Plavý bretaňský honič

Plavý bretaňský honič (Fawn Brittany Griffon)

Původ

Plavý bretaňský honič je jedním z nejstarších francouzských loveckých plemen. Z dobových záznamů víme, že ve 14. století gentleman jménem Huet des Ventes několik těchto psů na svém dvoře choval. Až do 19. století se Plavý bretaňský honič v Bretani hojně využíval především k lovu vlků. Tehdy se však jejich počet natolik snížil, že plemeno téměř vymizelo. V roce 1949 v Bretani jeho příznivec Marcel Pambrun, ve snaze udržet kvalitu tohoto loveckého plemene, které se stalo velice vzácným, založil „Klub Plavého bretaňského honiče“. Od roku 1980 má Plavý bretaňský honič (stejně jako jeho odvozené plemeno Plavý bretaňský basset) na pokyn Bernarda Vallée pevně stanovené místo mezi plemeny francouzských honičů. Heslo „nejprve lov“ vedení tohoto klubu až do dnešní doby neustále provází.

Popis

Plavý bretaňský honič je kostnatý a svalnatý pes, velmi odolný proti počasí i únavě. Je to dosti aktivní lovecký pes, obzvláště vhodný do obtížných a těžko schůdných terénů. Má vynikající čichové schopnosti a ustálený a trvalý hlas „pily či vrtulníku“, vydává krátké a opakované zvuky.

Lebku má dosti dlouhou, se zřetelným týlovým výčnělkem. Při pohledu zpředu má lebku tvarovanou do oblouku, s jen mírně vyznačeným stopem. Nos je černý nebo tmavě hnědý, s dobře otevřeným chřípím, čenich se spíše zužuje, není zřetelně obdélníkový. Rty dobře překrývají dolní čelist, ne však nijak nadměrně. Kníry jsou jení mírně zřetelné, čelisti a zuby má silné. Oči nejsou vypouklé, ani posazené příliš hluboko, jsou tmavě hnědé, spojivky nemá zřetelné, mají jasně živý výraz. Uši jsou jemně připojené, posazené v linii očí, natažené vpřed dosahují konce nosu, jsou stočené dovnitř a pokryté jemnější a kratší srstí, než ostatní části těla. Krk má spíše kratší a dobře svalnatý. Záda jsou krátká a široká, bedra široká a svalnatá. Hruď je hlubší a široká, žebra dobře kulatá. Ocas je u základu široký, ke konci se zdravě zužuje, je často ježatý, pokrytý štětinatou srstí, často nošený v mírně srpovitém zahnutí. Při akci je ocas nesený nad horní linií těla a dělá pravidelné pohyby ze strany na stranu. Končetiny mají dobrou strukturu kostí a jsou dobře posazené. Ramena má šikmá, k hrudi dobře připojená. Lokty má v linii těla. Tlapky jsou kompaktní s klenutými prsty těsně u sebe a s pevnými drápy. Polštářky má tvrdé. Kůže je spíše silnější a pružná, bez laloku. Pohyb je rovnoměrný a pružný, chůze nikdy není energická a živá.

Výška

Plavý bretaňský honič měří v kohoutku 48 až 56 cm, s tolerancí +/- 2 cm pro výjimečné jedince.

Váha

Plavý bretaňský honič váží v rozmezí 18 až 22 kg. (Standard FCI hmotnost neuvádí.)

Srst

Plavý bretaňský honič má drsnou, hrubou, dosti krátkou srst, nikdy zvlněnou nebo kadeřavou. Obličej by neměl být příliš chundelatý. Zbarvení je světle žlutohnědé, od zlatě pšeničné do cihlově červené. Několik černých chlupů rozptýlených na zádech a uších jsou tolerované. Přítomnost malých bílých hvězd na hrudi je velice žádané.

Charakter

Plavý bretaňský honič je ohnivě vášnivý lovec, v přítomnosti lidí má však přirozeně dobrou povahu, je družný, laskavý a vyrovnaný. Snadno se přizpůsobuje všem terénům a všem druhům lovů. Při lovu se vždy předvede svoji odvážnost, úskočnost a vytrvalost. Je podnikavý, výkonný a pohotový, je však stejně schopný také pozorně naslouchat. Pokud je dobře vedený, je vděčný a poslušný.

Péče

Plavý bretaňský honič potřebuje dostatek přiměřeného pohybu. Jeho srst není náročná na péči, je však třeba ji jednou až dvakrát ročně trimovat. A pak už jen 1x týdně kartáčovat. Pravidelně mu zastřihujte drápky i chloupky ze zvukovodů.

Průměrná délka života

Plavý bretaňský honič se průměrně dožívá 12 až 13 let.

Využití původní

Lovec vlků.

Využití dnes

Lovecký pes a společník