Kishu inu
Kishu inu, nebo také kishu ken, je středně velký pes velice starého původu z Japonska. Jedná se o typické plemeno jednoho pána, případně jedné rodiny. Na svou smečku je zvyklý a změna mu dělá veliké problémy. Je to pes odvážný a hrdý, výborný lovec velice oddaný svému pánovi. Má silný lovecký pud, s tím je třeba počítat ve vztahu k domácím i volně žijícím zvířatům. S ostatními psy vychází dobře, ale občas se může snažit o dominantní chování. Vůči cizím lidem je ostražitý a dobře hlídá. Kishu inu je chytrý a přizpůsobivý, přivykne si na denní režim a pokud je mu dopřáno denně dost pohybu a zábavy, bude spokojený. Je totiž velice aktivní a vytrvalý a ke své spokojenosti fyzickou aktivitu potřebuje.
Péče o kishu inu není obtížná, v době línání je dobré pročesat mu srst a, samozřejmě , je nutné krmit ho kvalitní stravou.
Kishu Inu nebo také Kishu, Kishu Ken (紀州犬) je japonské psí plemeno, které pochází ze středně velkých psů, kteří žili v Japonsku v dávných dobách. Pojmenováno bylo podle horské oblasti Kishu (nyní Wakajama a Mie). Někdy si ho lidé pletou s plemenem Hokkaido, kvůli podobnému vzhledu. Původně byl Kishu Inu využíván k lovu divočáků a dokonce i jelenů. Proto je statečný, odvážný, vytrvalý a loajální ke svému majiteli. Tento oddaný společník je svým způsobem i takovým klidným mudrcem. K neznámým lidem však může být rezervovaný.
FCI číslo standardu: 318 / 20.12.1994 (Japonsko) Kishu- Ken (Kishu- Inu)
Země původu: Japonsko
Datum publikace originálního platného standardu: 20.12.1994
Použití: Lovecký pes, společenský pes.
Zařazení podle F.C.I.: Skupina 5 špicové a primitivní plemena. Sekce 5 asijští špicové a příbuzná plemena. Bez zkoušky z výkonu.
toto plemeno pochází ze středně velkých psů, kteří žili již v dávných časech v Japonsku. Jako samostatné plemeno se vyvíjelo v hornatých okresech Kishu (prefektura Wakajama a Mie). Původně byly v srsti těchto psů znaky jasných barev, jako například červené, sezamové nebo žíhané. Od roku 1934 je ale povoleno pouze jednobarevné zbarvení; vícebarevná srst vymizela kolem roku 1945 a nikdy se už v plemeni neobjevovala. V současné době existují v plemeni i bílí jedinci. Tito psi jsou užíváni především při lovu divočáků a dříve byli užíváni i k lovu jelenů. Plemeno převzalo název oblasti, kde bylo chováno. V roce 1934 bylo prohlášeno „národní památkou“.
středně velký pes, dobře vyvážený, s dobře vyvinutým osvalením. Pes má vztyčené uši a zatočený nebo srpovitý ocas. Silná a kompaktní konstituce, dobrá kostra.
poměr kohoutkové výšky k délce těla je 10 : 11.
pes pozoruhodné vytrvalosti. Ušlechtilý, důstojný, s milou povahou. Věrný, učenlivý a velmi pozorný.
Lebka: široké čelo.
Stop: poměrně strmý, se slabou čelní rýhou.
Nos: černá barva nosní houby, u bílých jedinců je povolena masová barva. Nosní hřbet je rovný.
Tlama: poměrně silná, klínovitého tvaru a zužující se.
Pysky: těsně přiléhající.
Čelisti/Zuby: silné, nůžkový skus.
Líce: poměrně dobře vyvinuté.
Oči: poměrně malé, téměř trojúhelníkové, posazené daleko od sebe, tmavě hnědé.
Uši: malé, trojúhelníkové, maličko nakloněné vpřed, pevně vztyčené.
silný a osvalený.
Kohoutek: vysoký.
Hřbet: rovný a krátký.
Bedra: široká a osvalená.
Hrudník: hluboký, žebra středně vyklenutá.
Spodní linie: dobře vtažené břicho.
vysoko nasazený, silný, nesený silně zatočený nebo v srpovitém oblouku nad hřbetem. Pokud je ocas natažen, špička dosahuje téměř k hleznům.
Rameno: mírně strmé, s dobře vyvinutým osvalením. Ramenní klouby jsou mírně zaúhlené.
Loket: přiléhající k trupu.
Předloktí: rovné.
Nadprstí: mírně šikmé.
Stehna: dlouhá.
Bérce: krátké.
Hlezna: silná a pružná.
prsty dobře klenuté a těsně přiléhající. Polštářky silné a pružné. Drápky tvrdé a nejlépe tmavé barvy.
lehký a pružný.
krycí srst je hrubá a rovná, podsada měkká a hustá. Srst na lících a na ocasu je poměrně dlouhá.
bílá, červená a sezamová (červenobéžové chlupy s černými špičkami).
Psi: 52 cm.
Feny: 46 cm.
Tolerance ± 3 cm.
jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.
psi vykazující samičí typ, feny vykazující samčí typ.
dlouhá srst.
silný předkus nebo podkus.
uši nejsou vztyčené.
svěšený ocas nebo krátký ocas.
bázlivost.
Pozn.: Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, p
Nejoblíbenější psí plemena