Inzeráty plemene: Velký vendéeský hrubosrstý honič
Velký vendéeský hrubosrstý honič (Grand Griffon Vendéen)
Velký vendéeský hrubosrstý honič je známý již od středověku. Vyšlechtěn byl ve Francii ve Vendée. Mezi jeho předky patří Italský honící pes, Svatohubertský pes a Griffon z Nivernais. Velký vendéeský grifon byl využíván k lovu černé zvěře. Po druhé světové válce se plemeno ocitlo na pokraji zániku. Úsilím chovatelů však bylo zachováno. Velký vendéeský hrubosrstý honič je nejvzácnějším plemenem loveckých vendéeských psů, jeho budoucnost je však stále nejistá.
Velký vendéeský hrubosrstý honič má v kohoutku 60 až 68 cm, váží v rozmezí 30 až 35 kg. Je to svalnatý pes s vyváženou stavbou těla. V očích má neustále klidný výraz. Jestliže však tiše přešlapuje, poznáme, že je nervózní. Nos je černý. Srst má poměrně dlouhou, vlnitou, velmi hustou, před chladem ho dobře chrání. Zbarvení je: světle krémové, barvy zralého žita,
Velký vendéeský hrubosrstý honič je typicky lovecký pes. Za společníka se příliš nehodí. Díky své husté srsti může lovit i ve vodě. Potřebuje starostlivou péči. Charakteristický je pro něho velice hlasitý štěkot.
Potřebuje starostlivou péči o srst.
Secretariat General: 13, Place Albert I – B 6530 THUIN (Belgie)
Standard F.C.I. č. 282/18.02.2000/ F Velký vendéský griffon (Grand Griffon Vendéen)
Země původu: Francie
Použití: honič používaný při lovu se střelnou zbraní, někdy na štvanice, na velkou zvěř – jelena, srnčí, černou, lišku, obvykle ve smečce, někdy individuelně jako stopař.
Datum zveřejnění platného standardu: 09.01.1999
Zařazení dle F.C.I.: skupina 6 honiči, barváři a plemena příbuzná sekce 1.1 velcí honiči, s pracovní zkouškou.
Původně existoval jenom tento velký vendéský griffon. Byl varietou hladkosrstých vendéských honičů, kteří pocházeli z greffierů či z bílých královských honičů. Nesmíme ovšem opomenout také plavé bretaňské griffony, jejichž krev kolovala v žilách greffierů. Také „šedí Sv. Ludvíka“ a griffoni z Bresse, potomci starobylých galských segugiů měli podíl na formování velkého griffona.
Pes starobylého původu, francouzského typu, vnímavý a rozhodný, vznešený jak svojí tělesnou stavbou, tak i způsobem pohybu. Má vyvážené proporce, je silný, nikoli však hrubý.
Použití: má jemný nos, vyniká krásným hlasem; na stopě proniká i křovinatým terénem, pracuje na velké rozloze;
Povaha: je mírná, ale osobitý a vášnivý lovec, potřebuje být správně veden;
Mozkovna: při pohledu zepředu je dost klenutá, úzká.
Stop: velmi mírný
Nos: velký, černý, s výjimkou jedinců bílooranžových, u kterých se toleruje hnědý, nozdry dobře otevřené.
Čenichová partie: je stejně dlouhá jako mozkovna, silná, nosní hřbet je rovný nebo velmi mírně klenutý;
Pysky: jsou dobře vyvinuté, překrývají zcela spodní čelist a dávají čenichu hranatý tvar. Pysky jsou porostlé pěkným vousem.
Čelisti/Zuby: mají nůžkový skus; řezáky jsou dobře postavené v čelistech.
Oči: jsou tmavé, velké a živého pohledu, obočí je výrazné, ale nezakrývá oči. Spojivky nesmí být vidět;
Uši: typické pro francouzského honiče, pružné, úzké a jemné, pokryté dlouhou srstí, zakončené ve tvaru protáhlého oválu. Stáčejí se směrem dovnitř. Jsou nízko zavěšené, pod linií očí, a přesahují konec nosu;
je elegantní, bez laloku;
Hřbet: silný, rovný nebo velmi mírně se zvyšující směrem k zádi.
Bedra: svalnatá.
Hrudník: není příliš široký, zato dost hluboký, dosahující do úrovně lokte;
Žebra: jsou středně klenutá, dlouhá.
Slabiny: jsou spíše vtažené, ale dobře vyplněné.
je nasazený dost vysoko, nesený šavlovitě, ne srpovitě, silný u kořene, ke špičce se zeslabuje. Je dost dlouhý.
Celkový pohled: přední nohy jsou silné;
Lopatky: dlouhé, suché, šikmě uložené.
Lokty: přiléhající k tělu.
Předloktí: se silnými kostmi, rovné;
Celkový pohled: zadní nohy jsou silné;
Kyčle: kyčelní výstupky jsou zřetelné.
Stehna: dlouhá a svalnatá.
Hlezna: široká, rovná, při pohledu zezadu nesmí být ani vybočená, ani vbočená, při pohledu z profilu středně zaúhlená;
nejsou moc velké, polštářky tvrdé, prsty klenuté a sevřené, drápy silné. Dobrá pigmentace polštářků a drápů je žádoucí;
pružný a vyrovnaný, aktivní;
není příliš slabá, je pružná, často je mramorovaná u trikolorních jedinců. Netvoří lalok.
je dlouhá, ne však přehnaně, často chundelatá, ale drsná, to značí hrubá a tvrdá. Podsada je uzavřená. Břicho a vnitřní strana stehen nesmí být lysé. Obočí je výrazné, ale nesmí zakrývat oči.
černé s bílým stříkáním (černý bělouš); černé s pálením; černé s pískovými znaky; plavé s bílým stříkáním (oranžový bělouš); plavé s černým sedlem a bílým stříkáním (trikolor); plavé s uhlováním (černé konce chlupů); pískové s uhlováním a bílým stříkáním; pískové s uhlováním; Tradiční pojmenování: zbarvení zaječí, vlčí, jezevčí, divočáka;
psi: 62 – 68 cm
feny: 60 – 65 cm
s tolerancí +/- 1 cm;
F.C.I. standard hmotnost neuvádí
Všechny odchylky od tohoto standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti.
Hlava: příliš krátká, plochá mozkovna, krátká čenichová partie, depigmentace nosu, pysků nebo očních víček, klešťový skus, světlé oko, uši nasazené vysoko, krátké, nedostatečně stočené, nebo málo osrstěné
Tělo: slabá substance, příliš hrubý (málo elegantní) jedinec, hřbetní linie měkká, sražená záď
Ocas: ocas vytočený do strany
Končetiny: se slabou kostrou, příliš strmé úhlení, úzký postoj hlezen, křivé (rachitické) kotníky
Srst: nedostatečně hrubá, jemná srst
Povaha: nedůvěřivý jedinec
jedinec bázlivý nebo agresivní
netypický jedinec
předkus nebo podkus
nestejná barva duhovky, různě zbarvené oči
kýlovitý hrudník
křivý ocas
srst se strukturou vlny
zbarvení jednobarevné bílé nebo černé
rozsáhlá depigmentace
výška mimo hranice, stanovené standardem
Viditelné invalidní postižení. Anatomické vady
Psi s evidentními poruchami psychického stavu nebo chování budou vyloučeni.
Pozn.: Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.
Nejoblíbenější psí plemena