Inzeráty plemene: Kanárská doga
Kanárská doga (Perro do Presa Canario, Dogo Canario)
Perro de Presa Canario - kanárská doga - je tvrdý, silný, vážný pes, který přesně naplňuje představu o dobrém hlídači. Je to silný pes, který když se rozhodne, jde si tvrdě za svým. Je dobrým ostražitým hlídačem. Tento pes vyžaduje kázeň. Kanárská doga je sebejistá a vyrovnaná, může se však projevovat i velmi prudce. Vyjadřuje se hlubokým zastrašujícím štěkotem. Je odvážná a na první pohled působí nepřístupně. Ke svému páníčkovi se však chová mile a je mu oddána, její chování v rodině je mírné a akceptuje i děti. Má tendence upnout se na jednoho člověka. K cizím lidem většinou přistupuje nedůvěřivě. Má pohotové reakce, je šikovný zápasník, ale není zbytečně agresivní. Je velmi pracovitá a je si vědoma své síly a schopnosti bránit své teritorium. Kanárská doga útočí jen v případě ohrožení, to je však nekompromisní a hledá nejslabší místo. Má snížený práh bolestivosti a tvrdou povahu, při dobrém vedení je poslušná a učenlivá. Tato doga se v dospělosti s jinými psy příliš nekamarádí, je k nim spíše lhostejná v případě, že není vyprovokována. Není vhodná pro chovatele začátečníky, velmi mladé či naopak starší zájemce. Je tvrdohlavá a její socializace v mladém věku je nutností.
Perro de Presa Canario - kanárská doga - je robustní pes střední velikosti s vyváženými proporcemi. Je lehce obdélníkového formátu. V kohoutku měří 60 až 65 cm, fenky 56 až 61 cm, váha se pohybuje kolem 50 kg, feny jsou o 10 kilo lehčí. Má dlouhý a široký trup s hlubokým hrudníkem a klenutými žebry. Ocas je silný, při vzrušení nesený šavlovitě vzhůru. Nohy má silné a svalnaté a pohybuje se pružně. Kanárská doga má poměrně mohutnou hlavu s volnou kůží a výrazným stopem. Má menší tmavé oči umístěné daleko od sebe. Zuby jsou silné a skus nůžkový, povolený je i klešťový. Uši má kanárská doga středně velké, svěšené. Srst je krátká, hustá, hrubá a přiléhající. Barva je tygrovaná ve všech odstínech od tmavé až po světlou. Povoleny jsou bílé skvrny.
Dogo Canario - kanárská doga je náročná především na výchovu a rozhodně by si ji neměli pořizovat začátečníci. Vzhledem ke své mohutnosti a povaze se může stát nebezpečná okolí i svému pánovi a je vhodné před koupí štěněte zjistit si povahu rodičů. Kanárská doga by měla projít důsledným výcvikem, bez něhož se může stát nezvladatelná. Musí si být vědoma svého postavení v rodině. Bývá agresivní vůči ostatním psům a rozhodně se nedoporučuje soužití s kočkami. Vzhledem k tomu, že doga kanárská pochází z "teplých krajin", nebývá vybavena podsadou, proto je potřeba zateplený kotec. Po zimě strávené venku jí může podsada začít narůstat, nevypadá však příliš vzhledně. Kanárská doga je velice energické plemeno, které potřebuje výběh a fyzickou námahu.
Dogo canario - kanárská doga - pochází, jak už napovídá název, z Kanárských ostrovů, kde vznikla křížením tamních psů s importovanými. Její počet se značně zvýšil v 16. století. Popularitu si získala jako dobrý hlídací a ochranářský pes, na začátku minulého století však byla zneužívána ke psím zápasům, díky nimž se ocitla na pokraji vyhynutí. Zájem o ni se obnovil v 70. letech minulého století.
F.C.I.-Standard č.: 346/15.06.2003/F Kanárská doga (Dogo Canario)
Země původu: Španělsko
Datum publikace originálního platného standardu: 4. 6. 2001
Využití: hlídací a ovčácký pes
Klasifikace podle F.C.I.: Skupina 2: Pinčové a knírači, molossi, horští psi a švýcarští salašničtí psi. Sekce 1: Dogovití molossi. Bez zkoušky z výkonu
Molossoidní pes, původem z Kanárského souostroví (ostrovy Tenerife a Gran Canaria). Vznikl křížením prehispánského pastýřského psa „Majonero“, pocházejícího z Kanárských ostrovů, s molossoidními psy, kteří byli na ostrovy přivezeni. Tímto křížením vznikla nová skupina dogovitých psů, kteří jsou střední velikosti, žíhané nebo plavé barvy s bílými skvrnami, robustní konstituce, příznačné pro molossy, ale přitom jsou hbití a silní, velmi temperamentní, otužilí, povahou čilí a věrní. V 16. a 17. století se počet těchto psů značně zvýšil; existují o tom četné zmínky v historických textech po dobytí ostrovů a především v “Cedularios del Cabildo“ („Obecní záznamy“), kde je vysvětlena role těchto psů – jsou určeni hlavně k vedení a hlídání stád dobytka, a rovněž pro potřeby řezníků, kterým pomáhali ovládat dobytek.
Molossoidní pes střední velikosti, celkově harmonický, z profilu s paralelními liniemi a s černou maskou. Robustní a správných proporcí. Je lehce obdélníkový, trup je delší než kohoutková výška; tato tendence je poněkud zřetelnější u fen.
Pes klidného vzhledu, s pozorným pohledem. Má mimořádné vlohy ke hlídání a tradičně i k vedení a hlídání stád dobytka. Je vyrovnané povahy a velmi sebejistý, s hlubokým a pronikavým štěkotem. V rodině je mírný a ušlechtilý, velmi oddaný svému pánovi, ale vůči cizím je nedůvěřivý. Má výraz velké jistoty, ušlechtilou a mírně rezervovanou povahu. V afektu má energické vystupování a ostražitý pohled.
Masivní, brachycefalického typu, kompaktního vzhledu, pokrytá silnou, volnou kůží. Tvarově připomíná poněkud protáhlou krychli. Poměr délky mozkovny a tlamy je 60 - 40% (6:4). Šířka lebky představuje 3/5 z celkové délky hlavy.
Lebka: Podélně i příčně lehce konvexní, čelní kost je spíše rovná. Šířka a délka jsou velmi podobné. Jařmový oblouk velmi silně vyjádřený, silně vyvinuté spánkové a žvýkací svaly, ale nevyčnívají. Týlní hrbol je neznatelný.
Stop: výrazný, ale ne přehnaný. Střední rýha mezi nadočnicovými oblouky je výrazná a zaujímá přibližně dvě třetiny lebky. Lícní a lebeční linie jsou rovnoběžné nebo lehce konvergentní.
Nos: ŠirokÝ, silně pigmentovaný, černý. Je ve stejné linii jako hřbet nosu. Špička čenichu lehce ustupuje vzhledem k přednímu okraji pysků. Nozdry jsou široce otevřené, takže umožňují snadné dýchání
Tlama: Kratší než mozkovna, normálně tvoří 40% délky celé hlavy. Šířka odpovídá 2/3 šířky lebky. Má široký základ a lehce se zužuje směrem ke špičce nosu. Hřbet nosu je plochý, jeho profil rovný, bez hrbolů.
Pysky: Horní pysky svěšené, ale ne přehnaně, a ve spojení při pohledu zpředu tvoří obrácené písmeno V. Pysky se lehce sbíhají. Vnitřek pysků je tmavý.
Zuby: Nůžkový skus. Připouští se klešť ový skus, i když není žádoucí, protože způsobuje vyšší opotřebení chrupu. Připouští se i lehký předkus. Špičáky jsou posazeny široko od sebe. Zuby jsou široké, u kořene velmi silné, stoličky jsou velké, řezáky malé, špičáky dobře vyvinuté a správně zasazené.
Oči: Mírně oválné, středně velké až velké, daleko od sebe usazené, ani vpadlé ani vystouplé. Víčka jsou černě pigmentovaná a dobře přiléhající, nikdy nejsou povolená. Barva se pohybuje od tmavě hnědé až po středně hnědou, vždy v souladu s barvou srsti. Nikdy nejsou světlé.
Uši: Středně velké, nasazené daleko od sebe, porostlé jemnou a krátkou srstí. Visí volně po obou stranách hlavy. Mohou být složené do tvaru růže. Jsou nasazené v bodě lehce nad prodloužením očí. Uši posazené vysoko a blízko u sebe jsou atypické. V zemích, kde se povoluje kupírování, jsou kupírované uši neseny vztyčené.
Poněkud kratší než je celková délka hlavy. Na spodní straně krku je kůže volná a tvoří malý lalok. Krk je mohutný, rovný, válcovitého tvaru a velmi svalnatý.
Dlouhý, mohutný, vysoký, délka přesahuje kohoutkovou výšku o 18 - 20%, přičemž tento rozdíl je výraznější u fen. Slabiny jsou málo vyjádřené.
Hřbetní linie: Rovná, bez deformací, držená dobře vyvinutými, ale málo viditelnými svaly. Lehce stoupá od kohoutku k zádi. Nikdy nemá být sedlovitě pronesená ani klenutá.
Záď: střední, široká a zaoblená. Nemá být dlouhá, což by omezovalo pohyb. Feny mají záď obvykle širší.
Hrudník: velmi objemný, s dobře vyjádřeným předhrudím. Hrudník by měl při pohledu z profilu i zepředu dosahovat nejméně k loktům. Obvod hrudníku obvykle odpovídá kohoutkové výšce plus 45%. Žebra jsou dobře klenutá.
Břicho a spodní linie: Lehce stoupá, nikdy neklesá.
U kořene silný, ke špičce se zužuje, nesmí přesáhnout hlezno. Středně vysoké nasazení ocasu. Při vzrušení je nesen ve tvaru šavle, ovšem nezatáčí se ani se nepřibližuje ke hřbetu. V klidu volně visí, s lehce zahnutou špičkou.
Ramena: Dostatečně šikmé.
Nadloktí: Správně úhlené, šikmé, s dokonale kolmým předloktím, rovné, se silnými kostmi a dobře osvalené.
Lokty: Nesmí být přitisknuté k žebrům ani volné. Vzdálenost loketního kloubu od země je obvykle 50% celkové výšky u psů a o něco méně u fen.
Nadprstí: Velmi pevné a mírně skloněné.
Tlapky: Kočičí tlapky se zaokrouhlenými prsty, nepříliš těsně uzavřené. Polštářky na tlapkách jsou dobře vyvinuté, černé barvy. Drápky jsou tmavé, bílé drápy jsou nežádoucí, i když se mohou objevit v závislosti na barvě srsti
Silné a paralelní, bez vybočení.
Stehna: dlouhá a velmi osvalená. Úhlení nejsou příliš výrazná, ale ani příliš nevýrazná.
Tlapky: Poněkud delší než přední, podobných charakteristik.
Pohyb kanárské dogy je prostorný, mrštný a pružný. Krok má být dlouhý. Ocas je nesen nízko, hlava se téměř nezvedá nad hřbetní linii. V afektu je hlava zvednutá a ocas vztyčený.
silná a pružná. Volná na krku a v jeho okolí. Je-li pes ve střehu, kůže na hlavě tvoří několik souměrných záhybů, jejichž osou je střední čelní rýha.
krátká, hrubá, dobře přiléhající, na dotek drsná, bez podsady (někdy se může objevit na krku a hýždích), na omak působí drsně. Velmi krátká a jemná srst na uších, poněkud delší na kohoutku a na zadní straně stehen („kalhotky“).
Žíhaná ve všech odstínech, od velmi teplé tmavé až k velmi světlešedé nebo plavé. Plavá ve všech odstínech až k pískové. Bílá barva se může objevit na hrudi, na základně krku nebo hrdle, na předních končetinách a prstech zadních končetin, ale je žádoucí, aby jí bylo co nejméně. Maska vždy černá a nezasahuje nad výšku očí.
psi: 60-65 cm
feny: 56-61 cm
U velmi typických jedinců je přijatelná odchylka 1 cm od maximální a minimální míry. Minimální váha: psi 50 kg, feny 40 kg
jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.
Nadbytek vrásek v krajině lebeční a lícní, které však nepozměňují výraz psa.
Klešťový skus.
Hlava nemá stanovené proporce
Linie lebky a lící jsou velmi konvergentní (nadměrný stop, příliš vyjádřený)
Maska přesahuje výšku očí
Přední nebo zadní tlapky vytočené ven nebo dovnitř
Příliš visící pysky, ustupující nebo vystupující dopředu
Stejná výška zádě a kohoutku
Nadměrný lalok
Volná víčka
Klenutý nosní hřbet
Nedostatečné nebo přehnané zaúhlení
Spodní linie klesá
Málo hluboký hrudník
Nesprávný postoj.
Vysoko nasazený ocas, příliš tenký ocas.
Slabá kostra
Čtvercový formát z profilu
Trojúhelníková hlava, úzká, nemá tvar krychle
Lehký vzhled
Zakroucený ocas, velmi tenký, stejně silný po celé délce nebo deformovaný
Velmi malá nebo příliš vysoká postava
Hřbetní linie pronesená nebo klenutá
Úzký hrudník
Příliš jemný vzhled při pohledu zepředu
Nedostatečně klenutá žebra
Chybějící vrásky v lebeční a lícní partii (napnutá kůže postrádající pružnost).
Světlé oči (žluté), oči příliš u sebe nebo šikmé, vystouplé nebo zapadlé
Přílišný předkus.
Chybějící zub (kromě P 1).
Uši příliš vysoko nasazené
Kulatá nebo klenutá lebka.
Divergující linie lebeční a lícní
Srst řídká a jemná
Nevýrazná maska
Dlouhý krk, málo mohutný
Bojácný nebo agresivní povaha
Nevyrovnaný charakter
Zcela depigmentovaná nosní houba nebo vnitřní strana pysků
Úplně chybí maska
Nežádoucí bílé skvrny
Podkus
Záď nižší než kohoutek, klesající hřbetní linie
Modré oči nebo oči různých odstínů
Kupírovaný ocas
Monorchidní nebo kryptorchidní jedinci
Nedostatečně vyvinutá hruď
Psi, kteří zjevně vykazují fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni.
Pozn.: Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.
Nejoblíbenější psí plemena