Pyrenejský horský pes

Pyrenejský horský pes   (Chien de Montagne des Pyrénées)

Povaha plemene

Pyrenejský horský pes je klidný a vyrovnaný pes se sklony k nezávislosti. Je přátelský, vlídný a své rodině je naprosto oddán. Má hezký vztah k dětem, ale vzhledem k jeho mohutnosti, je potřeba jej hlídat. I přes vědomí své síly, je dobromyslný a není agresivní. Naopak je trpělivý a umí být velmi přítulný. Jako vynikající hlídač oznamuje vetřelce hlubokým štěkotem a svou rodinu umí dobře chránit. Pyrenejský horský pes je spolehlivý přítel, který se dožívá až třinácti let.

Popis plemene

Pyrenejský horský pes zaujme svou velkou a silnou stavbou těla, která však působí velmi elegantně. V kohoutku měří 70 až 80 cm, fenka 65 až 75 cm, váží okolo 60 a 45 kg. Má nepříliš velkou hlavu s mírným stopem, širokou tlamou, bílými zuby a nůžkovým skusem. Oči mají mandlový tvar a tmavě jantarovou barvu. Uši nejsou příliš velké a jsou posazeny ve výšce očí. Mají trojúhelníkovitý tvar, jsou svěšené a přiléhají k hlavě. Krk je silný a ne příliš dlouhý. Délka trupu lehce přesahuje výšku v kohoutku. Pyrenejský horský pes má pevný hřbet a středně dlouhá bedra. Ocas je krásně huňatý, dlouhý, v klidu svěšený, při vzrušení nesený vysoko a zatočený. Končetiny jsou silné a dobře osvalené. Pohybuje se pružně a elegantně. Srst má pyrenejský horský pes hustou, středně dlouhou a na pohmat hedvábnou s hustou podsadou. Barvu může mít bílou, možné jsou šedé, žluté nebo rezavé skvrny na hlavě, uších a u kořene ocasu.

Základní péče o psa

Pyrenejský horský pes není náročný na údržbu. Pravidelnou péči vyžaduje pouze jeho srst, která se musí česat a udržovat v čistotě, aby nedošlo k zplstnatění. V období línání se musí kartáčovat častěji, přičemž větší pozornost by se měla věnovat vlnitější srsti za ušima a na kalhotkách. Na česání by si měl zvykat už od štěněte. Vzhledem ke své mohutnosti a samostatné povaze potřebuje pyrenejský horský pes důslednou výchovu. Je to ale inteligentní a učenlivý pes. Zvykne si žít i v bytě, ale potřebuje pohyb, a proto by si jej měli pořizovat lidé, kteří jsou sami aktivní. Vhodnější je chovat jej na zahradě, kde se může dostatečně vyběhat. Vzhledem k jeho silné a velké konstituci by si jej měli pořizovat podobně fyzicky vybavení majitelé.

Historie plemene 

Pyrenejský horský pes je poměrně staré plemeno, jeho předkové pravděpodobně do Evropy přišli z Asie. Je znám už ze středověku, kdy chránil stáda ovcí před dravou zvěří. Za vlády Ludvíka XVI. se stal oblíbeným i na královském dvoře a byl hlídačem Louvru. Po Velké francouzské revoluci, zájem o něj upadl a na počátku minulého století byl na pokraji vyhynutí. Díky chovatelům přežil a první oficiální standard byl zapsán v roce 1923. Celosvětově pyrenejský horský pes příliš rozšířený není, u nás si ale přízeň několika chovatelů získal.