Inzerce psů, psí inzerce
Přihlášení / Registrace

Leonberger

Inzeráty plemene: Leonberger

Popis plemene: Leonberger

Leonberger

Povaha plemene

Leonberger je velký pes, velký dobrák, kamarád i hlídač. Je klidný, přátelský, trpělivý, naprosto odevzdaný celé rodině. Snadno se vychovává a nemusí se cvičit, protože nemá příliš velký zájem být dominantní. Miluje lidi i zvířata, ale hlavně děti. Všeobecně jsou tito psi velice trpěliví a snášenliví, a dokonce by se dalo říct, že jsou starostliví. Své nejbližší si dobře hlídají a položili by za ně život. S leonbergerem po boku se nemusíte ničeho bát. Leonberger je velice citlivý k náladě svého pána, dokonale vycítí smutek , strach a jiné pocity. Leonberger je velice vnímavý i k tónu, jakým s ním komunikujete. Rád dělá radost svému okolí a slovní napomenutí je pro něj dostatečným trestem. Jejich klidná povaha je předurčuje k roli společenského a rodinného psa, kterého můžete vzít kamkoli bez obav, že tam způsobí katastrofu.

Popis leonbergera

Tělo psa i feny je robustní. Psi dorůstají výšky 72 až 80 cm, fenky „jen" 65 až 75 cm, přičemž váhově se pohybují zhruba mezi 60 a 80 kilogramy. Čísla napovídají, že se jedná o velké plemeno, které není příliš vhodné do bytu. Hustá a teplá srst umožňuje chovat leonbergera celoročně venku. Leonberger má velkou a mohutnou hlavu, která dokonale pasuje k tělu. Oči jsou hnědé. Krk je u psů porostlý mohutnou „hřívou". Lví dojem ještě umocňují mohutné tlapy . Tito psi nosí svůj dobře osrstěný ocas svěšený dolů, na konci je zakroucený. Srst leonbergera je delší, středně jemná až hrubá, s hustou podsadou. Zbarvena je různě: od žluté přes červenou až po hnědou, všichni psi ale musí mít černou masku.

Základní péče o psa

Leonberger má rád procházky a pohyb. Jedná se však o velké molossoidní plemeno, a tak je nutné myslet na jeho klouby. Je potřeba mít na paměti, že mladého psa nesmíme fyzicky přetěžovat. Růst štěněte je rychlý, proto je velice důležité krmit alespoň v prvním roce kvalitním a vyváženým krmivem. Před pořízením štěňátka je proto dobré se informovat, kolik držení tak velkého psa stojí. Srst leonbergera nevyžaduje každodenní péči, ale pravidelné vyčesávání se samozřejmě doporučuje. Kožich má tendenci plstnanět. Při línání leonberger pouští celé chomáče chlupů, které se lépe vytrhávají, než vyčesávají. Na jaře a na podzim vám dají leonbergeří chlupy zabrat. Odměnou vám budiž pohled na dokonalý, zbrusu nový lví kožich. Plemeno nevyžaduje klasický výcvik, to ovšem neznamená, že se vycvičit nedá. Naopak, leonberger je velice ochotný a schopný. Rychle porozumí tomu, co se od něj vyžaduje, a nadšeně předvádí, co se naučil. Jeho výchova není, vzhledem k jeho nekonfliktní a přizpůsobivé povaze, nijak obtížná. Pokud hledáte psa na zahradu, máte děti, velké srdce a netrpíte zrovna sportovně-kynologickými ambicemi, leonberger je ideální společník právě pro vás.

Historie plemene leonberger

Leonberger dostal své jméno podle německého městečka Leonberg. Právě tady v roce 1846 vyšlechtil Heinrich Essig plemeno psa, které svým zevnějškem připomíná lva. Plemeno brzy doprovázelo mnoho panovníků v Evropě. Obliba křížence svatobernardského, novofundlandského psa a pyrenejského ovčáka rychle stoupala. Kvůli válkám plemeno téměř zaniklo. Díky několika nadšencům leonberger naštěstí vstal z popela a dnes je velice oblíbený nejen v Evropě, ale i v Americe.

Charakteristika plemene: Leonberger

F.C.I.-Standard č. 145 / 20.09.2002 / GB            Leonberger (Leonberger)

Země původu: Německo

Datum publikace originálního platného standardu: 4. 1. 1996

Použití: hlídací, společenský a rodinný pes

Zařazení podle F.C.I.: Skupina 2 pinčové a knírači, molossoidní plemena, švýcarští salašničtí psi. Sekce 2.2    molossoidní plemena horského typu. Bez zkoušky z výkonu

Krátké historické shrnutí

Na přelomu třicátých a čtyřicátých let 19. století zkřížil Heinrich Essig, městský radní v Leonbergu u Stuttgartu, černobílou fenu novofoundlandského psa s Barrym, psem z hospicu v klášteře v Grand St. Bernhard. Později byl přimísen ještě pyrenejský horský pes. Výsledkem křížení byli velicí psi s převážně dlouhou, bílou srstí. Essig se pokoušel vyšlechtit psy, kteří by vzhledem připomínali lvy, erbovní zvíře ve znaku města Leonberg. První psi skutečně nazývaní „Leonbergeři“ přišli na svět v roce 1846. Spojovali v sobě výborné vlastnosti plemen, ze kterých byli vyšlechtěni. Nedlouho poté bylo z Leonbergu mnoho těchto psů prodáváno jako symbol statutu majitele. Koncem 19. století byl již v Bádensku-Württembersku leonberger nejoblíbenějším psem sedláků, oceňovány byly zejména jeho ostražitost při hlídání a také tažná síla. V průběhu obou světových válek ve 20. století značně poklesl počet chovaných leonbergerů. V současnosti je leonberger chován jako výborný rodinný pes, který splňuje všechny požadavky moderního života.

Celkový vzhled

Vzhledem k původnímu využití je leonberger velký, robustní a svalnatý, přesto však elegantní pes. Je charakteristický vyváženou stavbou a sebevědomým klidem, také ovšem poměrně živým temperamentem. Zejména psi (samci) jsou mohutní a silní.

Důležité poměry

výška v kohoutku ku délce těla je v poměru 9:10. Hloubka hrudníku dosahuje téměř poloviny kohoutkové výšky.

Povaha/ temperament

jako rodinný pes je při dnešních životních podmínkách leonberger příjemný společník, kterého lze bez potíží vzít kamkoliv a který je známý svou výjimečně přátelskou povahou vůči dětem. Není ani bázlivý, ani agresivní. Jako společník je příjemný, poslušný a nebojácný ve všech životních situacích.

Zásadní požadavky pro vyrovnanou povahu psa jsou:

Sebejistota a nadhled

Mírný temperament, hravost

Snadná ovladatelnost a poddajnost

Učenlivost a dobrá paměť

Lhostejnost k hluku

Hlava

celkově hlubší než širší, spíše protáhlá než hrubá. Poměr délky tlamy k délce mozkovny je přibližně 1:1. Kůže všude těsně přiléhá, bez vrásek.

Mozkovna

Lebka: v profilu a při pohledu zepředu mírně klenutá. V rovnováze k tělu a ke končetinám je silná, ale ne příliš těžká. V týlu není lebka výrazně širší než u očí.

Stop: dobře patrný, ale ne přehnaně vyznačený.

Obličejová část

Nosní houba: černá

Tlama: poměrně dlouhá, ale ne špičatá. Nosní můstek vyrovnané šířky, nikdy sedlovitý, spíše bývá lehce vyklenutý (římský nos).

Pysky: pevně přiléhající, černé, uzavřené koutky pysků.

Čelisti/Zuby: čelisti jsou silné, s přesným,  pravidelným a úplným nůžkovým skusem, takže horní zuby těsně přesahují spodní. Zuby jsou zasazeny kolmo k čelisti, pes má  42 zdravých zubů podle zubního vzorce, povolen je chybějící M3. Klešťový skus je povolen, bez omezení špičáků dolní čelisti.

Líce: pouze mírně vyvinuté.

Oči: od světle hnědé k co nejtmavší hnědé, střední velikosti, oválné, ani zapadlé ani vystouplé. Nejsou ani příliš blízko, ani příliš daleko od sebe. Oční víčka těsně přiléhající, spojivka není viditelná. Oční bělmo (viditelná část sklivce) není začervenalé.

Uši: nasazené vysoko a nepříliš vzadu, svěšené, středně velké, přiléhají těsně k hlavě, masité ušní boltce.

Krk

přechází v lehké, plynulé křivce v kohoutek. Spíše dlouhý než příliš mohutný, bez volné kůže na hrdle nebo laloku.

Trup

Kohoutek: vyznačený, zejména u psů (samců).

Hřbet: pevný, široký, rovný.

Bedra: široká, silná, dobře osvalená.

Záď: široká, poměrně dlouhá, mírně zakulacená, plynule přechází k nasazení ocasu, nikdy přestavěná.

Hrudník: široký a hluboký, linie hrudní kosti dosahuje nejméně k loktům. Hrudník není sudovitý, spíše jsou žebra lehce zaoblená.

Břicho: pouze lehce vtažené k bedrům.

Ocas

hustě osrstěný, v klidu nesen rovně svěšený, v pohybu pouze mírně prohnutý. Neměl by být nesen nad prodloužením hřbetní linie.

Končetiny

velmi silné, zejména u psů (samců).

Hrudní končetiny

při pohledu zepředu jsou rovné, paralelní, s nikoliv úzkým postojem.

Ramena/nadloktí: dlouhé, šikmé, vzájemně svíraný úhel není přespříliš tupý, dobře osvalené.

Lokty: držené těsně u těla.

Nadprstí: silné, pevné, při pohledu zepředu rovné, při pohledu ze strany téměř kolmé k zemi.

Přední tlapky: rovné (nevybočující ani dovnitř ani ven), kulaté, pevné, dobře klenuté pevné prsty, černé polštářky.

Pánevní končetiny

při pohledu zezadu jsou paralelní a nepříliš blízko u sebe postavené. Hlezna a tlapky nevybočují dovnitř ani ven. Výčnělek pánevní kosti: sešikmený.

Stehna: poměrně dlouhá, šikmá, silně osvalená. Úhel kolene je výrazný.

Hlezno: silné, výrazný úhel mezi bércem a hleznem.

Zadní tlapky: rovné, poněkud podlouhlé. Klenuté prsty, černé polštářky.

Pohyb

Při všech typech pohybu prostorný a rovnoměrný krok, s dobrým předkrokem a dobrým posunem zadních končetin. Při pohledu zepředu a zezadu se při chůzi nebo klusu končetiny pohybují v přímé linii

Osrstění

Srst

středně měkká až hrubá, poměrně dlouhá, těsně přiléhající, souvisle pokrývá tělo. Obrysy celého těla jsou zřetelné i přes velmi hustou podsadu. Srst je rovná, mírné zvlnění je povoleno. Srst tvoří nápadnou hřívu na krku a hrudi, zejména u psů (samců). Nápadné praporce na předních i zadních končetinách.

Barva

žlutá připomínající zbarvení lva, červená, červenavě hnědá, také písková (světle žlutá, smetanová) a všechny jejich kombinace, vždy s černou maskou. Černé konce chlupů jsou povoleny, nicméně černá nesmí být převládající barvou. Světlejší srst na spodní části ocasu, na hřívě a na praporcích obou párů končetin nesmí rušit harmonii převládající barvy. Drobná bílá skvrna nebo pruh na hrudi a bílé chlupy na prstech končetin jsou tolerovány.

Výška

Výška v kohoutku

Psi od 72 do 80 cm (ideální průměr 76 cm).

Feny od 65 do 75 cm (ideální průměr 70 cm).

Vady

jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.

Vyřazující vady

nevyrovnaný temperament (agresivita nebo přílišná plachost).

závažné anatomické vady („kravský“ postoj hlezen, klenutý „kapří“ hřbet, příliš měkká hřbetní linie, příliš vytočené přední končetiny, nedostatečné zaúhlení v rameni, lokti nebo v kolenním nebo hlezenním kloubu).

hnědá nosní houba.

výrazný nedostatek pigmentu na pyscích.

chybějící zuby (s výjimkou M3). Před- nebo podkus, nebo jiné vady skusu.

oči bez hnědé barvy.

vychlípení nebo vchlípení očního víčka.

do kruhu stočený nebo příliš vysoko zatočený ocas.

hnědé polštářky tlapek.

kudrnatá nebo příliš vlnitá srst.

nevhodná barva (hnědá s hnědou nosní houbou a hnědými polštářky tlapek, černá s pálením, černá, stříbrná, „aguti“, tj. šedá podsada se světlými krycími chlupy).

zcela chybějící černá maska.

příliš mnoho bílé barvy (od prstů tlapek k nadprstí), bílá barva na hrudi ve větší oblasti než je velikost dlaně, bílá na jiných místech než je popsáno ve standardu.

Psi, kteří zjevně vykazují fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni.

Pozn.: Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.

Inzeráty plemene: Leonberger