Inzerce psů, psí inzerce
Přihlášení / Registrace

Maremmansko-abruzský pastevecký pes

Inzeráty plemene: Maremmansko-abruzský pastevecký pes

Popis plemene: Maremmansko-abruzský pastevecký pes

Maremmansko-abruzský pastevecký pes

Charakteristika plemene

Maremmano je spíše ochránce než útočník. Nikdy se svým pánem nebude bojovat o dominanci. Tyto dvě vlastnosti vychází z jeho přírodní pastevecké kultury z Itálie. Jen ve velmi málo případech dojde k vážné konfrontaci proti vlkům. Vlci by se do revírů maremmanů odvážili jen v kritických životních situacích. Stejně je tomu i naopak a i maremmano by se svým stádem nikdy nenavštívil vlčí revíry. Pokud nastane konflikt, maremmano, stejně jako vlk se snaží využít nejdříve celé spektrum svého chování, jako je např. imponování, značkování revíru a cenění zubů než zaútočí. Už po nějaká staletí žije maremmano ve stejných podmínkách jako italští vlci. Toto z něho dělá velmi zdravého a robusního psa. Jeho geny jsou v něm velmi pevně zakotveny a to způsobuje, že získáte dalšího člena rodiny s vlastním rozumem a žádného podřadného "psa". To ovšem vyžaduje od Vás velmi mnoho sociálních kontaktů.

Maremmano se dá ale taky velmi rychle zkazit, pokud je pro něho stísněné místo, je vychováván příliš tvrdě a jeho pán je chaotik, který mu nemůže ukázat pevný životní směr. S mimikou, gesty, pochvalou a uznáním u něho dosáhnete téměř všeho.

 

Genetické základy a sociální vazby jsou u maremmano daleko silnější než u ostatních plemen. Nechceme tím říci, že se nedá vychovat, ale jeho přirozené chování je více dominantní než jeho výchova. Jejich samostatnost, ale neznamená, že se tomuto psovi nemusíte věnovat. Oni potřebují od člověka vedení a výchovu. To znamená, plést se mu do jeho života co nejméně, ale tam kde je nutno ho usměrnit.

Pro pastevecké psy je jako nekorektní chování považováno honění zvěře, kousání, toulání se, agresivita proti lidem a proti těm, co mají chránit (ovce, krávy aj.). Normálně se dá maremmano bez násilí v mládí tyto věci odnaučit. Z 99% stačí zvýšit hlas. to ale vyžaduje sociální vztah k majiteli. V době štěňátka a mládí se zdá být stydlivý až bázlivý. Dejte mu čas, aby se sžil se svým okolím a pochopil, co je jeho povinností.

Maremmano je ke svému majiteli velmi vnímavý a citlivý. Musíte i Vy k němu přistupovat s citem a nevychovávat ho silou a tvrdou rukou. Je téměř jasné, že pod takovým vedením začne blokovat a Vaše snažení nebude k ničemu. Potřebuje více času si zvyknout na své okolí a sžít se svým pánem. Čím více času mu dopřejete, tím více bude socializován a Vaše soužití i výchova budou jednodušší. Maremmano není německý ovčák!

Oproti jiným pasteveckým psům je maremmano více fixován na svého majitele než na stádo, které hlídá.

U těchto psů se nemusíte bát, že bez varování začnou útočit. Dá vám stále dostatek času zakročit nebo ohrožený se stáhnout. Maremmano má velmi dobře vyvinutý cit pro nebezpečné situace. Dokonale pozná, zda Vám nechce někdo ublížit a Vy byste mu měli v tomto na 100% důvěřovat!

 

Charakteristika plemene: Maremmansko-abruzský pastevecký pes

F.C.I.-Standard č. 201 / 14.09.1992 / D   Maremansko-abruzzský ovčák (Cane da Pastore Maremmano-Abruzzese)

Země původu: Itálie

Datum publikace originálního platného standardu: 27.11.1989

Použití: jako ovčák je používán především k ochraně stád a hlídání majetku.

Zařazení podle F.C.I.:  Skupina 1 ovčáčtí a pastevečtí psi. Sekce 1 ovčáci. Bez zkoušky z výkonu.

Krátké historické shrnutí

Toto staré ovčácké plemeno pochází z psů, kteří hlídali stáda, kteří jsou ještě dnes používáni v Abruzzech tam, kde se dodnes úspěšně udržel chov ovcí, a z pasteveckých psů, kteří dříve žili v toskánských Maremmách a Laziu. Zejména po roce 1860 upřednostňovali pastevci stád přirozené křížení obou původních plemen.

Celkový vzhled

maremmansko-abruzzský ovčák je pes velkého formátu, silně stavěný, robustního vzhledu, přitom majestátní, s dobře vyjádřeným typem. Jeho stavba je při středních proporcích stavbou těžšího psa, jehož trup je delší než kohoutková výška, je harmonicky stavěný, stejně se zřetelem na velikost (heterometrie = normální poměry mezi velikostí a různými částmi těla) jako se zřetelem na profil (alloidismus = soulad mezi profilem hlavy a profilem trupu).

Důležité poměry

délka hlavy dosahuje 4/10 kohoutkové výšky; délka tlamy je o 1/10 kratší než délka mozkovny, délka trupu přesahuje kohoutkovou výšku o 1/18. Hloubka hrudníku je o něco menší než polovina kohoutkové výšky (např. u 68 cm vysokého psa dosahuje hloubka hrudníku asi 32 cm).

Povaha/ temperament

jeho hlavní nadání pro hlídání a ochranu stád spočívá v tom, s jakým přehledem, odvahou a rozhodností plní zadané úkoly. Ačkoliv je hrdý a nesníží se k podlézavosti, projevuje svému pánovi a jeho okolí oddanou příchylnost.

Hlava

hlava je celkově velká, plochá, kónická a připomíná hlavu ledního medvěda.

Mozkovna

lebka je široká, s lehce klenutými postranními partiemi. V profilu je také konvexní. Horní linie lebky a nosního hřbetu jsou lehce divergentní, což podmiňuje konvexnost profilu. Nadočnicové oblouky jsou středně vyvinuté, čelní rýha je málo vyjádřená. Okraj temene je sotva znatelný.

Stop: čelní přechod (stop) má být jen lehce vyznačený. Úhel nosní hřbet – čelo je vždy široce otevřený.

Obličejová část

Nosní houba: poměrně velká, ve stejné linii jako nosní hřbet, s velkými nozdrami, vlhká a svěží, černě pigmentovaná. Při pohledu ze strany nesmí vystupovat před přední hranu pysků.

Tlama: je zhruba o 1/10 kratší než mozkovna. V oblasti koutků pysků měřeno, musí hloubka tlamy odpovídat polovině její délky. Směrem dopředu se její šířka postupně zmenšuje kvůli konvergenci stran tlamy, ale vpředu zůstává rovná plocha. Oblast pod očima je lehce modelovaná.

Pysky: horní pysky tvoří, při pohledu zpředu, svým spodním okrajem v místě, kde se stýkají, půlkruh s velmi malým poloměrem. Jsou málo vyvinuté a přesně zakrývají zuby spodní čelisti; i koutek pysků je málo vyjádřený. Následkem toho je spodní postranní profil tlamy tvořen pysky jen v přední části; v zadní části je tvořen spodní čelistí a koutkem pysků. Okraje pysků jsou černě pigmentované.

Čelisti: robustní vzhled, normálně vyvinuté, s kolmo vsazenými a pravidelně rozmístěnými řezáky správné velikosti a v úplném počtu.

Líce: středně viditelné.

Zuby: bílé, silné, nůžkový skus.

Oči: v poměru k velikosti psa ne příliš velké, barva duhovky je okrová nebo tmavě kaštanově hnědá. Oči jsou umístěny spíše na stranách, oční bulvy nejsou zapadlé ani vystupující. Bystrý a pozorný výraz. Oko je mandlového tvaru s černými okraji víček.

Uši: jsou nasazeny vysoko nad jařmovými oblouky, zavěšené, avšak velmi pohyblivé. Jsou trojúhelníhové (tvaru V), jejich špičky jsou špičaté, nikoliv zaoblené. V poměru k velikosti psa jsou malé. U psa střední velikosti nesmějí uši přesahovat 12 cm délky. Báze ucha je středně široká. Kupírování uší je tolerováno jen u psů, kteří jsou skutečně používáni jako ovčáčtí psi (pozn. překl.: v ČR je kupírování uší zákonem zakázáno).

Krk

horní profil je lehce klenutý. Délka krku dosahuje nejvýše 8/10 délky hlavy, tj. krk je vždy kratší než hlava. Je mohutný, velmi silný a svalnatý, bez laloku, pokrytý dlouhou a hustou srstí, která, obzvlášť u psů, tvoří dobře viditelný límec.

Trup

mohutně stavěný, jeho délka přesahuje kohoutkovou výšku o 1/18.

Horní linie: probíhá rovně od kohoutku k zádi, která je ale lehce spáditá.

Kohoutek: poněkud vystupuje z hřbetní linie, je široký, protože obě ramenní lopatky leží daleko od sebe.

Hřbet: z profilu rovná linie, jeho délka dosahuje asi 32 % kohoutkové výšky. Hřbetní linie harmonicky přechází v bederní partii, která má lehce klenutý profil s dobře do šířky vyvinutým osvalením. Délka beder činí 1/5 kohoutkové výšky, jejich šířka zhruba odpovídá jejich délce.

Záď: široká, silná a dobře osvalená. Sklon mezi kyčlemi a bází ocasu dosahuje asi 20° k horizontále. Tato hodnota stoupá k 30° a více, když se za základ vezme linie ilium-ischium. Z tohoto důvodu může být záď maremmansko-abruzzského ovčáka označena jako strmá.

Hrudník: prostorný, dosahující až k lokti, hluboký a ve střední části dobře vyklenutý. Jeho obvod přesahuje kohoutkovou výšku o asi ¼. V polovině výšky hrudníku dosahuje největší šířka nejméně 32 % kohoutkové výšky a směrem dolů postupně klesá, hrudník ale zůstává až k oblasti hrudní kosti prostorný. Hloubka hrudníku musí odpovídat polovině kohoutkové výšky. Hrudní koš je dobře klenutý, žebra leží šikmo a dostatečně daleko od sebe, poslední žebra jsou dlouhá, šikmá a dobře otevřená.

Spodní linie: profil hrudní kost – břicho je vyznačený dlouhou partií hrudní kosti v podobě půlkruhového oblouku s velmi velkým poloměrem, která lehce stoupá k břichu.

Ocas

kvůli strmé zádi hluboko nasazený, při normálním nesení dosahuje pod hlezno. V klidu je nesen svěšený, v pohybu je nesen ve výši hřbetní linie a na konci je poměrně silně prohnutý. Je dobře a hustě osrstěný, bez praporce.

Končetiny

Hrudní končetiny

Celkový vzhled: při pohledu ze strany i z profilu zcela rovné a kolmo postavené. Celkově dobrých proporcí vzhledem k tělu, jednotlivé části hrudních končetin jsou v souladu.

Plece: dlouhé, šikmé a se silným osvalením, musí být při pohybu volné. Délka odpovídá zhruba čtvrtině kohoutkové výšky. Sklon k horizontále dosahuje 50 až 60°.

Nadloktí: v horních dvou třetinách dobře přiléhají k tělu, jsou silně osvalená. Jejich sklon k horizontále se pohybuje mezi 55 a 60°, jejich délka dosahuje asi 30 % kohoutkové výšky. Jejich poloha je téměř rovnoběžná se střední rovinou trupu. Zaúhlení mezi lopatkou a kostí nadloktí se pohybuje mezi 105 a 120°.

Lokty: normálně přiléhající k hrudníku, pokryté jemnou kůží. Musí být uloženy paralelně se střední rovinou těla. Vrchol loketního kloubu musí ležet na myšlené kolmici spuštěné ze zadního vrcholu lopatky. Zaúhlení loketního kloubu je mezi 145 a 150°.

Předloktí: rovné a kolmé, s mohutnou kostrou. Je poněkud delší než nadloktí a jen o něco kratší než třetina kohoutkové výšky. Délka hrudních končetin od země k lokti dosahuje 52,8 % kohoutkové výšky.

Zápěstní kloub: je kolmým prodloužením předloktí. Silný, suchý, hladký a dobré mohutnosti. Vystupující.

Nadprstí: nikdy ne kratší než 1/6 celkové délky hrudní končetiny. Je velmi suché, s minimem podkožní tkáně. Při pohledu z profilu je lehce šikmo vpřed postavené.

Předí tlapky: velké, kulaté, s uzavřenými prsty, krátké a hustě osrstěné. Drápky nejlépe černé, tolerovány jsou i kaštanově hnědé.

Pánevní končetiny

Celkový vzhled: při pohledu zpředu i zepředu jsou postaveny kolmo. Celkově jsou v dobrém poměrnu k trupu, jednotlivé jejich části si harmonicky odpovídají.

Stehno: dlouhé, široké s vystupujícími svaly a lehce konvexně zaobleným zadním okrajem. Jeho šířka, měřená od okraje k okraji, dosahuje ¾ jeho délky. Odshora dolů a zezadu dopředu je maličko šikmé. Úhel mezi kyčelní kostí a stehenní kostí dosahuje zhruba 100°.

Bérec: je poněkud kratší než stehno, jeho délka odpovídá 32,5 % kohoutkové výšky. Jeho sklon vůči horizontále dostahuje asi 60°. Stavba kostry je silná, osvalení suché, zaoblení bérce vyjádřené.

Koleno: leží zcela v kolmé linii končetiny, není vytočené ven ani vtočené dovnitř. Kolenní kloub je dosti široce otevřený a zaúhlení se pohybuje mezi 135 a 140°.

Hlezno: dobré síly. Jeho vnější strany jsou velmi široké. Zaúhlení se pohybuje mezi 140 a 150°.

Nadprstí: silné, suché a široké. Jeho délka odpovídá 30,9 % kohoutkové výšky. Případně se vyskytující paspárky musí být odstraněny.

Zadní tlapky: jako přední tlapky, jen oválnější.

Pohyb

dlouhý krok a prodloužený klus.

Kůže

po celém těle dobře přiléhající, poměrně silná. Sliznice jsou černě pigmentované, stejně jako polštářky tlapek i prstů.

Osrstění

Srst

velmi bohatá srst. Dlouhé pesíky, poměrně hrubá na omak. Srst dobře přiléhá k tělu, podobá se koňské hřívě. Lehké zvlnění je tolerováno. Srst tvoří límec na krku a středně dlouhé praporce na zadní straně končetin. Je poměrně krátká na tlamě, lebce, uších a přední straně končetin. Na trupu dosahuje srst délky 8 cm. Podsada je bohatá jen v zimě.

Barva

jednobarevná bílá. Tónování do slonovinového, bledě oranžového nebo citrónového odstínu je tolerováno, ale jen do omezené míry.

Výška a hmotnost

Výška v kohoutku   

psi: od 65 do 73 cm.

feny: od 60 do 68 cm.

Hmotnost

psi: od 35 do 45 kg.

feny: od 30 do 40 kg.

Vady

jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni. To samé platí u jedinců, kteří se trvale pohybují mimochodem, a u těch, u kterých nebyly odstraněny paspárky.

Závažné vady

Hlava: konvergence ohraničujících linií mozkovny a tlamy, vyjádřený nebo deformovaný předkus.

Ocas: nesený zatočený nad hřbetem.

Velikost: pod nebo nad hranicí uvedenou ve standardu.

Pohyb: pes, který se vytrvale pohybuje mimochodem.

Vylučující vady

Nosní houba: zcela depigmentovaná.

Hřbet nosu: viditelně klenutý nebo konkávní.

Oči: velká nebo oboustranná depigmentace víček, březové oko, oboustranné šilhání.

Čelist: podkus.

Ocas: chybějící ocas nebo pahýlovitý ocas, je jedno, zda vrozeně nebo v důsledku zásahu.

Srst: kudrnatá.

Barva: srst barvy isabela, skvrny barvy isabela, slonovinové skvrny, černé tónování.

 

Pozn.: Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.

Inzeráty plemene: Maremmansko-abruzský pastevecký pes