Inzerce psů, psí inzerce
Přihlášení / Registrace

Malorská doga

Inzeráty plemene: Malorská doga

Popis plemene: Malorská doga

Malorská doga    (mallorský buldok, Perro De Presa Mallorquin, Mallorský strážní pes)

Povaha plemene

Malorská doga je přátelský a nenáročný pes vhodný do rodiny. Hodí se i do městského bytu. Je přirozeným a zároveň rozvážným ochráncem, který umí pohrozit, ale i zneškodnit. Ohrožení je ale jediná situace, která toto poměrně málo známé plemeno skutečně rozčílí. Fakt, že jde o psa, který má v krvi zápasy, však nelze opomenout. Umí se rozzlobit a v krajním případě může být i agresivní.  Jako služební pes -  ochránce a hlídač je výborný a téměř nepřekonatelný. Dokáže skvěle vycítit situaci, kdy je jeho pomoc potřeba. K lidem není vůbec agresivní, samozřejmě za předpokladu, že v jeho vývoji vše probíhalo tak, jak mělo. Je poměrně jednoduše cvičitelný a ovladatelný a nemívá problémy s postavením vůči člověku. Naopak! Standardem je popisován jako pes s klidnou povahou, který dobře vychází s lidmi. Svému pánu je oddaný a věrný. K lidem je všeobecně milý a přátelský. V klidu je sebevědomý i důvěřivý. Mallorská doga výborně vychází s i s malými dětmi a je k nim ohleduplná. Na svém majiteli je silně závislá a ráda pro něj udělá cokoli.  Pokud se ale dostane do afektu, změní se její dobrácký výraz ve velice ostrou grimasu, která sama o sobě stačí k odstrašení protivníka.  Pokud to nestačí, je schopna velice efektivně zasáhnout a splnit tak svůj úkol obranáře. Pro mallorskou dogu je to samozřejmé a nikdo ji to nemusí učit. Pes by měl mít vyrovnanou povahu, plachost a náznaky přehnané agresivity jsou vady vylučující psa z chovu.

Popis plemene malorská doga

Středně velká doga váží v průměru asi 36 kg. Je typickým zástupcem skupiny molossoidních plemen. Její tělo je silné a mohutné. Proti výšce je výrazně delší. Výrazná je i velká a masivní hlava. Její obvod, zvláště u psů, je větší než velikost hrudníku měřená u kohoutku. Čelo je ploché a široké s výraznou kožní vráskou. Obličejová část je silně osvalená, což umožňuje lepší mimický projev psa. Srst je krátká a na omak hrubá. Mallorská doga má barvu srsti plavou a černou, přičemž se upřednostňuje plavé zbarvení. Povoleny jsou i bílé skvrny. Výška v kohoutku je u psů od 55 do 58 cm, u fen od 52 do 55 cm. Hmotnost je u psů v rozmezí od 35 do 38 kg, u fen od 30 do 34 kg.

Základní péče o psa

Ačkoli je malorská doga pes celkově klidný, rozvážný a nenáročný, měl by být výběr tohoto plemene podmíněn některými pravidly. Správná výchova, přiměřený výcvik, dostatek pochopení, pohyb a zábava. Plemeno není příliš velké, zvládne celoroční pobyt venku, ale hodí se i do městského bytu. Nemá ve zvyku nic ničit ani jinak zlobit. Rád se ale protáhne a proběhne, má rád vodu i sníh, ale zvládne dlouho ležet tiše v rohu a sledovat, co se kolem děje. Tito psi v sobě mají zakódovanou přirozenou schopnost bránit a chránit. Jsou přirozeně zvědaví a chtějí mít vše pod kontrolou. Proto jsou tak dobří hlídači. Pes musí být od malička vychováván s láskou, ale zároveň by měl projít přiměřeným a citlivým výcvikem bez aktivní obrany. Nutná je i správná socializace. Špatně vedený pes může způsobit velké potíže. Rozhodně se nedoporučuje vést je k agresivitě!  Není náročný na krmení. Srst vyžaduje jen minimální péči.

Historie plemene malorská doga

Malorská doga, nebo také mallorský buldok, je v zemi původu známá jako Perro De Presa Mallorquin, doslova Mallorský strážní pes, nebo Ca De Bou - býčí pes. V 17. století se španělské ostrovy dostaly pod britskou nadvládu a s Brity se na území dostali i hlídací a bojoví psi, které s sebou přivezli. Na vývoj mallorské dogy měla tato změna zásadní vliv. Plemeno totiž vynikalo v oblíbených zápasech psů s býky. Život psů v tomto období nebyl vůbec jednoduchý. Silní a agresivní jedinci se využívali hlavně pro tento „sport", ti mírumilovnější pak k hlídání stád. První záznam ve španělské plemenné knize pochází z roku 1923.

Charakteristika plemene: Malorská doga

F.C.I.-Standard č.: 249 / 13.06.1997 /GB Mallorská doga (Perro Dogo Mallorquin,Ca de Bou)

Země původu: Španělsko

Datum publikace originálního platného standardu: 11.12.1996

Použití: hlídací pes, obranář.

Zařazení podleF.C.I.: Skupina 2 pinčové a knírači, molossoidní plemena, švýcarští salašničtí psi a další plemena, Sekce 2.1    molossové, plemena typu mastifa. Bez zkoušky z výkonu.

Krátké historické shrnutí

Od dávných časů dovolovala mořeplavba ve středozemní oblasti od východu na západ kulturní a informační výměnu mezi národy. Tyto vzájemné vztahy, ačkoliv byly převážně obchodní povahy, dávaly příležitost i k výměně domácích zvířat. Mezi ně patřili i hlídací a obranářští psi, kteří byli potřeba v přístavech a pobřežních sídlech jako ochrana před piráty a lupiči přicházejícími z moře. Mezi těmito většinou velkými, silnými, odolnými psy s velkými hlavami a mohutným chrupem, se odlišoval jeden typ. Byl to mastif z Iberského poloostrova, který byl ve Španělsku využíván jako lovecký pes nebo bojový pes proti býkům a jiným psům. Toto plemeno doprovázelo krále Jakuba I. na jeho výpravách a přibylo tak kolem roku 1230 na Baleáry. V 17. století přešly Menorca a další oblasti pod britskou správu, v souladu s Utrechtskou úmluvou. Britové s sebou na Baleáry přivezli své vlastní bojové a hlídací psy a zkřížili je s místními mastify Iberského poloostrova, kteří se vyskytovali na Baleárských ostrovech. Na začátku 18. století byly velmi populární boje mezi psy a býky a Britové obývající tyto ostrovy hledali plemeno, které by bylo k těmto zápasům vhodné. Tyto okolnosti vysvětlují název plemene „Ca de Bou“, býčí pes. Ve španělské plemenné knize z roku 1923 je existence tohoto plemene již uvedena. První úřední záznam je z roku 1928 a v roce 1929 bylo toto plemeno poprvé vystavováno na výstavě psů v Barceloně.

Celkový vzhled

typické molossoidní plemeno poněkud delší stavby těla, silná a mohutná, střední velikosti. Rozdíl mezi pohlavími je zřejmý zejména na hlavě, jejíž obvod je výrazně větší u psů než u fen.

Povaha/ temperament

klidná povaha, za jistých okolností se uplatní odvaha a statečnost. Snadno vychází s lidmi, je věrný a oddaný svému pánovi. Jako hlídací a obranářský pes je nepřekonatelný. V klidu je důvěřivý a sebevědomý. V afektu se jeho výraz změní na ostrý.

Hlava

silná a masivní.

Mozkovna

Lebka: velká, široká a téměř čtvercová. Její obvod, zvláště u psů, je větší než velikost hrudníku měřená u kohoutku. Čelo je široké a ploché. Čelní vráska je dobře vyznačená. Při pohledu zpředu není zadní část lebky viditelná, což je dáno jejím tvarem. Horní roviny lebky a tlamy jsou téměř paralelní, mírně konvergující.

Stop: při pohledu ze strany je silně vyznačený a vystupující; při pohledu zpředu je znatelný jen proto, že oblouky obočí tvoří výraznou čelní vrásku.

Obličejová část

čelistní svaly jsou silné, vystupující, dobře vyvinuté a dosahují ke střední oblasti pod okem. Ačkoliv jsou šikmo přes žvýkací svaly záhyby, celkově na kůži hlavy se záhyby nevyskytují.

Nosní houba: černá a široká. Můstek mezi nozdrami je dobře vyznačený.

Tlama: nasazená od vnitřího koutku oka, široká a kuželovitá, z profilu připomíná komolý kužel s širokou základnou. Nosní můstek je rovný, mírně zvednutý. Délka tlamy je v poměru 1 ku 3 k délce mozkovny.

Pysky: horní pysk po stranách překrývá spodní pysk až do střední části tlamy, kde začíná koutek tlamy. Horní pysk je poměrně napjatý, zatímco spodní pysk je ve střední části zvrásněný, takže při zavřené tlamě nejsou pysky zřetelné. Zcela červená sliznice ústní dutiny má zřetelné příčné oblouky a okraje dásní jsou černě pigmentované.

Čelisti/Zuby: čelisti jsou silné, řezáky v rovné řadě a špičáky oddělené. Chrup je úplný, zuby bílé a silné. Předkus, ale ne větší než 1 cm. Když je tlama zavřená, zuby nesmějí být viditelné.

Oči: velké, oválného tvaru, s široce otevřenými víčky, jasně ohraničené a mírně šikmé. Barva by měla být co nejtmavší, odpovídající barvě srsti. Spojnice nemá být viditelná. Při pohledu zpředu by nemělo být viditelné ani bělmo. Oči jsou posazené hluboko a daleko od sebe.

Uši: nasazené vysoko a ke stranám, poměrně malé, s viditelným otvorem vnitřního ucha, přitažené v oblouku vzad, tzv. růžicové ucho. V klidu je špička ucha pod linií oka.

Krk

silný, mohutný, v harmonii s celkem. V místě nasazení má zhruba stejný průměr jako hlava; hladce přechází v kohoutek. Lehce volná kůže, povolen je malý lalok.

Trup

Bedra a slabiny: krátké, poměrně úzké, se zřetelným obloukem k zádi.

Záď: v postoji o 1 až 2 cm výše než kohoutek. Sklání se vůči horizontále o 30 stupňů a je mírně užší než hrudník.

Hrudník: hrudní koš je poněkud válcovitý, hluboký a dosahuje k loktům. Hrbolky ramenních lopatek jsou daleko od sebe, takže hrudník je v úrovni kohoutku široký.  

Spodní linie: hrudní linie probíhá rovnoběžně se zemí. Břišní linie se zvedá a je lehce vtažená, ale ne chrtovitě.

Ocas

nízko nasazený. U kořene silný, zužuje se ke špičce. V klidu přirozeně svěšený, v pohybu tvořící lehký oblouk a zvednutý do výše hřbetní linie.

Končetiny

Hrudní končetiny

Plece: středně krátké, mírně šikmé, sotva vystupující.

Nadloktí: rovné, paralelní, poměrně široce posazené.

Lokty: odstávající od hrudníku kvůli šířce hrudního koše, ale v žádném případě nevytočené ven.

Předloktí: dobře osvalené, rovné, silná stavba kostí.

Přední tlapky: mohutné, se silnými, těsně vzájemné přiléhajícími, mírně zakulacenými prsty. Polštářky mírně pigmentované.

Pánevní končetiny

svalení širší než u hrudních končetin.

Stehno: široké, přirozeně zaúhlené.

Hlezno: krátké, rovné, silné. Paspárky jsou nežádoucí.

Zadní tlapky: mohutné se silnými prsty, které jsou delší než prsty předních tlapek, ale celkově oválného tvaru. Upřednostňovány jsou pigmentované polštářky.

Pohyb

typickým pohybem tohoto plemene je klus.

Kůže

poměrně silná. Těsně přiléhá k tělu, kromě krku, kde může být malý lalok.

Osrstění

Srst

krátká a na omak hrubá.

Barva

žíhaná, plavá a černá, upřednostňovány v tomto pořadí. U žíhaných psů jsou upřednostňovány tmavé tóny, u plavých psů je upřednostňován tmavší odstín. Bílé skvrny jsou povoleny na předních tlapkách, na hrudníku a na tlamě až do maximálně 30 % celého povrchu osrstění. Černá maska je také povolena.

Výška a hmotnost

Výška v kohoutku

u psů: od 55 do 58 cm.

u fen: od 52 do 55 cm.

Hmotnost   

u psů hmotnostní rozmezí od 35 do 38 kg.

u fen hmotnostní rozmezí od 30 do 34 kg.

Vady

jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.

Závažné vady

jedinci, kteří jsou vyšší v kohoutku než v zádi.

předkus o více než 1 cm.

nůžkový nebo klešťový skus.

chybějící dva třenové zuby (premoláry).

nikoliv růžicové uši, uši ploše přiléhající, těsně k lícím. Uši nasazené vztyčeně, i když zadní třetina je ve tvaru růžicového ucha.

ocas tvarovaný jako u buldoka.

jakákoliv jiná závažná vada podle standardu.

Vyřazující vady

plachost, agresivita.

podkus.

světlé nebo žluté oči.

kupírované uši nebo kupírovaný ocas.

bílá barva na více než 30 % plochy těla jinde než na hrudních končetinách, hrudníku a tlamě.

skvrny jakékoliv jiné barvy.

Rozměry středně velkého jedince

hmotnost: 36 kg.

výška v zádi:         58 cm.

výška v kohoutku:     56 cm.

obvod hrudníku:     78 cm.

obvod hlavy:         59,5 cm.

délka od týla k nasazení ocasu: 73 cm.

délka od týla ke konci tlamy: 22 cm.

délka tlamy ke stopu: 8 cm.

Jedinci vykazující fyzické či povahové abnormality musí být diskvalifikováni.

Pozn.: Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.

Inzeráty plemene: Malorská doga