Inzeráty plemene: Pikardský ovčák
Pikardský ovčák (Berger Pikard, Berger de Pikardie, Pikardy Shepherd)
Pikardský ovčák je pastevecký a hlídací pes. Je inteligentní a plný energie. Je bezmezně věrný svému pánu a milý k dětem. Výchova není úplně jednoduchá, protože tento pes má svou hlavu a je náladový. Je třeba k němu přistupovat s přátelstvím a tolerancí, nikoliv tvrdě za každou cenu. Štěně je potřeba ihned začít zespolečenšťovat, tedy brát do různých prostředí a situací, aby dospělo v klidného a vyrovnaného psa. Je to tvor poměrně uštěkaný, což asi neuvítají blízcí sousedé. K cizím lidem si pikardský ovčák zachovává menší odstup a bývá ostražitý, proto není vhodný pro canisterapii. O pánovu přízeň se nerad dělí s ostatními psy, s dalšími domácími zvířaty (stejně jako s dětmi) ale nemá problémy. Díky husté srsti je odolný vůči nepřízním počasí a snese pobyt venku.
Pikardský ovčák je silný svalnatý pes střední velikosti, měří v kohoutku 60 až 65 cm, fena pak 55 až 60 cm. Psi váží přibližně 30 až 34 kg, feny 27 až 31 kg. Hlava je co do své velikosti v harmonii s tělem. Má vysoko posazené uši, které jsou u kořene široké. Oči jsou tmavé, střední velikosti. Pikardský ovčák by se neměl tvářit nedůvěřivě ani zle. Srst je středně dlouhá, tvrdá, hustá a hrubá. Nepřiléhá, takže vypadá přirozeně nedbale a rozcuchaně. Zbarvení je šedé, šedočerné, šedomodré, šedočervené a světlé nebo tmavší narůžovělé. Bílá není žádoucí, ale toleruje se v malém množství na končetinách a hrudníku. Pikardský ovčák se dožívá 12 až 14 let.
Pikardský ovčák musí mít dostatek pohybu. Na zkrocení jeho temperamentu a nevybité energie je ideální běh u kola, plavání, psí sporty, jako flyball či obratnost. Nemá ale soutěžní ambice, takže z něj žádný sportovní šampion nejspíš nebude. Jinak to ale není náročné plemeno, a pokud mu zajistíme dostatek vyžití, bude nám velmi milým a klidným kamarádem. Srst stačí jednou za čas pročesat řídkým hřebenem. Nesmí se trimovat (vytrhávat).
Jedná se o nejstaršího francouzského ovčáka - existence plemene je doložena už v 9. století. Prapředkové pikardského ovčáka přišli coby pastevečtí psi do Evropy spolu s Kelty již v 1. tisíciletí před naším letopočtem. Pikardský ovčák je vzdáleným příbuzným ostatních francouzských ovčáckých psů - briarda a beaucerona. Pro pastevce byl šikovným a velmi užitečným pomocníkem. Ještě dnes je pro práci se stádem využíván v oblasti severní Francie. Není ale tolik rozšířen jako briard a beauceron. Během 2. světové války málem vyhynul, naštěstí se jej několika chovatelským nadšencům podařilo zachovat. U nás, a vlastně v celé východní Evropě, je to téměř neznámé plemeno, větší počet těchto psů se vyskytuje v severní Francii (v kraji kolem města Pa-de-Kale), Belgii, Holandsku a Německu.
Secretariat General: 13, Place Albert I – B 6530 THUIN (Belgie)
F.C.I. Standard č.:176 / 22.07.1993 / D Pikardský ovčák (Berger de Picardie)
Země původu: Francie
Datum publikace originálního platného standardu: 31.10.1964
Zařazení dle F.C.I.: Skupina 1 ovčáčtí a pastevečtí psi (kromě švýcarských salašnických psů). Sekce 1 ovčáci. Se zkouškou z výkonu.
Použití: ovčák
pes střední velikosti, robustního vzhledu, ale elegantní formy, silný, dobře osvalený a dobře stavěný. Výraz obličeje je inteligentní, živý, bystrý, vyznačuje se vzhledem podobným grifonovi.
ne masivní, má být v poměru k velikosti.
Stop: Velmi lehký je ve stejné vzdálenosti od špičky čenichu jako od týlního hrbolku.
Lebka : dosti široká, ale ne příliš. Srst o délce asi 4 cm. Obočí dobře vyvinuté, ale nezakrývající oči.
Čelo: při pohledu zpředu není ploché, ale lehce klenuté, s lehkou čelní rýhou.
Líce: ne příliš silně stavěné, ale také nikoliv ploché, měly by být přiměřeně zaoblené. Zadní část lící je pokryta stejně dlouhou srstí jako trup.
Tlama: silná a ne příliš dlouhá, nesmí končit špičkou. Nosní houba vždy černá. Pysky suché a dobře přiléhající. Nosní hřbet je rovný. Lehké vousy a bradka.
Čelisti: mohutné, hermeticky se uzavírající, bez předkusu nebo podkusu.
Uši: střední velikosti, v bázi široké, dosti vysoko nasazené. V bázi připomíná ovčí ucho, přirozeně je vždy nesené vztyčeně. Špička lehce zaoblená. Lehce divergentně nesené uši se tolerují. Délka 10 cm, nikdy více než 12 cm, ani u psů na horní hranici výšky.
Oči: střední velikosti, nevystupující, tmavé barvy, nikdy světlé nebo „skleněné“. Zbarvení duhovky je více či méně tmavé, podle barvy srsti, ale nikdy světlejší než oříškově hnědé.
Výraz: nesmí být ani zlý ani nedůvěřivý.
silný a osvalený, dobré délky, v pohybu nesený vzhůru a dobře nasazený v plecích. Hlava hrdě nesena.
Hrudník: hluboký, ale nikoliv přehnaně – nesmí být hlubší než k loktům. Hned za lokty měřený obvod hrudníku musí přesahovat kohoutkovou výšku o 1/5.
Délka trupu: přesahuje kohoutkovou výšku jen o málo.
Hřbet: rovný, bedra pevná. Hrudní koš je v horní třetině dobře klenutý, pak se zplošťuje k hrudní kosti.
Břicho: lehce vtažené.
Záď: postupně přechází v zadní část stehen. Stavba kostry patrná, ale nikoliv přehnaně.
osrstění, délka srsti stejná jako na trupu. V klidu dosahuje ocas k hlezennímu kloubu a je svěšený dolů s lehkým zakřivením na konci. V pohybu může být ocas nesen o něco výše, ale nikdy nad hřbetem.
Plece: dlouhé a šikmé, poskytující lehkost pohybu, svalnaté, ale ne těžké.
Končetiny: jsou kolmo postavené. Suchá kostra.
Klouby: vyznačené, ale bez dojmu špatné stavby.
Nadprstí: zezadu dopředu lehce šikmé, což dodává končetinám pružnost a usnadňuje náhlé zastavení v pohybu.
Stehna: dlouhá a dobře osvalená.
Kolenní kloub: silný, pánevní končetina nesmí být ani strmá ani příliš šikmo postavená, ani úzká ani příliš široká. Mezi stehny a zádí nesmí být žádná disharmonie, obojí musí být spojeno v jedné křivce.
Končetiny: pevné, bez slabosti, pružné. Kostra vyjádřená, ale nikoliv přehnaně.
Hlezenní klouby: středně zaúhlené, v postoji ani příliš široce ani příliš úzce postavené. Nejsou příliš vysoko posazené. Správné zaúhlení v hleznech je pro tohoto ovčáka nezbytné.
Záprstí: robustní a suché, kolmé k zemi. Když pes stojí, jsou pánevní končetiny kolmé – při pohledu z kterékoliv strany.
Zakulacené a krátké, dobře uzavřené a klenuté. Drápky silné a krátké, tmavé barvy. Ani paspárky, ani nadbytečné prsty. Pes s paspárky není diskvalifikován, ale penalizován. Polštářky pevné, pružné.
od 60 do 65 cm pro psy
od 55 do 60 cm pro feny
F.C.I. standard neuvádí
silná, polodlouhá, ne kadeřavá, ne přiléhající, musí být hrubá a při promnutí mezi prsty vrzat. Délka dosahuje 5 až 6 cm na celém těle včetně ocasu. Podsada jemná a hustá.
šedá, šedočerná, šedá s černým odleskem, šedomodrá, šedočervená, světle nebo tmavě plavá nebo kombinace těchto barev. Není povolena žádná větší bílá skvrna, malé bílé skvrny jsou povoleny na hrudi a na špičkách tlapek.
Až o 2 cm nad maximum výšky.
Příliš vyznačený nebo minimální stop. Příliš dlouhá nebo příliš krátká srst. Chybějící nebo příliš vyjádřené obočí.
Čelo nedostatečně nebo příliš silně klenuté. Příliš vyznačená čelní rýha.
Příliš vyjádřené líce, povolené nebo chybějící svalstvo.
Příliš dlouhá a úzká tlama, příliš silná, špičatá nebo pravoúhelníková. Úzký nos, částečně masové barvy, tlustý koutek, tlustý spodní pysk. Klenutý nosní hřbet. Chybějící vousy a bradka. (Srst na hlavě musí být přibližně 4 cm dlouhá a vousy a bradka musí být patrné).
Velmi lehký předkus nebo podkus. Při absenci 2 premolárů se nesmí zadat CAC ani Res.CAC, při absenci 4 premolárů se nezadá výborná. Kariézní zuby podle závažnosti. Zlomené nebo vytržené špičáky.
Příliš velké uši nebo uši připomínající belgického ovčáka, příliš nízko nasazené nebo příliš blízko u sebe nesené.
Oči cokoliv, co neodpovídá výše uvedenému popisu.
Dlouhý a úzký krk, krátký a tlustý krk, neharmonicky vystupující z plecí, volná kůže.
Trup v závislosti na závažnosti nedostatku. Trup příliš těžký nebo lehký, příliš dlouhý, příliš útlý, příliš hluboký. Hrudní koš příliš plochý nebo příliš kulatý. Stavba odpovídající bouvierovi. Záď příliš rovná nebo příliš strmě spadající.
Nedostatečné nebo přílišné osrstění, příliš krátký, zakřivený, chybně nesený.
Příliš dlouhé plece (jako chrt) nebo příliš strmé (jako bouvier), úzké nebo těžké, volné nebo poškozující pohyb. Kostra slabá nebo příliš silná, kloub zápěstí slabý nebo vystupující (uzlovitý). Nadprstí příliš strmé nebo příliš šikmé, prošlápnuté.
Záleží na stupni nedostatku pánevních končetin.
Penalizace podle nedostatků tlapek.
Délka srsti pod 4,5 cm, nedostatečně hrubá srst, sklon k přiléhající nebo kadeřavé srsti.
Velká bílá skvrna na hrudi, bílá barva na všech prstech.
Pod minimem výšky, i ve třídě mladých. Více než o 2 cm nad maximem výšky.
Hlava: Neodpovídající typu, špatné proporce, nedostatečné nebo příliš bohaté osrstění.
Čelo plochá nebo kupolovitá mozkovna, ubíhající nebo příliš strmě spadající čelo.
Tlama proporčně neodpovídající lebce. Visící pysky. Nosní houba jiné barvy než černé. Depigmentace sliznic.
Absence více než 4 zubů, vyjádřený předkus nebo podkus.
Nesprávně nesené uši.
„Skleněné“ oči, šikmo posazené, nestejné. Příliš světlá barva.
Bázlivý výraz, uhýbavý pohled.
Výše jmenované chyby trupu velké závažnosti.
Trvale nesený ocas nad hřbetem, nízko nesený v důsledku operace (přerušení svalů), pahýlovitý nebo chybějící.
Výše vyjmenované vady hrudních končetin , příliš silné.
Pánevní končetiny celkově neodpovídající standardu.
Dvojité paspárky na všech čtyřech nohách.
Délka srsti pod 4 cm nebo nad 6 cm, kadeřavá nebo velmi přiléhající, jemná nebo vlněná.
Barva černá, bílá, harlekýn, strakatá, příliš mnoho bílé na hrudi, celé bílé tlapky, bílá srst na nevyjmenovaných místech.
Psi, kteří zjevně vykazují fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni.
Pozn.: Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.
Nejoblíbenější psí plemena