Inzerce psů, psí inzerce
Přihlášení / Registrace

Švýcarský malý honič

Inzeráty plemene: Švýcarský malý honič

Popis plemene: Švýcarský malý honič

Švýcarský malý honič (Schweizer Niederlaufhunde)

Charakteristika plemene

Švýcarský honič je malý, obratný, horlivý a neúnavný lovecký pes, s vynikajícím čichem. Při lovu je velmi vytrvalý, vše doplňuje svým melodickým hlasem.

Švýcarský honič se vyskytuje ve 4 variantách zbarvení:

1.) Bernský honič (Small Bernese Hound)

2.) Jurský honič (Small Jura Hound)

3.) Luzernský honič (Small Lucerne Hound)

4.) Švýcký honič (Small Schwyz Hound)

1.) Bernský honič (Small Bernese Hound):

Bernský honič se rodí s hladkou a hrubou srstí. Zbarvení je vždy trojbarevné: bílé, černé a tříslové. Základní zbarvení je bílé s černými záplatami. Několik černých skvrn je povoleno. Tříslové zbarvení je nad očima, na lících, na vnitřní a vnější straně uší a kolem otvoru. Černý plášť je povolen. Kůže je pod černou srstí černá, pod bílou srstí je mírně černobíle mramorová.

2.) Jurský honič (Small Jura Hound)

Jeurský honič je obyčejně hladkosrstý, vzácně s „dvojitou srstí“. Zbarvení je upřednostňováno temně černé, s s tříslovým značením nad očima, na lících, na hrudi, a nebo na nohách. Nebo eventuálně tříslové, s černým pláštěm nebo sedlem. Bílá záplata na hrudi, ne však příliš velká, je tolerována. Kůže je pod černou srstí černá, pod tříslovým značením je světlejší.

3.) Luzernský honič (Small Lucerne Hound):

Luzernský honič je hladkosrstý. Základní zbarvení je bílé, hustě šedobíle nebo černobíle skvrnité, dávající modrý efekt, s velkými tmavými nebo černými záplatami. Tříslové značení je nad očima, na lících, na vnitřní a horní části uší a kolem otvoru. Černý plášť je povolen. Kůže je pod černou srstí černá, pod modrými značkami je světlejší.

4.) Švýcký honič (Small Schwyz Hound):

Švýcký honič je hladkosrstý. Základní zbarvení je bílé, s většími či menšími nažloutle červenými záplatami. Několik oranžových skvrn je povoleno. Oranžový plášť je také povolen. Kůže je pod oranžovou srstí tmavě černá, pod bílou srstí je bílo černě mramorová.

Původ plemene

Na přelomu století byl systém honitby uveden do několik okresů. Obecně populární byl tehdy středně velký Švýcarský honič (Swiss Hound), byl nadmíru rychlý při běhu, bylo však rozhodnuto jej vyměnit za krátkonohého loveckého psa. Nové menší plemeno, které se množilo skrze plánovaný výběr selekce rodu a vhodné křížení, bylo nazýváno „Nizozemský pes“ (Niederlaufhund – krátkonohý lovecký pes). Byl významný a významný především díky svým následujícím kvalitám: relativně nízkým nohám, velmi atraktivní srstí zbarvenou podobně jako středně velcí Švýctí honiči(Schweizer Laufhunde), svému melodickému pokřiku během lovu a hledání, a díky svému vášnivému odhodlání najít lovenou zvěř a provádět práci stopaře. Švýcarsko - Nizozemský klub (Schweizer Niederlaufhund Club), který byl původně známý pod jménem Švýcarský střelecký klub „Schweizerischer Dachsbracken Club“ byl založen 1. června 1905.

Popis plemene

Švýcarský honič je lovecký pes, který vyniká svým zvučným hlasem. Neloví ve smečce, ale loví sám. Při lovu je velmi rozhodný, nevadí mu ani těžko schůdné terény. Švýcarský honič je proporcionálně menší, jeho výška v kohoutku je pro psy 35 až 43 cm a pro feny 33 až 40 cm. Má obdélníkový rámec těla, je mírně podlouhlý, avšak dobře stavěný. Středně velká, čistá, noblesní hlava, má přátelsky ostražitý výraz v obličeji. Uši má velmi dlouhé, nízko posazené, nošené zvrásněně. Hruď a žebra má široká a hluboká. Končetiny jsou štíhlé a robustní. Při pomalém pohybu je ocas svěšený dolů, při akci je v mírném zakřivení zatočen nahoru. Švýcarský honič má hlavu vznešenou a čistou, při pohledu z přední strany je dosti dlouhá a štíhlá, posupně se směrem k lícím rozšiřuje. Lebku má lehce klenutou, bez vrásek nebo brázdy na čele. Týl je jen mírně vyznačen. Linie od týlu ke stopu je přibližně stejně dlouhá a rovnoběžná, jako linie od stopu k nosu. Stop je jen mírně vyvinut. Nos je tmavě zbarvený, s chřípím otevřeným dokořán. Čenich je dosti dlouhý, silný, středně hluboký a nikdy špičatý. Nosní most je spíše rovný nebo velmi mírně konvexní a dosti štíhlý. Horní převislé rty psa jeho dolní čelist mírně překrývají, v předu jsou lehce zakulacené a nikdy špičaté, koutky úst nejsou viditelné. Líce má jen mírně vyvinuté. Oči má tmavé a jasné, mírně oválného tvaru, doplněné přátelským výrazem, nejsou hluboko posazené, ani vypouklé, víčka s dobrou pigmentací dobře přiléhají. Uši jsou nízko posazené, nikdy nad linií očí, jsou úzce připojené, natažené vpřed dosahují přinejmenším konce čenichu, jsou dobře zvrásněné a visící blízko u lící, ohebné a porostlé jemnými chloupky, boltce nevyčnívají. Krk má mírně delší, je lehký, vkusný a dobře svalnatý, kůže na krku může odstávat, ale lalok je nežádoucí. Záda má rovná, pevná a středně dlouhá, bedra má silná a široká. Hruď je silná a široká, dosahuje přinejmenším k loktům. Žebra jsou dlouhá a kulatá. Břicho je směrem k zadečku mírně podkasané. Boky má jen mírně vyplněné. Ocas je nízko posazený, v harmonickém pokračování linie zad, je středně dlouhý, dosahuje přinejmenším k hleznům, je dobře osrstěný, avšak bez chocholu. Při akci, kdy je rozrušený je nošený v mírném zatočení směrem nahoru, nikdy se však nenaklání směrem přes záda. Přední končetiny má silně svalnaté, avšak bez obzvláště těžkého efektu. Při pohledu zpředu jsou přední končetiny dosti rovné, svislé se silnými kostmi. Tlapky s těsnými prsty směřují přímo vpřed. Ramena má silně svalnatá. Přední tlapka má pevné a téměř kulaté, prsty krátké a těsné, polštářky má hrubé a tvrdé. Zadní končetiny jsou velmi svalnaté, jsou paralelní, přirozeném postavení jsou umístěny mírně dozadu. Stehna má dlouhá, široká, dobře svalnatá a dosti silná. Zadní tlapky jsou dosti okrouhlé a pevné, prsty krátké a těsné. Chůze a pohyb jsou přirozené, v poklusu nebo trysku. Pohyb při poklusu by měl být nenucený, končetiny se pohybují po rovných a rovnoběžných liniích. Kůži má dobře přiléhající a těsnou, bez faldů.

 

Charakteristika plemene: Švýcarský malý honič

Federation Cynologique Internationale

Secretariat General: 13, Place Albert I – B 6530 THUIN (Belgie)

Standard FCI č. 60 / 28.06.2002/ F

Země původu: Švýcarsko

Datum zveřejnění platného standardu: 28.11.2001

Použití: lovecký pes v plném smyslu slova: hledá a štve s plným nasazením, loví samostatně a hlasitě a dohledává úspěšně po barvě.

Zařazení dle F.C.I.: Skupina 6 honiči, barváři a plemena příbuzná. Sekce 1.3 malí honiči. S pracovní zkouškou;

Krátké historické shrnutí

na začátku století se začal organizovaný lov postupně rozšiřovat do všech švýcarských kantonů. Zdálo se, že švýcarští honiči středního rázu jsou pro tento omezený způsob lovu příliš rychlí, a proto bylo rozhodnuto je nahradit novým plemenem menších honičů. Tak došlo metodickou selekcí a cíleným křížením k vyšlechtění tohoto nového plemene, malého švýcarského honiče, který v sobě spojuje následující kvality: relativně malou kohoutkovou výšku, zbarvení vycházející ze čtyř původních variet atraktivně zbarvených švýcarských honičů; dobře drží stopu a vydává znělým a harmonickým hlasem; hledá, stopuje a štve s velkým nasazením; pracuje rovněž dobře při dohledávce po barvě. Švýcarský klub pro malé honiče, jenž nese od svého založení jméno Klub basetů, byl založen 1.července 1905.

Celkový vzhled

při zachování typu honiče má tento zmenšený švýcarský honič kohoutkovou výšku od 35 do 43 cm u psů a 33 – 40 cm u fen. Má obdélníkový tělesný rámec, je středně dlouhý, jeho tělesná stavba je silná. Hlava středních dimenzí je suchá a ušlechtilá, s milým a pozorným výrazem a je doplněna velmi dlouhýma zavěšenýma ušima, které se vývrtkovitě stáčejí a jsou nízko nasazené. Hrudní koš je středně široký, avšak dost hluboký a prostorný, aby zajišťovat dostatek prostoru pro srdce a plíce. Končetiny jsou suché a silné. Ocas, v klidu svěšený, se v akci mírně pozvedá.

Vyskytují se 4 barevné rázy:  malý bernský honič, malý jurský honič, malý lucernský honič, malý švycký honič.

Povaha / Temperament

malý švýcarský honič je hbitý, aktivní a odolný, má velmi jemný nos a je to vášnivý lovec. Hledá, stopuje a honí s velkou jistotou, jeho hlášení je zvučné a harmonické. Jeho povaha je přirozeně milá, temperament klidný až živý, není ustrašený a nikdy nesmí být agresivní.

Hlava

je ušlechtilá a suchá. Při pohledu zepředu je protáhlá a spíš úzká, nerozšiřuje se, jen mírně v oblasti lící.

Část mozková

Mozkovna: je mírně klenutá, bez vrásek na čele, bez dělící rýhy. Týlní hrbol je málo výrazný. Vzdálenost mezi týlním hrbolem a stopem je téměř stejná, jako vzdálenost od stopu ke konci nosu. Osy mozkovny a nosního hřbetu jsou co nejvíce rovné a rovnoběžné.

Stop:  je středně vyjádřený.

Část obličejová

Nosní houba: je tmavá. Nozdry jsou široké.

Čenichová partie: je silná, dost dlouhá a středně hluboká, nikdy ne špičatá. Nosní hřbet je upřednostňován rovný nebo jen mírně klenutý, je spíše úzký.

Pysky: horní pysk je mírně spuštěný a tvoří vepředu zaoblenou mordu, nikdy nesmí být špičatá. Koutek je těsně přiléhající.

Čelisti/Zuby: zuby jsou velmi silné, korektně postavené a kompletní s nůžkovým skusem, zadní strana horních řezáků přisedá těsně k přední straně spodních řezáků. Zuby jsou správně postavené v mohutných čelistech. Klešťový skus je přípustný. Chybění 2 PM1 nebo PM2 je tolerováno. Chybění M3 není bráno v potaz.

Líce: málo výrazné.

Oči: tmavé, jasné, mírně oválného tvaru; mají milý výraz; nejsou ani vystouplé, ani zapadlé v očních důlcích. Oční víčka se korektně otvírají, dobře přiléhají k oční kouli. Okraje očních víček jsou pigmentovány.

Uši:  jsou nízko a spíše vzadu nasazené, na výše než je linie očí, jejich úpon je úzký; při natažení dopředu musí být alespoň tak dlouhé, aby dosahovaly nejméně na konec nosní houby. Jsou elegantně stočené a nesené splývající podél hlavy. Mají jemnou texturu, jsou porostlé jemnou srstí. Zevní zvukovod nevystupuje.

Krk  

je středně dlouhý, štíhlý a elegantní, ale dobře osvalený. Kůže na hrdle je volná, ale lalok není žádoucí.

Tělo  

Horní linie: je harmonická, pokračuje od místa nasazení krku až k zádi, která je slabě skloněná.

Hřbet:  je rovný a pevný, střední délky.

Bedra: široká, mohutná a pružná.

Záď: mírně skloněná směrem ke kořeni ocasu; kyčelní hrboly nesmí vystupovat.

Hrudník: je prostorný a hluboký, dosahuje nejméně k lokti. Předhrudí je zřetelné, ne však příliš výrazné. Žebra jsou dlouhá, mírně klenutá. Hrudní koš je dlouhý. Spodní linie a břicho: spodní linie se pozvolna pozvedá směrem k pánevním končetinám. Slabiny jsou mírně vyplněné.

Ocas:   

je nasazený nízko, harmonicky v prodloužené linii zádi, je středně dlouhý, dosahuje nejméně k hleznům; je dobře osrstěný, srst však netvoří štětku, od kořene ke konci se elegantně zeštíhluje. V klidu a pomalém pohybu je nesen nízko, nestáčí se do kroužku, když je pes vzrušený nebo v akci, je nesen vzhůru, ale nesmí se přetáčet nad hřbet.

Končetiny

Hrudní končetiny

jsou mohutně osvalené, avšak nepůsobí dojmem, že jsou hrubé. Při pohledu zepředu jsou přední nohy rovné, perfektně rovné a kolmé, s dobrou kostrou. Uzavřené tlapky směřují rovně dopředu.

Plece: jsou mohutně osvalené. Lopatky, které perfektně přiléhají k hrudnímu koši, jsou relativně dlouhé a šikmo uložené. Úhel scapulo-humerální se blíží 90°.

Rámě: téměř stejně dlouhé jako lopatka, šikmé.

Loket: přirozeně postavený podle žeber.

Předloktí: robustní, suché, perfektně rovné, o něco kratší, než ramenní kost.

Karpus: robustní.

Matakarpus: krátký. Při pohledu zepředu je v kolmé pozici, nevytáčí se ven. Při pohledu z boku není nikdy perfektně kolmý, ale mírně šikmý ve vztahu k zemi.

Přední tlapky: jsou uzavřené, kulaté, se sevřenými a klenutými prsty; polštářky jsou drsné a tvrdé; drápy silné; meziprstní prostor je porostlý jemnou srstí.

Pánevní končetiny

mají mohutné svalstvo, správné proporce vzhledem k hrudním končetinám. Korektní zaúhlení kolenního i hlezenního kloubu. Jsou postaveny paralelně, nejsou ani přeúhlené, ani strmé. V přirozeném postoji psa jsou pánevní končetiny postaveny poněkud vzadu. Kosti pánevních končetin jsou o něco slabší, než u hrudních končetin.

Stehna: mají správnou délku a šířku, jsou silná a svalnatá.

Koleno: svírá správný úhel, není vybočené ani vbočené.

Lýtko: relativně dlouhé, v šikmé pozici. Kosti jsou poněkud slabší, než u předloktí.

Hlezna: robustní, dobře zaúhlená, nízko u země.

Metatarsus: krátký, při pohledu zezadu rovný a paralelně postavený.

Zadní tlapky: jsou poměrně kulaté, uzavřené; polštářky drsné a tvrdé; drápy silné; meziprstní prostor porostlý jemnou srstí; paspárky se nevyskytují, s výjimkou států, kde je odstranění paspárků zakázáno zákonem.

Pohyb / Chody

preferovaný přirozený pohyb: klus nebo cval, obojí prostorné. V klusu musí být pohyb plynulý, se silnými impulsy, daleký záběr hrudních končetin a razantní posuv pánevních končetin. Končetiny se pohybují v rovné, paralelní linii. Pohyb hrudních končetin: nesmí být kosý anebo úzký; tlapky ani do „o“, ani do „x“. Pohyb pánevních končetin: prakticky paralelní s razantním posuvem; pozice ani příliš úzká, ani příliš roztažená; hlezno ani kravské, ani sudovité.

Kůže   

dobře přiléhající a napnutá, bez vrásek.

Osrstění

Srst    

hladká srst: krátká, hladká, přiléhavá, jemnější na hlavě a na uších

drsná srst: drsná na dotek, ohebná, přiléhavá; málo podsady; vous je slabě vyvinut.

Zbarvení

existují čtyři varianty zbarvení:

Malý bernský honič

Tato varianta existuje jako hladkosrstá i drsnosrstá, velmi výjimečně s dvojí srstí. Je vždy tříbarevný: bílý, černý a pálený. Základní barva je bílá s velkými černými plotnami; málo četné černé stříkání je povoleno. Znaky pálení se vyskytují nad očima, na lících, na vnitřní a horní straně uší, okolo konečníku. Černý plášť je přípustný.

Kůže: pod černou srstí je černá, pod bílou je bílá s nevýrazným černým mramorováním.

Malý jurský honič

Tato varianta je hladkosrstá, výjimečně s dvojí srstí. Je preferován černý základ se znaky červenohnědého pálení nad očima, na lících, na hrudi a/nebo na končetinách. Nebo je základní barva plavá s černým pláštěm nebo sedlem. Nevelká bílá skvrna na hrudi je tolerována.

Kůže: černá pod černou srstí, světlejší pod plavou.

Malý lucernský honič

Tato varianta se vyskytuje pouze hladkosrstá. Základní barva je šedě a bíle stříkaná s tmavými až černými plotnami různé velikosti. Znaky pálení červenohnědého odstínu jsou nad očima, na lících, u kořene ocasu, na hrudi a na končetinách. Černý plášť je přípustný.

Kůže: černá pod černou srstí, trochu světlejší pod modře stříkanou srstí.

Švycký honič:

Tato varianta je krátkosrstá. Základní barva je bílá, se žlutočervenými až červenooranžovými plotnami různé velikosti; ojedinělé červenooranžové stříkání není považováno za chybu. Červenooranžový plášť jepřípustný.

Kůže: tmavě šedá pod oranžovou srstí, bílá černě mramorovaná pod bílou srstí.

Výška a hmotnost

Výška v kohoutku

Psi:    35 – 43 cm

Feny:     33 – 40 cm

Tolerance: +/- 2 cm

Hmotnost

F.C.I. standard hmotnost neuvádí

Vady

všechny odchylky od výše uvedeného textu musí být považovány za chyby a musí

být penalizovány podle stupně jejich závažnosti.

Příliš slabá nebo příliš hrubá kostra, slabá substance.

Hrubá, neušlechtilá hlava.

Částečně depigmentovaná nosní houba.

Světlé oko, zlý pohled.

Příliš  vysoko nasazené ucho; ploché ucho, tlusté, příliš krátké.

Zřetelný lalok.

Pronesený nebo kapří hřbet.

Krátká, sražená záď.     

Mělký hrudník, plochý nebo sudovitý. Anomálie ve tvaru hrudníku (trychtýřovitý).

Ocas nesený příliš vysoko, hodně přetočený.

Přední nohy vytočené ven či dovnitř nebo křivé.

Strmá lopatka (příliš otevřený úhel); příliš krátké předloktí.

Slabý  karpus; metakarpus měkký.

Měkké  lapky, zaječí tlapky.

Příliš strmě úhlené pánevní končetiny; postavení hlezen sudovité  nebo kravský postoj.

Chyby ve zbarvení a znacích:

u  malého bernského honiče: příliš četné černé stříkání v bílém základě,

u malého švyckého honiče: přílič četné oranžové stříkání v bílém základě; zbarvení s příměsí černé na uších, u kořene ocasu a/nebo v červeno -oranžových  plotnách.

Povaha nejistá, mírná agresivita.

Vylučující vady

Jedinec velmi bázlivý nebo agresivní.

Netypický jedinec.

Celá nosní houba světlá.

Předkus nebo podkus, křivé zubní oblouky.

Chybějící řezáky nebo špičáky; špatná pozice špičáků. Chybění více jak 3 premolárů a/nebo molárů.     

Entropium, ektropium.

Příliš krátká hrudní kost, zalomený hrudník.

Ocas zatočený nebo zalomený.

Všechny barevné kombinace, které nejsou v souladu se variantami,     popsanými ve standardu.      

Výška: psi pod 33 a nad 45 cm, feny pod 31 a nad 42 cm.

Všichni psi, na kterých bude patrná porucha psychiky nebo chování, budou vyloučeni.

Pozn.:     Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.

 

Inzeráty plemene: Švýcarský malý honič