Inzeráty plemene: Italský corso pes
Italský corso pes (Kane Korso, Cane Corso Italiano, Italian Cane Corso)
Italský Corso pes je odvážný a vytrvalý obranář svého pána a jeho rodiny. Nikdy však neútočí jako první. Je výborným hlídacím psem, který tomuto k účelu nepotřebuje speciální výcvik. Velmi dobře dokáže pochopit danou situaci a v případě ohrožení pána, jeho rodiny nebo majetku razantně a tvrdě zakročit. V rodinném kruhu je milujícím, věrným a mazlivým společníkem. K dětem má vřelý a obranářský vztah. S jinými zvířaty v domácnosti vychází dobře, pokud byl s nimi jako štěně seznámen. K návštěvám se zpočátku chová rezervovaně, ale když pochopí, že jeho pánovi z jejich strany nehrozí nebezpečí, je velmi přátelský.
Italský Corso pes dosahuje výšky feny 58 – 64 cm, psi 62 – 68 cm, Váha se pohybuje u fen okolo 38 – 45 kg a u psů 42 – 50 kg. V průměru se dožívá 11 let. Hlava má širokou lebku, typického molossoidního typu. Tlama je kratší, čtvercového charakteru s širokými čelistmi, horní pysk výrazně překrývá spodní. Nosní houba je černá s otevřenými nozdrami. Oči jsou středně velké a oválné, zbarvení záleží na barvě srsti, ale mělo by být co nejtmavší. Uši trojúhelníkovitého tvaru jsou nasazeny poměrně vysoko a visí podél hlavy. Krk je svalnatý a silný, trup je robustní, ale ne podsaditý. Hřbet je rovný a dobře osvalený. Hrudník je hluboký a dosahuje až k loktům. Ocas je vysoko nasazený a u kořene silný. Končetiny jsou svalnaté a silné, přední tlapky jsou kočičí, zadní mají spíše oválný a kompaktnější tvar. Srst tohoto plemene je hustá a krátká, lesklá. Zbarvení je černé, olověně šedé, břidlicové, světle šedé, plavé, jelení červené, žluté či žíhané. U žlutých, červených nebo žíhaných je černá nebo šedá maska, která je pouze na tlamě.
Italský Corso pes není náročný na údržbu srsti. Vhodné jsou pravidelné kontroly uší, ve kterých se může objevit zánět. U Italského corso psa je potřebná pevná a důsledná výchova, nesmí se s ním však jednat tvrdě. Přirozeně poslouchá autoritu rodiny a jeho výchova tak není příliš náročná, je však dobré nezanedbat základní výcvik. Štěně je nutné socializovat na různé situace a kontakt s jinými zvířaty, psy a cizími dětmi. Toto plemeno vyžaduje pravidelný pohyb, ideální jsou procházky přírodou. Nehodí se pro celoroční držení venku. Potřebuje kontakt se svou rodinou.
Italský Corso pes je potomkem starořímského válečného a arénového psa Canis Pugnax. S postupem času se začal více využívat pro ochranu majetku a jako lovecký pes. Díky jeho vzrůstající oblibě se rozšířil po celé Itálii, bohužel pozdější změna typu zemědělství a hospodaření zapříčinila, že tento statný pes již nebyl potřeba. Několik kusů se zachovalo na jihu Itálie v oblastech Puglia, Lucania a Sannio. Zde si jich také roku 1973 povšimli profesor Francesco Ballotta a Dr. Antonio Morsiani. O pět let později bylo shromážděno 19 jedinců, díky kterým se podařilo toto plemeno obnovit. Roku 1987 již bylo zaregistrováno 100 jedinců. V roce 2007 bylo plemeno uznáno FCI. K nám se první jedinci dostali na přelomu let 1996/1997 a v roce 2000 vznikl český klub chovatelů.
Fédération Cynologique Internationale
Secrétariat Général: 13, Place Albert I - B 6530 THUIN (Belg.)
Standard FCI č. 343 / 12.03.1999 / D
Země původu: Itálie
Datum publikace platného standardu: 12.03.1999
Použití: hlídací pes, obranář, policejní pes a stopař
Klasifikace dle FCI: Skupina II - pinčové a knírači, molossové, švýcarští horští a salašničtí psi. Podskupina 2.2 - psi molosského typu, horští psi. Bez zkoušek z výkonu.
Cane Corso je přímým potomkem starých římských molossů. Dříve se vyskytoval na celém území Itálie, v posledních letech se však uchoval především v Apulii a v přilehlých jihoitalských provinciích. Jeho jméno je odvozeno od latinského výrazu "cohors", což znamená ochránce a strážce domu, dvoru a pozemků.
Středně velký až velký pes. Robustní, silný a mohutně stavěný, přesto elegantní. Jeho jasné linie tvoří jeho plasticky vystupující svaly.
Formát psa je poněkud obdélníkový (délka poněkud přesahuje výšku).. Délka hlavy dosahuje 36% kohoutkové výšky.
ochránce majetku, rodiny a domácích zvířat. V minulosti se používal ke strážení stád a lovu velké zvěře.
velká a typicky molossoidní. Horní podélná linie lebky a tlamy poněkud konvergují.
Lebka: široká; v jařmových obloucích šířkou odpovídá délce nebo ji poněkud přesahuje. Konvexní přední část lebky se od čela směrem k týlnímu hrbolu výrazně zplošťuje. Viditelná čelní rýha.
Stop: vyznačen
Nosní houba: černá a velká se širokými otevřenými nozdrami na stejné úrovni jako nosní hřbet.
Tlama: zřetelně kratší než mozkovna (poměr tlamy k mozkovně je přibližně 1:2), silná, pravoúhlá, téměř stejně široká jako dlouhá. Přední okraj tlamy je rovný, boční linie tlamy jsou rovnoběžné. Hřbet čenichové partie je z profilu rovný.
Pysky: horní pysk je středně dlouhý, lehce visí a překrývá dolní čelist, takže dolní okraj tlamy je při pohledu z profilu tvořen okrajem pysků.
Čelisti / zuby: Čelisti velmi široké, mohutné a zahnuté. Lehký předkus. Klešťový skus je přijatelný, ale nežádoucí.
Oči: Střední velikosti, oválné, hledí přímo dopředu, poněkud vystupují. Oční víčka dobře přiléhají k oční bulvě. Barva duhovky co nejtmavší, závisí na barvě srsti. Pohled živý, pronikavý a pozorný.
Uši: trojúhelníkové, visící, se širokou základnou vysoko nad jařmovým obloukem. Většinou se kupírují do tvaru rovnostranného trojúhelníku.
Silný, svalnatý, délkou odpovídá délce hlavy.
Délka trupu poněkud přesahuje kohoutkovou výšku psa. Robustní a mohutné stavby, není však podsaditý.
Kohoutek: Výrazný, posazen výše než záď.
Hřbet: rovný, velmi svalnatý a pevný.
Bedra: krátká a pevná.
Záď: dlouhá a široká, lehce spadající.
Hrudník: ve všech třech směrech dobře vyvinutý, dosahuje až k lokti.
nasazen dosti vysoko. U kořene je velmi silný. Ocas se kupíruje u čtvrtého obratle. V akci je nesen vysoko, nikdy však zatočený ani vzpřímený.
Plece dlouhé, šikmo uložené, silně osvalené
Nadloktí silné.
Předloktí rovné, velmi silné.
Zápěstí a přední nadprstí: pružné.
Tlapy: kočičí.
Stehna: dlouhá a široká, při pohledu zezadu konvexní.
Lýtko: silné, není masité.
Hlezno: přiměřeně úhlené
Nadprstí pánevní končetiny: silné a šlachovité
Tlapa: poněkud méně kompaktní (oválnější) než u hrudní končetiny.
prostorný plný pohyb; klus vydatný; nejobvyklejším způsobem pohybu je klus.
poměrně silná, spíše těsně přiléhající ke tkáni podkoží.
srst krátká, lesklá, velmi hustá se skromnou podsadou.
černá, olověně šedá, břidlicová, světle šedá, světle plavá (nažloutlá), jelení červeň, tmavé odstíny žluté; žíhaná (žíhání na různých odstínech žluté nebo šedé základní barvy). U žlutých psů a žíhaných psů černá nebo šedá maska, jež se omezuje na tlamu a nepřesahuje linie oka. Malá bílá skvrna na hrudi, na špičkách tlap a na hřbetě nosu je přípustná.
psi 64 až 68 cm
feny 60 až 64 cm
tolerance +/- 2 cm
psi 45 až 50 kg
feny 40 až 45 kg
všechny odchylky od výše uvedených bodů se považují za vadu a závažnost takové vady by měla být posuzována v přísném poměru se stupněm odchylky.
vyslovený paralelismus nebo příliš vyjádřená sbíhavost linií tlamy a mozkovny; sbíhavost bočních linií tlamy.
částečná depigmentace nosní houby
nůžkový skus; výrazný předkus
ocas: kroužkující, ocas nesený svisle
pohyb - neustálý mimochod i v klusu
velikost: nedostatečná nebo nadměrná velikost
divergující horní linie tlamy a mozkovny
celková depigmentace nosní houby
výrazně konkávní hřbet nosu, konvexní hřbet nosu
podkus
částečná nebo oboustranná depigmentace očních víček, oči různých barev, skleněné oko, oboustranné šilhání
vrozená ztráta ocasu; vrozeně deformovaný ocas (kupírovaný nebo nekupírovaný)
srst středně dlouhá, nebo zcela krátká, srst tvořící praporce
všechny barvy neuvedené ve standardu; příliš velké bílé skvrny
Pozn.: Psi musí mít očividně normálně vyvinutá varlata zcela uložená v šourku.
Nejoblíbenější psí plemena