Inzerce psů, psí inzerce
Přihlášení / Registrace

Tibetská doga

Inzeráty plemene: Tibetská doga

Popis plemene: Tibetská doga

Tibetská doga

Povaha plemene

Tibetská doga má mírnější povahu. Je oddaná svému pánovi. Svoji radost z návratu svých majitelů domů po delší nepřítomnosti projevuje až příliš nadšeně. Tibetská doga nemá ráda změny, proto je potřeba jí dávat i potravu stále na stejném místě. Její podezřívavost u ní vyvolává nervozitu a pocit ohrožení. Pokud majitel vyžaduje naprostou poslušnost od psů, neměl by si v žádném případě tibetskou dogu pořizovat. Není to pes vhodný pro služební výcvik. Tibetská doga je psí osobnost, je čistotná, ale veškerou svoji činnost provádí v klidu a s rozvahou. Honění se za aportem považuje za zbytečnost. Navzdory tomu je velmi inteligentní a učenlivá. Hrubé zacházení není na místě. Tento pes si špatné zacházení pamatuje a při nespravedlivém trestu se urazí. Je to uzavřený pes působící vznešeně. Miluje děti, ty jsou v její společnosti v naprostém bezpečí. Cizí psy ignoruje, pokud ji neohrožují. Tibetská doga je spolehlivá a věrná.

Popis plemene

Tibetská doga měří v kohoutku 66 cm u psů a u feny 60 cm. Váha se pohybuje okolo 60 kg. Tibetská doga má drsnou, rovnou, středně dlouhou krycí srst s hustou podsadou. Barva srsti má různé odstíny černé, červenočerné, hnědé a šedé. Hlava tibetské dogy je těžká, široká a silná se středně velkými hnědými oči. Středně velké, trojúhelníkové uši jsou nasazené na úrovni mozkovny a očí, spadají dopředu a visí podél hlavy. Silný, klenutý a dobře osvalený krk je pokrytý hustou a odstávající hřívou, u fen však není tak znatelná. Ocas tibetské dogy je středně dlouhý, hodně osrstěný, vysoko nasazený, nesen stočený na hřbetě.

Základní péče o plemeno

Tibetská doga nepotřebuje speciální péči. Je potřeba občas pročesat srst, vyčistit oči a uši. Potřebuje dostatek pohybu.

Historie plemene 

Nejstarší písemná zmínka o tibetské doze pochází z 11. století před naším letopočtem v čínské knize Šu-King. Píše se zde, že kmen, žijící západně od Číny daroval čínskému císaři tibetskou dogu, která sloužila k pronásledování a zabíjení uprchlíků. Postupem času se tibetská doga šířila do dalších zemí, kde křížením získávala nový vzhled a vlastnosti. Avšak typické znaky zůstávaly. Lidé ji začali využívat jako psa válečného. Strhávala nepřátele z koní a pěšáky srážela k zemi. Při dobývání Egypta v roce 524 p. n. l. byla proti egyptským lučištníkům vyslána skupina tibetských dog, a tak dopomohla perskému králi k vítězství. Tímto se tibetské dogy dostaly z himalájských hor do teplejších krajin, kde již nepotřebovali husté osrstění a začaly se tak přizpůsobovat životu v teplejších podmínkách Persie a Indie. Avšak ne všechna tažení perského krále byla vítězná, a tak v kraji Epiru, kde žil kmen Molossanů, perský král svou bitvu prohrál. Molossané jeho vojáky pobili, ale psy si nechali. O tibetské dogy byl ve světě velký zájem, avšak Molossané prodávali se značným ziskem pouze psy, feny si nechávali, aby se toto plemeno nedalo jinde rozmnožovat. Toto jim vydrželo sto let až do doby, kdy se molosská princezna vdala za marockého krále. Darem dostala smečku tibetských dog. Alexandr Veliký, jenž byl synem Molosské princezny, tyto psy vodil na svá tažení. Po pádu Alexandrovy říše se psi dostali do dalších států. Ve středověku se dogy používaly k lovu zvířat a k ochraně vladařů. Vzhled dnešní tibetské dogy se po staletí měnil a byl šlechtěn. Tibetská doga je i dnes považována za vznešené a aristokratické plemeno.

Charakteristika plemene: Tibetská doga

Federation Cynologique Internationale

Secretariat General: 13, Place Albert I – B 6530 THUIN (Belgie)

FCI-Standard č. 230 / 02. 04. 2004 / GB  Tibetská doga ( Do- Khi)

Země původu: Tibet.

Patronát: FCI.

Datum publikace originálního platného standardu:​  

Využití: Společenský, hlídací a strážní pes.

Zařazení dle F.C.I.:    Skupina 2    Pinčové a knírači – molossoidní plemena – švýcarští salašničtí a horští psi a další plemena.  Sekce  2.2 Molossoidní plemena, psi horského typu. Bez pracovních zkoušek.

Krátké historické shrnutí

Tibetská doga (Do Khyi) je prastarým pracovním plemenem nomádských pastevců v Himalájích a je tradičním strážcem tibetských klášterů.  Do svého prvního objevení v antických dobách byla obklopena velkými mýty.  Od Aristotelovy (384-322 př.n.l.) zmínky až po proslavené spisy Marca Pola, který cestoval do Asie v roce 1271, všechny historické prameny vysoce hodnotí přirozenou sílu a impozantnost tibetských dog – z fyzického i mentálního hlediska. Dokonce i jejich štěkot byl popisován jako jedinečná a vysoce ceněná vlastnost plemene. Významní evropští kynologové minulosti jako Martin a Youatt, Megnin, Beckmann, Siber i Strebel a Bylandt se tibetskou dogou intenzivně zabývali, protože byli fascinováni jejím původem i funkcí v tibetské kultuře.  Někteří z nich dokonce považovali toto plemeno za původního prapředka všech horských psů a psů typu mastiffa.  Jedním z prvních psů plemene tibetská doga, který se dostal na západní pobřeží, byl pes zaslaný v roce 1847 královně Viktorii lordem Hardingem (indickým místokrálem).  Později v 80. letech 19. století si dva psy přivezl do Anglie Edward VII., princ velšský. První zapsaný vrh tibetských dog se narodil v roce 1898 v berlínské zoologické zahradě.

Celkový vzhled 

Silný, mohutný, dobře stavěný pes s dobrou kostrou.  Impozantní; důstojného a vznešeného vzhledu. Spojuje majestátní sílu, robustnost a vytrvalost; je vhodný k práci ve všech klimatických podmínkách.  Pomalu dospívá, nejlepší zralosti dosahují feny až ve 2 – 3 letech a psi nejdříve ve 4 letech.

Důležité poměry

Mozkovna měřená od vrcholku týlního hrbolu ke stopu odpovídá délce tlamy od stopu ke špičce nosu, ale tlama může být i poněkud kratší.

Délka trupu mírně přesahuje kohoutkovou výšku psa.

Chování/ Temperament

Nezávislé. Ochranářské. Vyžadující respekt.  Maximálně věrný rodině a teritoriu.

Hlava

Široká, těžká a silná. U dospělých psů mohou probíhat vrásky z oblasti nad očima až ke koutku tlamy.

Lebeční část 

Mozkovna: Velká, velmi mírně klenutá, se silně vyjádřeným týlním hrbolem.

Stop: Dobře definován.

Obličejová část

Nosní houba: Široká, co nejtmavší v závislosti na barvě srsti, dobře otevřené nozdry.

Tlama: Dosti široká, dobře vyplněná a hluboká. Konec tlamy čtvercový.

Pysky: Dobře vyvinuté a překrývající dolní čelist.                     

Čelisti/zuby: Čelisti silné, s dokonalým, pravidelným a kompletním nůžkovým skusem, tj. horní řezáky těsně překrývají dolní řezáky a jsou posazeny v čelistech kolmo. Klešťový skus je přípustný. Zuby těsně přiléhají.

Oči: Středně velké, jakýkoliv odstín hnědé a v souladu s barvou srsti; čím tmavší, tím lepší. Posazené široko od sebe, oválné a mírně šikmo vsazené. Oční víčka těsně obepínající oční bulvu. Důstojný výraz.

Uši: Středně velké, trojúhelníkové, převislé, nasazené na úrovni mozkovny a oka, spadající dopředu a těsně přiléhající k hlavě. V pozornosti stočeny dopředu. Ušní boltce pokryté jemnou, krátkou srstí.

Krk

Silný, dobře osvalený, klenutý. Ne příliš výrazný lalok.  Pokrytý hustou, odstávající hřívou, která však u fen není tak výrazná.

Trup

Silný.

Hřbet: Rovný, svalnatý.

Záď: Široká a spíše plochá.

Hrudník: Dosti hluboký, střední šířky, s dobře klenutými žebry, takže průřez hrudníku tvarem připomíná srdce. Hrudní koš dosahuje až pod úroveň loktů.

Ocas

Středně dlouhý. Nasazený vysoko v přímém prodloužení horní linie; při pozornosti nebo za pohybu psa nesen vysoko, volně zatočený nad hřbetem; s bohatými třásněmi.

Končetiny

Hrudní končetiny

Rovné, dobře zaúhlené, celé dobře pokryté silnou srstí.

Plece:  Dobře uložené, svalnaté.

Lokty: Nejsou vtočené dovnitř ani vytočené ven.

Předloktí: Rovné. Silné kosti.

Nadprstí (metacarpus): Silné, mírně skloněné.

Pánevní končetiny

Silné, svalnaté, s dobrým zaúhlením. Při pohledu zezadu jsou pánevní končetiny rovnoběžné.

Stehna: Poměrně dlouhá, silná, s výrazným, pevným osvalením, ale osvalení není příliš vystupující.

Kolena: Dobře zaúhlená.

Hlezna: Silná, nízko posazená.   S paspárky nebo bez nich.

Tlapy

Poměrně velké, silné, kulaté a kompaktní, mezi dobře klenutými prsty dobře osrstěné.  

Chody / Pohyb

Pohyb plný síly, ale vždy lehký a pružný: s dobrým předkrokem a posunem.  Se zvyšující se rychlostí mají tlapy sklon pohybovat se více pod osou těla. V chůzi vypadá velmi rozvážně. Pes je schopen pohybovat se po nejrůznějších terénech velmi vytrvale a pružně.

Osrstění

Srst

Kvalita srsti je důležitější než její množství.  Srst na omak drsná, silná, krycí srst ne příliš dlouhá, s hustou a spíše vlnitou podsadou v chladných měsících, která je však řidší v teplejších měsících. Psi mají výrazně bohatší srst než feny. Srst je jemná, ale tvrdá, rovná a odstávající. Nikdy není hedvábná, zvlněná ani vlnitá.  Krk a plece osrstěny bohatou srstí podobající se hřívě.  Ocas huňatý a s výraznými třásněmi; pánevní končetiny s bohatými třásněmi v horní části vzadu.

Barva

Sytá černá, s tříslovými odznaky nebo bez nich; modrá, s tříslovými odznaky nebo bez nich; zlatá od syté žluté po tmavě červenou, sobolí. Všechny barvy musí být co nejčistší. Tříslová dosahuje od sytě kaštanové po světlejší barvy. Bílá hvězda na hrudi je přípustná. Minimální bílé znaky na tlapách jsou přijatelné. Tříslové znaky nad očima, v dolní části končetin a na spodní straně ocasu.  Tříslové znaky na tlamě; znaky podobné brýlím kolem očí se tolerují.

Výška a hmotnost

Výška v kohoutku

Psi: nejméně 66 cm (26 palců).

Feny: nejméně 61 cm (24 palce).        

Hmotnost

F.C.I. hmotnost neuvádí  ( asi 60 kg)

Vady

Jakákoliv odchylka od výše jmenovaných bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru k jejímu stupni závažnosti.

Vážné vady

Nedostatečná fyzická kondice a zdraví.

Hlava lehká nebo s těžkými vráskami.

Volně visící pysky.

Výrazný lalok.

Velké nebo nízko nasazené uši.

Světlé oči nebo strnulý výraz.

Slabá pigmentace zejména u nosní houby.

Sudovitá žebra.

Ocas těsně zatočený nad kyčlemi.

Přehnaně úhlené nebo strmé pánevní končetiny.

Těžký, vázaný pohyb.

Pod minimální výškou, tolerance 2 cm.

Vyřazující vady

Agresivní nebo přehnaně plachá povaha.

Předkus nebo podkus.

Jiné barvy než barvy uvedené výše, například bílá, krémová, šedá, hnědá (játrová), fialová, žíhaná, vícebarevná.

Jedinci vykazující fyzické nebo povahové abnormality musí být diskvalifikováni.

Pozn.: Psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, zcela sestouplá v šourku.

 

Inzeráty plemene: Tibetská doga