Inzeráty plemene: Francouzský ohař krátkosrstý gaskoňského typu
Francouzský ohař krátkosrstý gaskoňského typu (French Pointing Dog Gascogne Type, Braque Francais, type Gaascogne)
Francouzský ohař krátkosrstý gaskoňského typu (French Pointing Dog Gascogne Type) je vstřícný, inteligentní a poslušný. Rychle a snadno se učí novým věcem, je dosti zvídavý. Nevyžadují tvrdou výchovu, plně postačí důsledná. Stejně jako ostatní kontinentální krátkosrstí ohaři, i tento francouzský má mezi svými předky původní stavěče s krátkou srstí, kteří se vyskytovali v oblastech při Středozemním moři.
Toto plemeno se ustálilo selekcí, která byla prováděna gaskoňskými farmáři za zcela jednoznačným účelem. Potřebovali psa odolného, funkčního a vytrvalého, schopného pracovat v nelehkých podmínkách jeho domoviny, francouzského Jihozápadu, v různých terénech a často za značného vedra. Místní lovci loví různou drobnou zvěř v rozličných krytinách, a tak jejich psi musí zvládnout práci v horách, na vřesovištích, na pláních, v landách (borové porosty s vysokým, neprostupným trnitým podrostem) i na písečných dunách při mořském pobřeží a musí stejně dobře lovit orebice, koroptve, holuby, bažanty či bekasiny, jako vodní ptactvo. Lovecký den přitom trvá mnohdy od rána do večera, v lovecké sezóně se loví několik dní v týdnu, a tak obstojí jem ti nejlepší. Odolnost francouzských krátkosrstých ohařů byla vždy vyhlášená a již v roce 1873 napsal pan La Neuville ve své knize o lovu se stavěcími psy: „je to jediné plemeno, odolné proti vedřinám“.
Nový rozvoj francouzských krátkosrstých ohařů přišel s nástupem XX. století. V té době ovlivňovali chov Dr. Casteux, který pokračoval v chovu původního, těžšího typu, a pan Senec-Lagrande, rovněž Gaskoněc, který se obrátil k fixaci menšího a lehčího typu. Tito pánové tak přispěli k definitivnímu oddělení obou typů. Těžší byl nazván gaskoňský a lehký pyrenejský. Potřebu odlehčeného, pyrenejského typu zdůvodňovat pan Lagrande v roce 1924 stoupajícími náklady na držení velkého psa, a také tím, že se malý pes mnohem snadněji umisťoval v automobilu i v bytě a byl tedy přijatelnější pro městské myslivce. K oficielnímu oddělení obou typů došlo v roce 1971, kdy bylo přiznáno udělování titulů CACIB na výstavách každému typu zvlášť a bylo zakázáno jejich vzájemné páření. Během vývoje plemene došlo záměrně několikrát k přilití krve anglických pointrů, kteří měli upevnit kvality francouzských krátkosrstých ohařů v poli. Vybraní zlepšovatelé měli tu nejvyšší kvalitu, jaké byla v té době u anglického pointra vůbec k dispozici. Jednalo se o dva vítěze soutěží Grand Quete, psy Hello de Preuilly a patrně vůbec nejslavnějšího italského pointra Or del Cecina. Tito psi zanechali nesmazatelnou stopu v chovu francouzských krátkosrstých ohařů přes svoje slavné potomky, plemeníky Samsona de Beyris a Iskera de la Ruelle Fleurie. V dnešním chovu francouzských krátkosrstých ohařů bychom asi jen těžko hledali jedince, který by neměl ve svém původu zastoupeného aspoň jednoho z těchto psů.
Robustní zdraví, velká odolnost a otužilost je jednou z nejvýraznějších charakteristik francouzského krátkosrstého ohaře. Další pro něj typické vlastnosti jsou ovladatelnost, snadná přizpůsobivost terénu i prostředí, v němž je chován, výborná kvalita nosu, a velká snaha vyhledat zvěř. Styl hledání se poněkud liší podle typu, ke kterému ten který jedinec patří. U gaskoňského, těžšího a původnějšího typu, je hledání pomalejší a rozvážnější, u typu pyrenejského, odlehčeného, je hledání rychlé a prostorné. Pyrenejský typ se proto lépe hodí pro soutěže typu Field-Trials. Společnou, velmi typickou vlastností obou typů je vrozený aport s velmi jemným stiskem zubů. Je pochopitelné, že tito psi, používaní k lovu malých druhů pernaté zvěře, nesměli lovci znehodnotit jeho úlovek mačkáním. Psi s tvrdým stiskem nebyli žádoucí a byli z lovecké praxe a tím i z plemenitby, vyřazováni.Tím, že bylo plemeno šlechtěno výhradně na výkon, povedlo se dospět k rase, která nepotřebuje dlouhý či náročný výcvik, neboť většina vlastností, nezbytných pro použití v praxi, je jí vrozena.
Francouzský krátkosrstý ohař, typ gaskoňský (Braque Francais, type Gascogne)
Standard F.C.I. č. 133/07.08.1998/F
Původ: Francie
Datum zveřejnění platného standardu: 06.05.1988
Použití: stavěcí pes (ohař).
Klasifikace FCI: skupina 7 stavěči (ohaři) sekce 1.1 stavěči (ohaři) kontinentální, typ krátkosrstý (braque) s pracovní zkouškou;
Francouzský krátkosrstý ohař se vyskytuje ve dvou různých typech: velký typ „gaskoňský a malý typ „pyrenejský“. Oba typy pocházejí z jihozápadní Francie a z centrálních Pyrenejí, kde se zachovaly v původním čistém stavu.
Středně velký ohař brakoidního typu, vznešeného vzhledu, silný, nikoli však přehnaně těžký, se silnými končetinami. Feny jsou celkově jemnější.
Kůže je pružná a poněkud volnější.
Délka čenichové partie je o něco menší, než délka mozkové části.
je výrazně modelovaná, ne však hrubá. Linie mozkovny a nosního hřbetu jsou mírně rozbíhavé.
Mozkovna: je téměř plochá nebo jen mírně klenutá, střední rýha je nevýrazná. Týlní hrbol je slabě vyznačen.
Stop: není ani slabě zřetelný, ani příliš výrazný.
Nos: nos je velký, hnědě zbarvený, nozdry jsou široce otevřené.
Čenichová partie: nosní hřbet je široký a rovný, někdy slabě klenutý.
Pysky: jsou dobře vyvinuté, výrazné, koutek je dobře patrný.
Čelisti/zuby: kompletní chrup. Klešťový skus je tolerován.
Oči: jsou správně otevřené a dobře uložené v očních jamkách, zbarvené hnědě nebo tmavě žlutě. Mají upřímný pohled.
Uši: jsou středně dlouhé, zavěšení v linii očí, jejich úpon není příliš široký, přiléhají dobře k hlavě, lehce se stáčejí a mají zaoblený konec. Jedna či dvě svislé vrásky mohou být na lících ve výši nebo mírně nad linií úponu uší. Konce uší musí dosahovat k začátku nosu.
je správně dlouhý, lehce klenutý ve své horní linii, má vždy mírný lalok.
Hřbet: široký, rovný, někdy poněkud delší, ale vždy pevný.
Bedra: jsou krátká, svalnatá, mírně klenutá.
Záď: mírně skloněná ve vztahu k horní linii.
Hrudník: široký při pohledu zepředu, dlouhý z profilu, dosahující k úrovni lokte, Žebra jsou dobře klenutá, ne však přehnaně (sudovitě).
Břicho: slabiny jsou ploché, břicho nepříliš vtažené.
krátí se, pokračuje v prodloužené linii hřbetu, je-li ponechán v celé délce, nepokládá se to za větší chybu, než ocas krátký od narození.
jsou rovné, silné a svalnaté.
Lopatky: jsou silně osvalené, středně šikmě uložené.
Nohy: silné a svalnaté.
Lokty: jsou ve výši hrudní kosti.
Přední tlapky: prsty jsou sevřené, správně klenuté, čímž tvoří pevný celek, téměř kulatý; drápy jsou silné, polštářky odolné.
jsou rovnoběžně postavené.
Kýty: silné a oblé (buclaté).
Stehna: svalnatá.
Hlezna: středně zaúhlená.
Nadprstí: poměrně krátké.
Zadní tlapky: kompaktní, téměř kulaté.
je poměrně silná a přiléhavá. Na hlavě a uších je jemnější.
Hnědá
Hnědá a bílá
Hnědá a bílá, silně stříkaná (bělouš)
Hnědá se znaky pálení (nad očima, na pyskách, na nohou).
psi 58 – 69 cm
feny 56 – 68 cm
ideální výška v rozmezí: 61 – 63 cm
všechny odchylky od znění tohoto standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti.
Jedinec příliš hrubý nebo příliš jemný (chybějící substance)
Příliš výrazný stop
Pysky příliš hrubé nebo málo vyvinuté
Oči kulaté, v případě že vystupují z důlků
Uši ploché, krátké nebo příliš se stáčející
Vtažené břicho (chrtovité)
Otevřené tlapky
Linie nosního hřbetu a mozkovny sbíhavé nebo naopak příliš rozbíhavé
Rozštěp nosu, rozsáhlá depigmentace nosní houby
Předkus nebo podkus
Entropium, ektropium, depigmentace očních víček
Vrozená bezocasost (anourie)
Syndaktylie, polydaktylie, adaktylie
Pozn.: Psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.
Inzeráty plemene: Francouzský ohař krátkosrstý gaskoňského typu
Nejoblíbenější psí plemena