Italský ohař

Italský ohař (Bracco Italiano, Italian Pointing Dog)

Povaha plemene

Italský ohař je inteligentní a energický lovecký pes, který sice pracuje pomalu, ale zato neúnavně. Je vhodný pro práci ve vodě i na suchu a dokáže dlouho sledovat zvěř, než ji zastaví. Je stejně dobrý stavěč, jako donašeč, je houževnatý a otužilý, spolehlivý se schopností porozumět lovci, poslušný a dobře ovladatelný. Má klidnou, vyrovnanou a dobrosrdečnou povahu a snadno se cvičí. Doma je milým a přátelským společníkem, hravým a veselým, jemným k dětem a hodně závislým na svém pánovi. K cizím lidem se chová nedůvěřivě a zdrženlivě, a pokud cítí nebezpečí, štěká.

Popis italského ohaře

Italský ohař je robustní, mohutný pes, atletické, harmonické postavy s výraznými liniemi a dobře modelovaným svalstvem. Preferují se jedinci se štíhlými, ale dobře osvalenými končetinami. Formát psa je skoro čtvercový, délka má být stejná, nebo jen o málo větší, než výška. V kohoutku měří Italský ohař 55 až 67 cm a váží od 25 do 40 kg v závislosti na výšce. Hlava je hranatá s délkou 4/10 kohoutkové výšky a poměrně úzká, čenich je stejně dlouhý jako lebka. Nos má velký s otevřenými nozdrami, barva nosní houby je růžová až hnědá. Horní pysk překrývá spodní čelist, zuby mají nůžkový, nebo klešťový skus, líce jsou suché, oči oválné s přátelským pohledem, uši dlouhé, zavěšené vzadu a přiléhající k lícím. Krk má mohutný s dvojitým lalokem, horní linie těla je zpočátku téměř rovná, pak vyklenutá, bedra jsou široká, svalnatá a krátká, záď naopak dlouhá. Hrudník je hluboký až k lokti, žebra výrazně klenutá. Ocas je u kořene silný, ke konci se mírně ztenčuje. Hrudní i pánevní končetiny jsou silné, ale štíhlé až hubené. Srst je krátká, lesklá a přiléhavá, barvy můžou být bílá, bílá s hnědými, nebo oranžovými, či jantarovými plotnami, bílá se stříkanou hnědou, nebo oranžovou. Italský ohař se v průměru dožívá 12 až 13 let.

Základní péče o psa

Italský ohař potřebuje dostatek pohybu a fyzické námahy. Je velmi citlivý na zacházení, a důsledná a citlivá výchova je u něj velmi důležitá. Duševně dospívá až skoro ve třech letech. Jeho srst nepotřebuje žádnou zvláštní péči.

Historie plemene italský ohař

Je možné, že se jedná o nejstarší lovecké plemeno v Evropě. Podle některých písemných dokladů a fresek sahá jeho historie až dva a půl tisíce let dozadu. Na to, kdo je jeho přímým předchůdcem existuje několik hypotéz. Jedna říká, že italský ohař vznikl křížením lehkého loveckého psa z okolí Piemontu a těžšího psa z Lombardie s italským segugiem a s asyrským mastifem. Další teorií je, že jeho předkem byl svatohubertský jurský honič, téměř jistě je v jeho krvi i pár kapek pointra. Každopádně je jisté, že byl v období renesance ve své domovině velmi oblíben, a že se objevoval i na francouzském dvoře za Ludvíka XII. a Františka I. Byl používán především k lovu ptactva a během staletí se přeškolil z lovu do sítí na lov se střelnou zbraní. Jinak si ale italský ohař po celou svou historii podržel všechny své schopnosti a kvality. V současnosti se cíleným šlechtěním pracuje na zvýšení jeho výkonu, při zachování původních vlastností. Mimo Itálii je však poměrně vzácný.