Inzeráty plemene: Ibizský podenco
Ibizský chrt (Ibizský podenco, Podenco Ibizenco, Ca Eivissec, Ibizan Hound, Baleárský pes, Baleárský chrt)
Ibizský podenco je laskavý pes, oddaný svému pánu. Pro svoji povahu je výborným společníkem. Má vynikající čich a sluch a navíc je velmi rychlý, vytrvalý a chytrý, díky čemuž je schopen rychle a snadno vystopovat králíky i v hustém podrostu. Když najde kořist, začne štěkat a vrtět ocasem a i v této situaci je snadno odvolatelný. Často loví ve smečce, která je tvořena převážně fenami. Psi jsou totiž hůře ovladatelní, někdy dost svéhlaví a špatně spolupracující. Ibizský podenco se také používá na lov zajíců a vysoké. Je také přirozeným přinašečem a výborným hlídačem. Zvláštností tohoto plemene je, že když uloví pár stovek či tisíců králíků, nechtějí psi dál lovit a musí si odpočinout. V rodině je vyrovnaný a bezproblémový s ostatními zvířaty.
Ibizský podenco je robustní, ale přitom elegantní pes s pevnou a lehkou kostrou. Není ovšem tak elegantní jako ostatní chrti. Je poměrně vysoký. Výška v kohoutku je 66 až 72 cm u psů a 60 až 67 cm u fen. Váha se pohybuje mezi 19 a 25 kg. Hlava je dlouhá, jemná, v poměru k tělu celkem malá a hodně osrstěná. Nos má masovou barvu a otevřená chřípí, pysky jsou tenké, přiléhající a mají rovněž masovou barvu. Zuby jsou pravidelné s nůžkovým skusem, oči jsou malé, jantarové, šikmo položené. Uši má ibizský podenco vztyčené, pohyblivé, směřující dopředu nebo do strany. Krk je mírně klenutý, osvalený, trup symetrický a kompaktní. Hřbet má dlouhý a rovný, dobře osvalený, bedra pevná, klenutá, hrudník hluboký, dlouhý a úzký, břicho mírně vtažené. Ocas je dlouhý a je nasazen nízko. Je svěšený a neměl by být nošen nad hřbetní linií s výjimkou lovu, kdy zvednutím ocasu upozorňuje majitele na kořist. Hrudní i pánevní končetiny jsou dlouhé, symetrické, a přestože jsou robustní, nepůsobí tak. Srst může mít ibizský podenco hladkou, silnou a lesklou, nebo hrubou, hustou a tvrdou, nebo alespoň 7 cm dlouhou a měkčí. Barva srsti je bílá s červenohnědou, nebo bílá se žlutou, nebo pouze bílá, červenohnědá či žlutá.
Toto plemeno pochází z Baleárských ostrovů, Mallorky, Ibizy, Menorky a Formentery, kde je známé pod původním názvem „Ca Eivissec“. Je také rozšířeno v Katalánsku, kolem Valencie, v Roussillonu a Provenci, kde jej nazývají "Mallorquí", "Xarnelo", "Mayorquais", "Charnegue" nebo "Baleárský pes". Tito psi byli na ostrovy pravděpodobně dovezeni Féničany, Kartaginci, nebo možná i Římany. Tento pes je typickým a robustním zástupcem tzv. primitivních plemen – nejstarších dosud existujících plemen. Obrázky těchto psů jsou nalézány v hrobech faraonů a na exponátech v muzeích, takže existence plemene je prokázána od roku 3400 př. n. l.
Elegantní pes, má pevnou a lehkou kostru, vynikající v pohybu, výborný ve sprintu i vytrvalosti. Jemný sluch, citlivý nos, výborný zrak. Schopnost dalekého výskoku z místa. Rozlišujeme variantu hladkosrstou a hrubosrstou, mají společný standard, vzájemné křížení povoleno s patrnými známkami křížení v nynější populaci. Vynikající lovec určený k lovu menších zvířat beze zbraně, silný, vrozený sklon aportovat. Oddaný, věrný společník, rodinný pes. Inteligentní, někdy svéhlavý, vyrovnaný, bezproblémové soužití s ostatními psy, vzhledem k silně vyvinutému loveckému pudu tendence "lovit" drobná zvířata, žijící v jeho blízkosti.
Ibizský podengo je užíván především k lovu králíků bez střelných zbraní, ve dne i v noci. Díky svému vynikajícímu čichu, který spolu se sluchem podengo používá více než zrak, stopuje a loví králíky snadno, a to i v hustém podrostu. Díky hbitosti a chytrosti chytí kořist rychle, zvlášť když loví ve smečce. Když jeden ze psů najde zvěř, ostatní psi jej obklopí, ale dodržují jistou vzdálenost a čekají. Štěkají pouze tehdy, když vidí nebo slyší kořist a když ji obklíčí. Při nalezení či chytání kořisti všichni psi rychle vrtí ocasy, v pozici čekání jsou snadno odvolatelní. Ibizský podengo je užíván také pro lov zajíců a vysoké zvěře. Je i dobrým přinašečem. Pro vytvoření smečky se (s jistými výjimkami) užívají pouze feny, případně s jedním psem, protože psi špatně spolupracují při lovu a jsou konfliktní. Když již smečka ulovila několik tisíc králíků, může se u tohoto plemene stát, že psi z této smečky nechtějí dále lovit, dokud si dostatečně neodpočinou. Tuto zvláštnost vyjadřuje španělské slovo "enconillarse" (jít si odpočinout).
F.C.I. Standard č. 89/4.2.2000/GB
Zařazení podle F.C.I.: Skupina 5 – špicové a primitivní plemena. Sekce 7 – lovečtí psi primitivního typu. Bez zkoušky z výkonu.
Země původu: Španělsko (Baleárské ostrovy)
Datum publikace originálního platného standardu: 26.5.1982
Vzdálenost od špičky tlamy k očím je stejná jako vzdálenost od očí k týlnímu hrbolku.
Vcelkovém pohledu má dlouhá jemná hlava vzhled komolého kužele. Je suchá, v poměru k tělu poměrně malá.
Lebka: dlouhá a plochá (dolichocefalická). Týlní kost vystupující. Čelo jemné a ploché.
Stop: slabě vyjádřený.
Nos: nosní houba je masové barvy. Nozdry otevřené. Nosní hřbet mírně vyklenutý.
Tlama: nosní hřbet a nos vystupují před spodní čelist. Tlama je jemná, dlouhá a v souladu s barvou srsti masové barvy.
Pysky: tenké, těsně přiléhající, masové barvy.
Zuby: perfektní nůžkový skus, zuby bílé a pravidelné.
Oči: šikmo položené, malé, světle jantarové barvy, připomínající karamel. Jantarová barva může být více či méně intenzivní, v souladu s barvou srsti. Výraz vyjadřuje inteligenci, ale také strach a nedůvěru, aniž by byl příliš aristokratický.
Uši: vždy vztyčené, velmi pohyblivé. Směřující dopředu nebo do stran v horizontální rovině nebo vzad. V afektu nesené vzhůru. Střed ucha je nasazen v rovině očí. Tvar ucha je prodloužený kosočtverec, useknutý ve třetině delší úhlopříčky. Uši jsou jemné, uvnitř neosrstěné, střední, nikoliv přehnané velikosti.
Velmi suchý, a to ve spodní i horní části. Jeho délka odpovídá čtvrtině délky těla. Je mírně klenutý a osvalený. Kůže je přiléhající, hladká, bez laloku. Srst je obvykle v oblasti přechodu krku v plece delší a hustší, zvláště u hladkosrsté variety.
Trup je celkově symetrický, mírně konvexní, středních vyrovnaných proporcí, kompaktní a s o něco větší délkou než je výška, přičemž poměr není výslovně stanoven.
Kohoutek: dobře patrný, vysoký, suchý a dlouhý.
Hřbet: dlouhý, rovný a pružný. Osvalení silné, ale ploché.
Bedra: klenutá, střední šířky, silná a pevná.
Záď: velmi spáditá s viditelnou kostrou, s velmi silným pevným osvalením.
Hrudník: hluboký, úzký a dlouhý, ale nedosahující k loktům. Předhrudí špičaté a silně vystupující. Žebra plochá.
Spodní linie: vtažené břicho, ale ne příliš.
Nasazen nízko, dlouhý. Srst u špičky by měla být delší a hrubší, poněkud odstávající. Když je ocas protažen mezi končetinami, měl by dosahovat k trnu hrudní kosti. Je mírně tlustší u kořene, postupně se zužuje ke špičce. V klidu je přirozeně svěšený, v pohybu je nesen srpovitě více či méně stočený. Je nežádoucí, aby byl nesen vysoko nebo příliš zatočený nad hřbetem.
Vertikální, symetrické. Při pohledu zpředu jsou přední končetiny postaveny velmi blízko sebe. Ačkoliv jsou celkově robustní, dlouhé končetiny vyvolávají dojem štíhlého, rychlého, ale silného zvířete.
Rameno: ramenní lopatky strmé, silné a volně pohyblivé.
Nadloktí: velmi dlouhé, rovné, silné a v postoji velmi blízko sebe.
Loket: široký, nepřiléhající k trupu, paralelní ke střední rovině těla, ale nikdy volný.
Předloktí: rozšiřuje se směrem k nadprstí.
Nadprstí: silné, pevné, široké a vertikální.
Vertikální, s dlouhými, silnými, plochými svaly.
Hlezna: dobře zaúhlená, široká, nízko posazená, vertikální, nevytáčejí se dovnitř ani ven.
Téměř zaječí tlapky.Prsty dlouhé a dobře k sobě přiléhající. Hustá srst mezi prsty. Drápky velmi silné a obvykle bílé, případně odpovídající barvě srsti. Polštářky velmi tvrdé.
Žádoucím pohybem je zdrženlivý klus. Cval je velmi rychlý a propůjčuje pohybu výraz velké hbitosti.
Napjatá, dobře přiléhající k tělu, červenavě pigmentovaná, ale může být i jiné barvy v souladu s barvou srsti.
Hladká, hrubá nebo dlouhá srst. Hladká srst nemá být hedvábná, ale silná a lesklá. Hrubá srst má být tvrdá a velmi hustá, na hlavě a uších poněkud kratší, a na zadní straně stehen a spodní straně ocasu poněkud delší. Velmi ceněná je bradka. Dlouhá srst je měkčí a má být alespoň 5 cm dlouhá. Hlava je velmi hustě osrstěná.
Preferována je červenobílá barva nebo červená nebo bílá barva. Béžová barva je povolena, jedná-li se jinak o výjimečně dobrého jedince, ale není vůbec povolena u hladkosrsté variety.
Psi: 66 až 72 cm.
Feny: 60 až 67 cm.
Jedinci, kteří jsou blízko požadovaných hranic výšky, mohou být akceptováni, pokud mají dobré proporce a dobrý exteriér.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.
krátká široká hlava
výrazně vyznačený stop
chybějící třenový zub (premolár)
svěšené uši
sudovitá žebra
lokty vytočené ven
kravský postoj
tlapky vytočené ven
křížení tlapek a hlezen v pohybu
lebka stupňovitého tvaru (rovina lebky příliš vysoko v poměru k nosnímu hřbetu)
hnědý pigment nebo černé skvrny na nosní houbě
předkus nebo podkus
červenohnědá oční víčka nebo pysky
křížení s galgem nebo jiným chrtem, projevující se klopenýma ušima, tmavýma očima, širokou zádí, málo výrazným předhrudím, široce postavenými hrudními končetinami, zakulacenými širokými stehny s viditelnými cévami
Pozn.: Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.
Nejoblíbenější psí plemena