Japan chin, Japonský čin, Japončík

Japonský čin  (Japan chin, japončík)

Povaha plemene

Japan chin je přítulný a veselý pes s nekomplikovanou povahou. Je rád ve středu pozornosti a velmi si cení přítomnosti svého pána. Je poslušný a hravý, ale rozhodně není nijak divoký. Obvykle štěká jen zřídka. S ostatními psy a domácími mazlíčky vychází velmi dobře. S dětmi si rozumí, není však stavěný na drsné a tvrdé hry. Není to agresivní pes a kouše velmi zřídkakdy. Zajímavostí je, že prý dokáže dobře šplhat a vysoko skákat. Díky své velikosti je nenáročný na místo i na stravu. K cizím lidem se může chovat rezervovaně. Je to výborný společník, snadno se přizpůsobuje náladě svého pána. Japan chin je vynikajícím společenským psem pro lidi s dětmi i bez nich. Díky svému malému vzrůstu se výborně hodí i do malého bytu. Velmi rychle se přizpůsobí chodu domácnosti.

Popis japonského čina

Japan chin dorůstá výšky 20-25 cm a dosahuje váhy okolo 2,5-3 kg. Průměrná délka života je 12 let. V poměru k tělu je hlava velká, má zaoblenou, širokou lebku. Čelisti jsou široké a krátké. Dlouhé trojúhelníkové uši visí po stranách hlavy. Velké, kulaté oči jsou posazeny rovně a směřují dopředu. Japan chin má nůžkový nebo klešťový skus, mírný předkus je taktéž přípustný. Ale při zavřené tlamě nesmějí být vidět zuby. Tělo je čtvercového charakteru, délka trupu se shoduje s kohoutkovou výškou. Ocas je stočen na hřbet. Japan chin má malé, tzv. zaječí tlapky s pružnými polštářky. Srst je dlouhá, hedvábná a rovná. Nepřiléhá, ale má sklon odstávat. Nejrozšířenějším zbarvením je bílá s černou, dalším je bílá s červenou, která se pohybuje od citronově žluté po tmavě červenou.

Základní péče o psa

Srst tohoto plemene naštěstí nemá sklon se zatuchávat, a proto postačí kartáčovat jednou až dvakrát týdně. Japan china můžete občas vykoupat, aby si jeho bílá srst zachovala zářivou barvu. Pravidelně čistěte zvukovody a předejděte tak zánětům způsobeným odumřelými chlupy. Pokud chcete předejít tmavému zabarvování na obličeji, čistěte kožní záhyby zásaditou vazelínou. Výchova japan china není nijak náročná, pokud po něm nechcete příliš, postačí, když budete důslední a otevření. Tvrdou výchovou naopak posílíte jeho svéhlavost a bude vás se stoickým klidem přehlížet. Japan chin má průměrnou potřebu pohybu. Rád běhá, dovádí a hraje si. Je jedním z plemen, která se poměrně snadno naučí chodit na kočičí záchůdek.

Historie plemene japonský chin

Japan chin je velmi starobylé plemeno. Vznikl již ve středověku v Japonsku. Předky má nejspíše v Korey a Číně a do Japonska byl dovezen jako dar až později. Byť je tento pes podobný pekinézovi vyvinul se pravděpodobně z tibetského španěla. Do Evropy se dostal okolo 17. století společně s portugalskými námořníky. Párek těchto psího obdržela i královna Viktorie od ameriského kapitána Perryho. V Anglii se stal velmi populárním převedším u šlechty. Pravděpodobně jej i Angličané křížili s vlastními trpasličími španěly, což by vysvětlovalo jeho podobu s dnešními King Charles španěly.