Kai-Inu byl vyšlechtěn v 18. století. Dle vzoru evropských psů začali v Japonsku toto plemeno šlechtit. Kai-Inu je výborný lovecký pes, který se využívá k lovu vysoké zvěře a to především klovu jelenů.
Kai-Inu je středně velký, klasický japonský pes. Jeho srst je krátká, rovná a hrubá a chrání ho před jakýmkoli počasím. Nevyžaduje žádnou zvláštní péči. Jelikož je Kai-Inu lovecký pes, potřebuje pravidelné vycházky a pravidelnou zátěž. Je to velmi přátelský, učenlivý a mírný pes, který je také velice inteligentní.
Anglický název: Kai dog
F.C.I.-Standard č.: 317 / 16.06.1999 / GB Kai-Inu (Kai)
Země původu: Japonsko
Datum publikace originálního platného standardu: 20.12.1994
Použití: Lovecký pes, společenský pes.
Zařazení podle F.C.I.: Skupina 5 špicové a primitivní plemena. Sekce 5 asijští špicové a příbuzná plemena. Bez zkoušky z výkonu.
toto plemeno pochází ze středně velkých psů, kteří žili již v dávných časech v Japonsku. Jako samostatné plemeno se vyvíjelo v okrese Kai (prefektura Jamanaši), který je obklopen horami. Jiný název tohoto plemene zní „Kai tora-ken“. Typickým znakem těchto psů je jejich žíhaná srst. Tito psi jsou užívání především při lovu divočáků a jelenů. Jejich silná tendence vytvářet smečku pravděpodobně přispěla k udržení čistoty plemene. Plemeno bylo prohlášeno „národní památkou“ v roce 1934.
středně velký pes, dobře vyvážený, robustně stavěný, s dobře vyvinutým osvalením. Plemeno má typické vlastnosti psa žijícího v hornatých okresech Japonska - silné končetiny a pozoruhodně vyvinutá hlezna.
poměr kohoutkové výšky k délce těla je 10 : 11.
živý, učenlivý, velmi pozorný.
Lebka: široké čelo.
Stop: strmý, se slabou čelní rýhou.
Nos: černá barva nosní houby. Nosní hřbet je rovný.
Tlama: špičatá, nepříliš dlouhá, ale středně silná.
Pysky: těsně přiléhající.
Čelisti/Zuby: silné, nůžkový skus.
Líce: dobře vyvinuté.
Oči: poměrně malé, téměř trojúhelníkové, tmavě hnědé.
Uši: poněkud větší než uši jiných středně velkých japonských plemen, trojúhelníkové, maličko nakloněné vpřed, pevně vztyčené.
silný, mohutný a osvalený.
Kohoutek: vysoký.
Hřbet: rovný a krátký.
Bedra: široká a osvalená.
Hrudník: hluboký, žebra středně vyklenutá.
Spodní linie: dobře vtažené břicho.
vysoko nasazený, silný, silně zatočený nebo nesený v srpovitém oblouku nad hřbetem. Pokud je natažen, špička dosahuje téměř k hleznům.
Rameno: mírně strmé, s vyvinutým osvalením.
Loket: přiléhající k trupu.
Předloktí: rovné, silné a osvalené.
Nadprstí: mírně šikmé.
Stehna: dlouhá.
Bérce: krátké.
Hlezna: silná a pružná.
prsty dobře klenuté a těsně přiléhající. Polštářky silné a pružné. Drápky tvrdé a nejlépe tmavé barvy.
lehký a pružný.
krycí srst je hrubá a rovná, podsada měkká a hustá. Srst na ocase je poměrně dlouhá a odstávající.
černě žíhaná, červeně žíhaná a žíhaná. Znakem plemene je to, že ve štěněcím věku jednobarevný pes se během dospívání stane žíhaným.
Psi: 53 cm.
Feny: 48 cm.
Tolerance ± 3 cm.
jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.
psi vykazující samičí typ, feny vykazující samčí typ.
světle zbarvená nosní houba.
slabý předkus nebo podkus.
světle zbarvené oči.
dlouhá nebo krátká srst.
bázlivost.
uši nejsou vztyčené.
svěšený ocas nebo krátký ocas.
nedostatečně výrazné zbarvení.
srst s mnoha bílými skvrnami.
výrazná bázlivost.
Pozn.: Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.
Nejoblíbenější psí plemena