Inzeráty plemene: Německá doga
Německá doga (Deutsche Dogge, Great Dane, German Mastiff, Grand Danois)
V rodině se okamžitě stane plnohodnotným členem. K tomu dogu předurčuje její věrnost, inteligence a vyrovnanost. K dětem se chová velmi dobře. Německá doga je ostražitá, což z ní dělá výborného hlídače, který však příliš ani zbytečně neštěká. K cizím lidem je většinou nedůvěřivá. K malým psům je hodná a velkorysá. Ostatních psů si moc nevšímá, ale nechá se vyprovokovat. Doga je společenský, strážní pes a pes pro ochranu. Německá doga patří mezi největší plemena psů vůbec. Z toho plyne, že má ráda velký prostor. Velký prostor si udělá i v srdcích svých majitelů. Je to přátelský pes s vysokou inteligencí. Dokáže si hravě ochránit svoji rodinu. Svým vzrůstem si udělá respekt.
Hlava německé dogy je tzv."cihlového tvaru", je úzká, protáhlá, výrazná. Pysky má doga svěšené. Což znamená, že hodně slintá. Oči dog jsou kulaté, co nejtmavší, u modrých dog jsou o něco světlejší, skvrnité dogy mohou mít oči světlé či různobarevné. Německá doga má uši zavěšené, vysoko nasazené, středně velké, předními okraji přiléhají k tvářím. Kupírované uši jsou u nás zakázané. Kohoutek je výrazně vyznačený, hřbet krátký, v téměř rovné linii nepatrně spadající dozadu. Ocas má doga většinou svěšený, jen při vzruchu se ji mírně stočí do „šavle". Pes má končetiny rovné a velmi silné. Srst je velmi krátká, hladce přiléhající a lesklá. Zbarvení může být žluté, a to od světle zlatožluté až k sytě zlatožluté. Další barvou je tzv. žíhaná, přičemž základní barvou je opět zlatožlutá všech odstínů, s černým ve směru žeber probíhajícím žíháním. Tyto zbarvení mívají černou masku. Donedávna nejoblíbenějším zbarvením byla černá. K tomuto zbarvení se počítá také zbarvení s označením "plášťová doga". Skvrnitá doga, někdy označována jako harlekýn, kde základní barvou je čistě bílá. A v neposlední řadě je tu před několika lety tolik diskutované, zbarvení modré. Velikost feny je v kohoutku více než 72 cm a u psů je to více než 80 cm. Váha u je v rozmezí 55 - 75 kg. Doga se dožívá až 10-ti let.
Srst německé dogy je nutné kartáčovat. Čím častěji, tím méně bude doma chlupů. Tedy je pro ni vhodnější ubytování v kotci, ale určitě ne po celý rok. Jestli bude doga chována především doma, potřebuje nutně velké procházky. U německých dog se mohou objevit kostní nádory, dysplazie loketních a pánevních kloubů, ektropium, dogy skvrnité (výjimečně černé) mohou být, dnes již spíše sporadicky, postiženy jednostrannou nebo oboustrannou hluchotou. Dogy jsou jako ostatní velká plemena více náchylné k otočení žaludku (torze). Odchov je díky jejímu enormnímu růstu velmi nákladný. Štěně a mladý pes do 1 roku, potřebuje velmi kvalitní stravu, a to ve velkém množství. Sebemenší zanedbání výživy v období růstu se brzy a negativně projeví. Avšak v dospělosti není na množství stravy tak náročná.
Je vhodné s odběrem štěněte dogy příliš nezahálet a štěně koupit nejlépe mezi 7. - 9. týdnem věku. Avšak pokud toužíte po psovi, se kterým můžete skládat ohromující množství zkoušek z výkonu a jezdit na závody, není na to doga vhodná. Existují sice německé dogy se zkouškou obranářskou či zkouškou všestrannou, ale jejich výcvik vyžaduje nejen jiný přístup, spoustu trpělivosti, včasný začátek, hodně síly, ale také štěstí při výběru štěněte. Navíc výrazné výsledky se nedostaví zrovna brzy, což mnohé odrazuje. Německá doga se dá vycvičit pouze láskou. Tvrdými donucovacími prostředky a tresty se nic nezmůže. Německá doga se snadno urazí a zatvrdí. Se základním výcvikem je potřeba začít co nejdříve, než doga vyroste. A to samozřejmě hravou formou!
Za předchůdce německých dog jsou považováni staří býkohryzové, stejně jako psi používaní ke štvaní zvěře a k lovu divočáků. Svým vzrůstem patří mezi mastify a chrty. Doga byla původně lovecké a bojové plemeno. Označení doga patřilo velkým, silným psům, kteří zpočátku nemuseli patřit k žádnému určitému plemeni. Názvy jako ulmská doga, anglická doga, dánská doga, pes na štvaní, pes na divočáky a velká doga později označovaly podle barvy a velikosti různé typy těchto psů. V roce 1878 se v Berlíně dohodlo, že takovýmto psům se bude souhrnně říkat německá doga. V roce 1880 byl v Berlíně sestaven první standard dogy. Známým majitelem a obdivovatelem dog 19. století byl kníže Otto von Bismarck. V dnešní době je německá doga převážně dobrým společníkem.
F.C.I. - Standard č.: 235 / 10.04.2002 / D Německá doga (Deutsche Dogge, Great Dane, German Mastiff, Grand Danois)
Země původu : Německo
Datum publikace platného originálního standardu: 13.03.2001
Použití: Společenský, strážní pes a pes pro ochranu
Klasifikace dle F.C.I. : Skupina 2 - pinčové, knírači, molossové a švýcarští salašničtí psi. Sekce 2.1 – Molossové, dogovití psi. Bez zkoušek z výkonu
za předchůdce dnešních německých dog jsou považováni staří býkohryzové stejně jako psi používaní ke štvaní zvěře a k lovu na divočáky. Svojí konstitucí tvoří střed mezi silným mastifem anglického typu a rychlým obratným chrtem. Označení doga nejprve patřilo velkým, silným psům, kteří zpočátku nemuseli patřit k žádnému určitému plemeni. Názvy jako ulmská doga, anglická doga, dánská doga, pes na štvaní, pes na divočáky a velká doga později označovaly podle barvy a velikosti různé typy těchto psů. V roce 1878 se v Berlíně rozhodl sedmičlenný výbor nadšených chovatelů a rozhodčích pod předsednictvím Dr. Bodinuse zahrnout všechny výše uvedené variety pod název "německá doga". Tím byl položen základní kámen samostatného německého plemene psů. V roce 1880 byl při příležitosti výstavy v Berlíně sestaven první standard dogy, který od roku 1888 spravuje "Deutscher Doggen - Club 1888 e.V", a který byl během let opakovaně upravován. Jeho dnešní forma odpovídá požadavkům F.C.I.
německá doga spojuje ve svém ušlechtilém zjevu velikost, sílu a harmonickou stavbu těla s hrdostí, sílou a elegancí. Díky substanci, spojené s ušlechtilostí, harmonií vzhledu, dokonalým proporcím jednotlivých linií a především díky mimořádně výrazné hlavě, působí doga na pozorovatele jako ušlechtilá socha. Doga je Apollem mezi psy.
stavba těla je téměř kvadratická; to platí obzvláště u psů. Délka trupu (vrchol hrudní kosti až vrchol sedací kosti) by neměla u psů přesahovat kohoutkovou výšku o více než 5 %, u fen by ji neměla přesahovat o více než 10 %.
přátelská, milá a svému majiteli velmi příchylná, obzvláště k dětem; vůči cizím zdrženlivá. Žádoucí je sebevědomý, neohrožený, lehce ovladatelný, učenlivý společenský a rodinný pes s vysokým prahem vzrušivosti, bez projevů agresivního chování.
Lebka: v souladu s celkovým vzhledem, dlouhá, štíhlá, výrazná, markantní, dobře řezaná (zvláště partie pod očima); nadočnicové oblouky dobře vyvinuté, aniž by však vystupovaly. Vzdálenost špičky nosu od stopu a stopu od slabě vyjádřeného týlního hrbolu by měla být pokud možno shodná. Horní linie tlamy a mozkovny by měly probíhat paralelně. Při pohledu zepředu musí hlava vypadat štíhle, přičemž hřbet nosu by měl být pokud možno široký a lícní svaly by měly být pouze lehce naznačeny, v žádném případě nemají zřetelně vystupovat.
Stop: Zřetelně vyznačen
Nosní houba: dobře vyvinutá, spíše široká než kulatá, s velkými nosními otvory. Nosní houba musí být černá s výjimkou černobíle skvrnitých dog. U nich je černá nosní houba žádoucí a toleruje se černě skvrnitá nebo masově zbarvená nosní houba. U modrých psů je nosní houba antracitově zbarvená (zesvětlená černá).
Tlama: by měla být hluboká a pokud možno pravoúhlá. Koutky tlamy dobře znatelné. Tmavě pigmentované pysky. U černobíle skvrnitých dog se tolerují pysky s neúplnou pigmentací nebo pysky masově zbarvené.
Čelisti / zuby : dobře vyvinuté široké čelisti. Silný, zdravý a úplný nůžkový skus (42 zubů podle běžného zubního vzorce).
Oči: středně velké, s živým, chytrým a přátelským výrazem. Pokud možno tmavé, mandlového tvaru s dobře přiléhajícími víčky. U modrých dog jsou přípustné poněkud světlejší oči. U černobíle skvrnitých dog se tolerují světlé oči nebo oči různých barev.
Uši: Přirozeně visící, vysoko nasazené, středně velké, přední okraj přiléhá k líci.
dlouhý, suchý, svalnatý. Dobře vyvinutý v nasazení, k hlavě se lehce zužuje, linie šíje je lehce klenutá. Krk je nesen vzpřímeně, přitom je poněkud skloněn kupředu.
Kohoutek: nejvyšší bod silného těla. Je tvořen hřebeny lopatek, které přesahují trny obratlů.
Hřbet: krátký a pevný, jeho téměř rovná linie nepatrně klesá směrem dozadu.
Bedra: lehce klenutá, široká, silně osvalená.
Záď: široká, silně osvalená, od křížové kosti směrem k nasazení ocasu mírně klesá a plynule přechází v nasazení ocasu.
Hrudní koš: dosahuje až k loktům. Dobře klenutá žebra sahají daleko dozadu. Hruď dobré šířky s vyjádřeným předhrudím.
Spodní linie a břicho: břicho směrem dozadu dobře vtažené, s dolní linií hrudního koše tvoří pěkný plynulý oblouk.
dosahuje až k hleznu. Nasazený vysoko a široce, ke špičce se stejnoměrně zužuje. V klidu visí v přirozeném oblouku, při vzrušení nebo v běhu nesen lehce jako šavle, ne však příliš nad linií hřbetu. Kartáč na ocase je nežádoucí.
Plece: silně osvalené. Lopatka je dlouhá a šikmo uložená, s nadloktím svírá úhel zhruba 100 až 110 stupňů.
Nadloktí: silné a svalnaté, dobře přiléhající; mělo by být poněkud delší než lopatka.
Loket: nevytáčí se ven ani dovnitř.
Předloktí: silné, svalnaté, při pohledu ze strany i zepředu naprosto rovné.
Zápěstí: silné, stabilní, od struktury předloktí se odlišuje pouze nepatrně.
Nadprstí: silné, při pohledu zepředu rovné, při pohledu ze strany směřuje pouze nepatrně kupředu.
Tlapy: okrouhlé, vysoko klenuté a s dobře uzavřenými prsty (kočičí tlapa). Drápy krátké, silné, co nejtmavší.
celá kostra pánevní končetiny je pokryta silnými svaly, záď, kyčel a stehno jsou široké a oblé. Silné, dobře osvalené pánevní končetiny stojí při pohledu zezadu paralelně s hrudními končetinami.
Stehno: dlouhé, široké, velmi svalnaté.
Koleno: silné, stojící téměř svisle pod kyčelním kloubem.
Bérce: dlouhé, zhruba stejné délky jako stehno, dobře osvalené.
Hlezno: silné, stabilní, nesměřuje ani dovnitř, ani ven.
Nadprstí: krátké, silné, stojící téměř kolmo k podložce.
Tlapy: okrouhlé, vysoko klenuté a s dobře uzavřenými prsty (kočičí tlapa). Drápy krátké, silné, co nejtmavší.
harmonický, pružný, prostorný, lehce pérovaný, končetiny se musí při pohledu zezadu pohybovat paralelně.
těsně přiléhající, u jednobarevných dog dobře pigmentovaná. U černobíle skvrnitých dog odpovídá rozložení pigmentu rozložení skvrn.
velmi krátká a hustá, hladce přiléhající, lesklá.
německá doga se chová ve třech samostatných varietách: žlutá a žíhaná, skvrnitá a černá, modrá.
Žlutá: světle až sytě zlatožlutá, žádoucí je černá maska. Nežádoucí jsou malé bílé odznaky na hrudi a prstech.
Žíhaná: základní barva od světle až po sytou zlatožlutou s černým, co nejrovnoměrnějším a zřetelně vyznačeným žíháním, probíhajícím ve směru žeber; žádoucí je černá maska. Nežádoucí jsou malé bílé odznaky na hrudi a prstech.
Černobíle skvrnitá (tzv.tygrovaná doga): základní barva čistě bílá, pokud možno bez všech odstínů, s lakově černými skvrnami, které mají být rozloženy pravidelně po celém těle; jsou nestejné velikosti i tvaru. Nežádoucí jsou šedé nebo nahnědlé skvrny nebo jejich části.
Černá: lakově černá, bílé odznaky jsou přípustné. K nim patří i plášťové dogy, u nichž černá pokrývá tělo jako plášť, a tlama, krk, hruď, břicho, končetiny a špička ocasu mohou být bílé, a dogy s bílou základní barvou a velkými černými plotnami (plotnové zbarvení).
Modrá: čistě ocelově šedá, bílé znaky na hrudi a tlapách jsou přípustné.
psi nejméně 80 cm
feny nejméně 72 cm
každá odchylka od uvedených bodů by se měla posuzovat jako vada, jejíž hodnocení by mělo být v přesném poměru se stupněm odchylky. To platí především pro následující odchylky :
Celkový vzhled: chybějící nebo nedostatečně vyjádřený pohlavní výraz, chybějící harmonie, přílišná lehkost, přílišná těžkopádnost.
Povaha: chybějící sebevědomí, nervozita, nízký práh vzrušivosti.
Hlava: linie hlavy neprobíhající paralelně, jablkovitá hlava, klínovitá hlava, příliš málo vyjádřený stop, silně vyjádřené lícní svaly.
Tlama: špičatá, chybějící pysky, příliš volně visící pysky (letmé pysky). Hřbet nosu konkávní (sedlovitý), konvexní (klabonos jako u ovce) nebo spadající (orlí nos).
Čelisti / zuby: všechny odchylky od kompletního chrupu (toleruje se pouze chybění zubů P1 v dolní čelisti); nepravidelné postavení jednotlivých řezáků, dokud je zachována většina zámku skusu; příliš malé zuby.
Oči: volná víčka, příliš červené spojivky; světlé, bodavé, jantarově žluté oči; u jednobarevných dog vodnaté oči nebo oči různých barev. Oči uložené příliš daleko od sebe nebo "šikmé" oči. Vystupující nebo příliš hluboko uložené oči.
Uši: nasazené příliš vysoko nebo příliš nízko, odstávající do stran nebo ploše přiléhající.
Krk: krátký, tlustý krk, jelení šíje, příliš mnoho volné kůže na hrdle nebo lalok.
Hřbet: spadající hřbet, kapří hřbet, příliš dlouhý hřbet, směrem dozadu stoupající hřbetní linie.
Záď: silně spadající nebo vodorovně uložená.
Ocas: příliš silný, příliš dlouhý nebo příliš krátký, příliš nízko nasazený, nesený příliš vysoko nad hřbetní linií, ve tvaru háku nebo nesený stočený do kroužku či vychýlený ke straně. Potlučený, na konci zesílený nebo kupírovaný ocas.
Hrudní koš: plochá žebra nebo sudovitě klenutá žebra, chybějící šířka nebo hloubka hrudníku, příliš vystupující hrudní kost.
Spodní linie: příliš málo vtažená linie břicha; nedostatečně zatažené mléčné žlázy.
Hrudní končetina: nedostatečné úhlení. Lehké kosti, slabé osvalení. Postoj jiný než zcela svislý.
Plece: volné, příliš těžké. Strmě uložený list lopatky.
Lokty: volné, vbočené nebo vybočené.
Předloktí: zahnuté. Zesílení nad zápěstním kloubem.
Zápěstí: naběhlé. Podstatně ustupující nebo přesahující.
Nadprstí hrudní končetiny : postavené příliš šikmo nebo příliš strmě.
Pánevní končetina: příliš otevřené nebo příliš uzavřené úhlení. Kravský postoj, příliš úzký nebo sudovitý postoj.
Hlezno: naběhlé, nestabilní.
Tlapy: ploché, dlouhé, rozevřené. Paspárky.
Krok: příliš málo prostorný, vázaná akce, častý nebo stálý mimochod, nedostatečná souhra v akci hrudních a pánevních končetin.
Srst: patrová srst, tupá srst.
Barvy: Žlutá: žlutošedá, žlutomodrá, plavě žlutá nebo špinavě žlutá barva.
Žíhaná: základní barva stříbrně nebo plavě žlutá; slité žíhání.
Černobíle skvrnitá: základní barva modrošedě kropenatá, větší podíl žlutošedých nebo modrošedých skvrn.
Černá: odstín žluto-, hnědo- nebo modročerný.
Modrá: žlutomodrá nebo černomodrá barva.
Povaha: bázlivost.
Čelisti / zuby: klešťový skus
Oči: ektropium, entropium.
Ocas: vrozeně zlomený ocas.
Povaha: Agresivita, kousání ze strachu
Nos: Játrově zbarvený, rozštěp nosu
Čelisti / zuby: předkus, podkus, zkřížený skus
Barvy: žluté a žíhané dogy s bílou lysinkou, bílým obojkem, bílými tlapami nebo "punčochami" a bílou špičkou ocasu. Modré dogy s bílou lysinkou, bílým obojkem, bílými "punčochami" nebo bílou špičkou ocasu. U černobíle skvrnitých dog: bílá barva bez černých skvrn (albíni) stejně jako hluché dogy; takzvaní porcelánoví tygři (kteří mají převážně modré, šedé, žluté nebo žíhané skvrny); takzvaní šedí tygři (ti mají černé skvrny s šedou základní barvou).
Pozn.: Psi musí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata zcela spuštěná do šourku.
Nejoblíbenější psí plemena