Inzeráty plemene: Japonský teriér
Japonský teriér
Japonský teriér je plemeno velmi tajemné. Nikoli nějakým mystickým, orientálním způsobem, ale proto, že je znám víceméně jen z nomenklatury FCI. Japonské prameny se úsečně a nekonkrétně zmiňují o křížení „původních japonských psů“ – což je rčení provázející všechna japonská národní plemena – s jakýmsi malým honičem a blíže neurčenými krátkosrstými teriéry. Není ovšem třeba hledat ani zde jakoukoli východní mystiku: japonská forma krátkosrstého teriéra, lehce připomínajícího stavbou těla italského chrta vznikla na ostrově Honšů, především v oblasti Jokohama a Kobe, z četných importů britských hladkosrstých teriérů, kteří se sem dostávali v průběhu 19. a 20. století. Byly to tedy už formy „staroanglické“ a zbarvení japonského teriéra naznačuje, že ve zbarvení black and tan i bílém. Bílou barvu mohl přinést později i drsnosrstý foxteriér, přičemž importovaní psi se jednak přizpůsobovali novým klimatickým podmínkám, jednak – zřejmě neorganizovaně – vytvářeli místní formy. Tak by bylo možno rozumět oněm „původním japonským psům“, posléze v chovu doladěným regulérními teriéry.
Nejvýraznějším exteriérovým znakem japonského teriéra je mimořádně krátká srst – kolem jednoho milimetru, což je však poněkud v rozporu s tvrzením, že důvodem tohoto novoplemenného křížení bylo získat teriéra vhodného speciálně pro japonské klima.
FCI-Standard č. 259 / 20. 01. 1998/ GB Japonský teriér (Nihon Teria Japanese terier)
Země původu: Japonsko
Datum publikace původního platného standardu: 05.06.1995.
Využití: Toy teriéři.
Klasifikace dle FCI: Skupina 3 teriéři. Sekce 2 nízkonozí teriéři. Bez pracovních zkoušek.
Toto plemeno bylo vytvořeno křížením hladkosrstého foxteriéra exportovaného do Nagasaki z Nizozemska v 17. století s malými pointery nebo malými místními plemeny psů. Japonští teriéři byli chováni převážně jako psí mazlíčci v přístavech jako Kobe a Jokohama. Japonský teriér má živou a veselou povahu. Jeho plánovaný chov začal kolem roku 1920 a jeho charakteristický vzhled byl upevněn již kolem roku 1930.
Pes malé velikosti, inteligentního výrazu, kompaktní s jasně patrnými obrysy. Srst je velmi krátká, dlouhá jen asi 2 mm.
Poměr výšky v kohoutku k délce trupu je 1 : 1. Hřbet nosu a mozkovna jsou stejné délky.
Japonský teriér je hbitý a má živou povahu.
Mozkovna: Plochá a středně štíhlá.
Stop: Nepříliš výrazný.
Nosní houba: Černá s rovným hřbetem nosu
Pysky: Tenké a přiléhající.
Zuby: Silné a bílé, s nůžkovým skusem.
Líce: Hubené a nevyplněné.
Oči: Střední velikosti, oválného tvaru a tmavé barvy.
Uši: Nasazeny vysoko, středně malé, tenké, ve tvaru písmene V a překlopené dopředu. Složené nesení a odstávání do stran od mozkovny je povoleno.
Střední délky, silný, postupně se rozšiřující směrem k plecím a bez volné kůže na hrdle.
Kohoutek: Vysoký.
Hřbet: Krátký a pevný.
Bedra a záď: Mírně klenuté a silné.
Hrudník: Hluboký, ale předhrudí není příliš široké. Žebra dobře klenutá.
Břicho: Dobře vtažené.
Středně tenký; kupírovaný u třetího nebo čtvrtého obratle.
Plece: Mírně skloněné.
Předloktí: Rovné, kosti nejsou příliš těžké.
Stehna: Dlouhá.
Kolena: Středně zaúhlená.
Hlezna: Středně zaúhlená.
Nárty: Svislé.
Těsně uzavřené, polštářky tlap pružné; drápy tvrdé a přednostně tmavé.
Lehký a hbitý.
Srst
Krátká, jemná, hustá a hladká.
Tříbarevná s černou, tříslovou a bílou hlavou; bílá s černými tečkami, černé znaky nebo tříslové znaky na trupu.
psů i fen: zhruba 30 – 33 cm.
Jakákoliv odchylka od výše jmenovaných bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru k jejímu stupni závažnosti.
Lehký podkus nebo předkus.
Dvoubarevné zbarvení.
Dlouhá srst.
Výrazný podkus nebo předkus.
Pozn.: psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.
Nejoblíbenější psí plemena