Francouzský trikolorní honič

Charakteristika

Francouzský trikolorní honič je potomek starých francouzských honičů, jako jsou Normand a anglický Foxhound, kteří se příliš vzdálili od původních parforsních psů. Dnes se toto plemeno využívá jako smečkový pes pro hon na lišku nebo černou zvěř, či dokonce na jelena. Tito psi se vyznačují silným sociálním cítěním. Souvisí to s jejich způsobem života i způsobem lovu ve velké skupině. Poněvadž při lovu není možné, aby respektovali hranice revírů, jsou málo teritoriálně založení. Důležitá je i jejich schopnost se podřizovat a zařadit se do smečky podle potřeb lovce.

Poněvadž francouzský trikolorní honič má silně vyvinutý lovecký pud, není vhodným doprovodným plemenem. Tento honič má výborný čich a také vyvinutou atletickou postavu, která mu umožňuje běhat celý den. Dokáže pracovat mnoho hodin bez jediné přestávky, a bez problémů tak překonávat i několikakilometrové vzdálenosti. Francouzský trikolorní honič je velmi rychlý a v rodině, pokud je chován samostatně, se chová dost mile. Jeho výchova nečiní žádný problém, i když bude velmi obtížné vykompenzovat jeho lovecký pud jinými aktivitami a zaměstnáním. Péče o jeho hladkou a hrubou srst nečiní žádnému chovateli potíže.

Zvláštní nároky

Vzhledem ke své velikosti a původnímu poslání potřebuje obrovské množství pohybu, které mu však majitel ve stísněných středoevropských podmínkách jen stěží může poskytnout, protože má široký rozptyl a výchova k poslušnosti je velmi obtížná.

Užití

Byl používán k lovu malé zvěře ve smečkách: jeho úkolem bylo zvěř vyhledat, pronásledovat a štěkotem lovcům naznačit, kde se právě nachází. Dodnes výhradně pracovní pes, k jinému účelu, např. jako pes rodinný, se prakticky nevyužívá. Přispívá k tomu i fakt, že francouzští lovci ho do neloveckých rukou dávají jen neradi.

Výskyt

Velmi vzácný. Ve Francii je ještě tradičně ve smečkách držen v některých psincích, mimo zemi původu se s ním setkáváme i na největších výstavách jen ojediněle.

Možná záměna

S dalšími podobnými francouzskými honiči, od nichž se liší především větší výškou ve spojení s typickým trikolorním zbarvením.

Standard FCI č. 219/15.09.1997/F

Francouzský trikolorní honič (CHIEN FRANCAIS TRICOLORE)

Země původu: Francie

Datum zveřejnění platného standardu: 13.01.1965

Využití: smečkový honič pro lov vysoké zvěře

Klasifikace F.C.I.: skupina 6 honiči, barváři a plemena příbuzná, sekce 1.1 velcí honiči         s pracovní zkouškou.

Celkový vzhled

Parforsní honič, elegantní, urostlý a svalnatý.

Hlava

nepříliš výrazná, ale dost dlouhá, týlní hrbol patrný.

Lebeční část

Lebka: mírně klenutá, s dosti výrazným hřebenem.

Stop: výraznější než u poitevina.

Obličejová  část

Nos: černý, s dobře otevřenými nozdrami.

Nosní hřbet: rovný, spíše dlouhý, často mírně klenutý.

Pysky: výraznější než u poitevina, tj. poněkud hranatější.

Oči: velké a hnědé, často až do černa. Inteligentního pohledu.

Uši: širší než u poitevina, nasazené ve výši očí, mírně se stáčející, dosahují k začátku nosu,

což je preferováno, nebo 2 prsty od něho.

Krk

dlouhý, dostatečně silný, často s lehkým náznakem laloku.

Trup

Hřbet: pevný a dobře spojený s bedry.

Hrudník: hluboký a správně vyvinutý, dosahující nejméně k lokti. Žebra dlouhá a nepříliš plochá.

Břicho: velmi mírně vtažené.

Ocas

dost dlouhý, nesený vysoko a elegantního tvaru.

Končetiny

Hrudní končetiny

dobře postavené, silné a rovné.

Lopatky: dlouhé, dobře přiléhající k tělu.

Pánevní končetiny

Kyčle: správně utvářené, v souladu s předkem.

Stehna: dlouhá a dostatečně svalnatá.

Hlezna: dost široká, nízko u země, nepříliš uzavřená. TLAPKY: suché.

Chůze/ pohyb

snadný a lehký.

Kůže

dost jemná.

Osrstění

Barva

tříbarevné s pláštěm více či méně rozsáhlým. Upřednostňován je živý odstín pálení,

ohnivý nebo měděný. Pálení s příměsí černé na lících a pyskách, stejně jako stříkání modravé

nebo červené na končetinách nebo po těle není žádoucí.

„Vlčí srst“ je přípustná. (šeděplavý odstín na zadní straně stehen – p.p.)

Výška

psi 62 - 72 cm

feny 60 – 68 cm

Vady

Všechny odchylky od tohoto standardu musí být považovány za chyby a musí být

penalizovány podle stupně jejich závažnosti.

depigmentovaný nos

předkus nebo podkus

světlé oči

končetiny špatně postavené nebo slabé

hlezna příliš strmá

hrubé tlapky

všechny znaky, upomínající na anglickou krev, především v typu hlavy.)hlava kouřově zbarvená, což svědčí o křížení s „černobílým“ a všechna jiná zbarvení kromě uvedeného.

Pozn.: Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.