýván “cocking spaniel” což bylo odvozeno od anglického názvu pro sluku lesní, kterou často slídili. Jako u mnoha loveckých plemen existuje dnes rozdíl mezi jedinci, kteří jsou určeni na práci a mezi výstavními jedinci: výstavní kokršpaněl je robustnější, těžší verzí svého pracovního protějšku.
Lovecký pes s veselou povahou, zdatný, harmonicky stavěný, kompaktní.
Délka od kohoutku ke kořeni ocasu musí být zhruba stejná, jako je kohoutková výška.
Přirozeně veselý; pro jeho pohyb je typické neustále vrtění ocasem, které získá na intenzitě zejména při práci na stopě zvěře, pohybuje se zcela beze strachu i v hustém houští; Jemný a přítulný pes, avšak plný života a překypující energií.
Mozkovna: Dobře vyvinutá, čistě modelovaná, ani příliš jemná, ani příliš těžká.
Stop: Stop výrazný, nachází se v poloviční vzdálenosti mezi špičkou nosní houby a týlním hrbolem.
Nosní houba: Dostatečně široká, aby zajistila psu výborný čich.
Čenichová partie: Kvadratická.
Čelisti / zuby: Čelisti silné, s dokonalým, pravidelným a kompletním nůžkovým skusem, tj. horní řezáky těsně překrývají dolní řezáky a jsou posazeny v čelistech kolmo.
Líce: Nevystupují.
Oči: Plně vyplňují oční důlky, ale nejsou vypoulené. Jsou tmavě hnědé nebo hnědé, nikdy světlé, ale u játrově hnědých a játrově hnědě grošovaných a bílohnědých jsou tmavě oříškově hnědé, ladící se zbarvením srsti; s inteligentním, mírným výrazem, s bystrým, zářivým a veselým pohledem; okraje očních víček těsně přiléhají k oční kouli.
Uši: Mají tvar křídla, jsou zavěšené nízko v úrovni očí. Jejich kůže je jemná, mohou dosahovat až ke špičce nosu. Jsou bohatě osrstěné dlouhou, rovnou a hedvábnou srstí.
Přiměřené délky, svalnatý. Je správně vsazen mezi jemné, šikmo uložené lopatky. Bez volné kůže (laloku).
Silný, kompaktní.
Horní linie: Pevná, rovná, od konce beder se mírně sklání ke kořeni ocasu.
Bedra: Krátká, široká.
Hrudník: Dobře vyvinutý, hrudní koš hluboký; vepředu není příliš široký ani příliš úzký. Žebra dobře klenutá.
Nasazen poněkud níže než je hřbetní linie. V pohybu se musí živě vrtět a je nesen vodorovně, nikdy nesmí být nesen vztyčený. Dříve bylo obvyklé jej kupírovat.
Kupírovaný: Nikdy nesmí být natolik krátký, aby nebyl patrný jeho neúnavný, veselý pohyb při práci, ani tak dlouhý, aby tento pohyb nepříznivě ovlivňoval.
Nekupírovaný: Lehce prohnutý, střední délky, v dobrém poměru s velikostí těla, tak aby propůjčoval psovi celkově vyvážený vzhled; v ideálním případě nedosahuje pod hlezno. U kořene je silný a zužuje se do jemné špičky; v souladu s celkovým osrstěním je bohatě osrstěn (s praporci). V akci nesen živě a živě se pohybuje, nesen na úrovni hřbetní linie a ne výš; nikdy není nesen tak nízko, aby působil dojmem bázlivosti.
Celkový vzhled: Končetiny silných kostí, rovné, dostatečně krátké, aby dokázaly využít koncentrované síly. Nejsou příliš krátké, aby omezovaly enormní horlivost, která se očekává od tohoto vynikajícího loveckého psa.
Plece: Šikmo uložené a suché.
Přední tlapky: Tlapky jsou uzavřené, s dobře vyvinutými polštářky. Jsou to tzv. „kočičí tlapky“.
Celkový vzhled: Široké, dobře zaoblené a velmi svalnaté. Končetiny mají silnou kostru.
Kolena: Dobře zaúhlená.
Nadprstí: Pod hleznem krátké, umožňující silný posuv.
Zadní tlapky: Tlapky jsou uzavřené, s dobře vyvinutými polštářky. Jsou to tzv. „kočičí tlapky“.
Bezvadná akce končetin, se silným impulsem zezadu, prostorný.
Hladká, hedvábné textury, nikdy není drátovitá ani vlnitá, ne příliš bohatá, nikdy kudrnatá. Hrudní končetiny, trup a pánevní končetiny nad hlezny pokryté delší srstí (praporci).
černá, červená, zlatá, játrová (čokoládová), černá s pálením (black-and-tan), játrová s pálením (liver-and-tan), Bílá není dovolena s výjimkou malého znaku na hrudi.
Bikolor: černo-bílá, oranžovo-bílá, játrová a bílá, žlutá (lemon) a bílá, vše s /nebo bez tečkování
Trikolor: černo-bílá s pálením, játrovo-bílá s pálením
Bělouš: modrý bělouš, oranžový bělouš, citronový (lemon) bělouš, játrový bělouš, modrý bělouš s pálením, játrový bělouš s pálením.
Pozn.: Jakákoli barva nebo znaky jiné než výše uvedené jsou nežádoucí.
Psi 39 – 41 . Feny 38 – 39 cm
přibližně 13 – 14,5 kg
Každá odchylka od výše jmenovaných bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí odpovídat stupni její závažnosti a jejímu vlivu na celkový zdravotní stav a pohodu psa a jeho schopnost tradičního pracovního využití.
Agresivita nebo bázlivost. Diskvalifikován musí být každý pes, u kterého se zřetelně projevují tělesné abnormality nebo poruchy chování.
Poznámka: Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata, kompletně sestouplá v šourku.
Nejoblíbenější psí plemena