Inzeráty plemene: Polský ovčák nížinný
Polský nížinný ovčák (Polski Owczarek Nizinny, Polish Lowland Sheepdog)
Polský nížinný ovčák je příjemný pes, dobrý hlídač a milující člen rodiny. Je lehko vycvičitelný a přizpůsobivý - dokáže žít na venkově i ve městě. Má otevřenou, vyrovnanou povahu, nezapře však svůj původ a je výborný ochránce - na každého nově příchozího řádně upozorní a k cizím lidem může být nedůvěřivý. Je učenlivý a po dobré výchově poslušný. Umí se dobře sžít s lidmi i ostatními zvířaty, má rád děti. Na svého pána a rodinu je velmi vázaný. Je zvídavý, hravý a má rád procházky, je vhodný pro milovníky přírody. Má skvělý čich. Polský nížinný ovčák se díky své povaze využívá i jako pomocník postižených.
Polský nížinný ovčák je středně velký pes mírně zavalitého vzrůstu s hustou, dlouhou srstí. Trup má obdélníkový formát s dobře klenutým hrudníkem, osvaleným hřbetem a hlubokými bedry. Končetiny jsou silné a tlapy oválné. V kohoutku měří 45 až 50 cm, fena 42 až 47 cm. Váží do 20 kg. Hlavu má polský nížinný ovčák středně velkou s výrazným stopem a velkým tupým nosem. Oči jsou středně velké, hnědé s živým výrazem. Uši mají srdčitý tvar a jsou zavěšené, přiléhající k lícím. Zuby jsou silné a skus nůžkový. Polský nížinný ovčák zaujme především svou krásnou bohatou srstí, která splývavě kryje celé tělo a nad očima vytváří typickou ofinu. Může být i lehce zvlněná a má hustou podsadu. Zbarvení může být libovolné se znaky, nejčastěji se vyskytuje v šedé variantě.
Polský nížinný ovčák vyžaduje zvláštní péči pouze, co se týká srsti. Ta je velmi hustá a měla by se často kartáčovat a stále udržovat v čistotě. Vzhledem ke své nekomplikované povaze je tento pes vhodný i pro začátečníky. Není vhodné chovat jej v kotcích nebo odtrženě od rodiny, je to milý pes, který má lidskou společnost rád. Měl by mít dostatek pohybu.
Polský nížinný ovčák - nejznámější plemeno našich severních sousedů. Má poměrně dlouhou historii. Zřejmě jde o potomka asijských ovčáckých psů. Chován byl především jako pomocník pastevců, ti samozřejmě upřednostňovali pracovní kvality nad vzhledem. S cíleným chovem se začalo až po první světové válce, po druhé světové válce plemeno ale málem zaniklo. Chov byl opět obnoven a v roce 1963 byl uznán FCI.
Secretariat General: 13, Place Albert I – B 6530 THUIN (Belgie)
F.C.I.-Standard č.: 251 / 07.08.1998 / GB Polský nížinný ovčák (Polski Owczarek Niźinny)
Země původu: Polsko
Datum publikace originálního platného standardu: 07.08.1998
Použití: snadno ovladatelný ovčácký a hlídací pes. V městském prostředí je to velmi příjemný společník.
Zařazení dle F.C.I.: Skupina 1 ovčáčtí a honáčtí psi (kromě švýcarských salašnických psů). Sekce 1 ovčáci. Bez zkoušky z výkonu.
polský nížinný ovčák je pes střední velikosti, kompaktní, silný, osvalený, s hustou dlouhou srstí. Dobře upravená srst mu propůjčuje atraktivní a zajímavý vzhled.
poměr kohoutkové výšky k délce těla je 9 : 10. Poměr délky tlamy k délce mozkovny je 1 : 1, ačkoliv tlama může být maličko kratší.
živá, ale mírná povaha, pozorný, čilý, inteligentní, vnímavý a obdařený dobrou pamětí. Odolný vůči špatným klimatickým podmínkám.
středně velká, proporcionální, ne příliš těžká. Hustá srst na čele, lících a bradě dává hlavě těžší vzhled než odpovídá skutečnosti.
Lebka: ne přehnaně široká, mírně zaoblená. Čelní rýha a týlní hrbolek jsou patrné.
Stop: dobře zvýrazněný.
Nosní houba: co nejtmavší v poměru k barvě srsti, s velkými nozdrami.
Tlama: silná, tupá. Nosní hřbet rovný.
Pysky: dobře přiléhající; jejich okraje mají stejnou barvu jako nosní houba.
Čelisti/Zuby: silné čelisti. Silné zuby, s nůžkovým nebo klešťovým skusem.
Oči: středně velké, oválné, nevystupující, oříškové barvy, s živým a pronikavým pohledem. Okraje očních víček jsou tmavé.
Uši: zavěšené, nasazené poměrně vysoko, střední velikosti, srdcovitého tvaru, v bázi široké. Přední okraje přiléhají k lícím. Uši jsou velmi pohyblivé.
střední délky, silný, svalnatý, bez laloku, nesený spíše horizontálně.
Celek: spíše obdélníkový než čtvercový.
Kohoutek: dobře vyjádřený.
Hřbet: plochý, dobře osvalený.
Bedra: široká, dobře spojená.
Záď: krátká, mírně seseknutá.
Hrudník: hluboký, středně široký. Žebra poměrně dobře klenutá, ani plochá, ani sudovitá.
Spodní linie a břicho: vykresluje elegantní křivku směrem dozadu.
Přirozeně krátký nebo pahýlovitý ocas, velmi krátce kupírovaný ocas.
Nekupírovaný, poměrně dlouhý a velmi hustě osrstěný ocas. V klidu je ocas svěšený, v afektu vesele v oblouku nesený nad hřbetem, ale nikdy zatočený nebo ležící na hřbetě.
Nekupírovaný ocas střední délky, nesený různými způsoby.
při pohledu z profilu a zpředu jsou vertikální a rovné. Postoj je dobře vyvážený díky silné kostře (struktuře kostry).
Plece: široké, středně dlouhé, šikmé, suché, velmi svalnaté.
Nadprstí: mírně skloněné vůči předloktí.
Přední tlapky: oválné, s těsně přiléhajícími prsty, mírně klenutými a velmi tvrdými polštářky. Drápky krátké, co nejtmavší.
při pohledu zezadu vertikální, dobře zaúhlené.
Stehno: široké, dobře osvalené.
Hlezno: dobře vyvinuté.
Zadní tlapky: kompaktní, oválného tvaru.
lehký a prostorný. Chod a klus plynulý (bez přílišného vertikálního pohybu). Při pomalém chodu je častý mimochod.
těsně přiléhající k tělu, bez záhybů.
celé tělo je pokryto hrubší, hustou, silnou, bohatou srstí s jemnou podsadou. Rovná nebo mírně vlnitá srst je povolena. Srst spadající z čela překrývá charakteristickým způsobem oči.
všechny barvy a skvrny jsou povolené.
psi: 45 - 50 cm,
feny: 42 - 47 cm.
F.C.I. standard hmotnost neuvádí.
Pes si musí zachovat charakter pracovního psa, jeho výška tedy nesmí být menší než je uvedena ve standardu, nesmí být příliš slabý ani křehký.
jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.
Jedinci, vykazující fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni.
Pozn.: Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.
Nejoblíbenější psí plemena