Velký francouzsko-anglický bílo-černý honič

Velký francouzsko-anglický bílo-černý honič (Grand Anglo-Francais Blanc et Noir, Great Anglo-French White and Black Hound)

Původ plemene

Velký francouzsko-anglický bílo-černý honič byl vyšlechtěn ve Francii v 19. století. Vznikl křížením francouzských loveckých psů - Poitevina s Foxhoundy. Byl vyšlechtěn k honu velké a malé zvěře. Tito překrásní honiči jsou vybaveni vynikajícími smysly a vrozenými loveckými instinkty.

Popis plemene

Velký francouzsko-anglický bílo-černý honič je prakticky totožný s trikolorním honičem, liší se jen zbarvením. Je to krásný a elegantní pes, s pevnou kostrou a mohutným tělem. Mezi anglo-francouzskými plemeny loveckých psů je největší a nejoblíbenější. Výška v kohoutku je 62 až 72 cm, hmotnost je 34 až 35 kg. Velké a výrazné tmavé oči téměř splývají s černou barvou srsti kolem očí. Uši jsou dostatečně velké, nasazené v úrovni očí. Ocas je silný, ke konci se zužuje, v klidu směřuje dolů, při vzrušení nahoru. Srst je krátká, hustá a vydatná. Zbarvení je bílo-černé, sedlo na hřbetu je tradičně černé. 
 

Federation Cynologique Internationale

Secretariat General: 13, Place Albert I – B 6530 THUIN (Belgie)

Standard F.C.I. č. 323/24.07.1996/F  Velký anglo-francouzský černobílý honič (Grand Anglo-Francais Blanc et Noir)

Země původu: Francie

Datum zveřejnění platného standardu: 27.01.1983

Zařazení dle F.C.I.: skupina 6 honiči, barváři a plemena příbuzná, sekce 1.1 velcí honiči, s pracovní zkouškou.

Použití: honič

Celkový vzhled

Dost silný pes se silnou kostrou, připomínající jeho gaskoňsko-saintongeoiský původ.

Hlava    

mohutná, spíše krátká, s rovnoběžnými liniemi.

Mozková část

Mozkovna: spíše plochá, týlní hrbol patrný, nadočnicové oblouky vystupující.

Stop: dobře patrný.

Obličejová část

Nos: černý, velký a často přesahující linii čelistí.

Nosní hřbet: poněkud delší než mozkovna.

Pysky: vyvinuté, koutek je pod linií horního pysku.

Oči: hnědé, dost hluboko uložené.

Uši    

zavěšené dost zeširoka ve výši linie očí, dosti ploché, stáčejí se, jsou střední délky, zakončené do špičky.

Krk

silný, lalok více či méně vyvinutý.

Tělo

Hřbet: rovný a pevný.

Bedra: dosti široká, rovná a spíše krátká.

Záď:  šikmá, kyčle vystupující.

Slabiny: dost vyplněné.

Hrudník: široký a hluboký.

Žebra: středně klenutá.

Ocas  

silný u kořene, zeslabující se ke špičce, dlouhý a rovný, je-li pes v pohybu.

Končetiny

Hrudní končetiny

Silné a správně postavené.

Lopatky: dlouhé a svalnaté.

Tlapky: silné a velké, spíše kulaté.

Pánevní končetiny

Stehna: dost dlouhá a svalnatá.

Hlezna: silná, nízko u země.

Pohyb / Chody  

 pružný dlouhý cval.

Kůže   

bílá pod bílou srstí, černá pod černou srstí, často s tmavými (hnědými nebo modrými) skvrnami na břiše a na vnitřní straně stehen.

Osrstění

Srst    

krátká, ale dosti tvrdá.

Zbarvení 

Jedině bílé a černé, s velkým černým pláštěm a černými plotnami, více či méně rozsáhlými. Může se vyskytnout černé nebo modré stříkání, pokud se objeví červené, smí být pouze na končetinách. Světlé skvrny nad očima, rovněž jako světlé pálení na lících, pod očima, ušima a pod kořenem ocasu tvoří zbarvení, kterému se říká „čtyřoké“. Stejně jako u gaskoňsko-saintonegeoiského, „srnčí známka“ na kýtách je dosti častá (šedoplavá srst na zadní straně stehen p.p.).

Výška a hmotnost

Výška v kohoutku

psi: 65 - 72 cm

feny: 62 – 68 cm

Hmotnost

F.C.I. standard hmotnost neuvádí  ( 34- 35 kg)

Vady 

všechny odchylky od výše uvedeného standardu musí bát považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti.

předkus nebo podkus

příliš světlé oko

depigmentovaný nos, příliš velká depigmentace jinde

příliš výrazné pálení není žádoucí, aniž by však vylučovalo

 

Pozn.: Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.