Finský špic je původem tradiční lovecký pes v severním a východním Finsku, který je využíván při lovu drobných šelem, vodních ptáků a losů. Později se specializoval i na lov tetřevů a tetřívků. Dnes se Finský špic využívá jako lovecký pes na lov ptáků, kteří hledají úkryt v korunách stromů. Dokud se lovec nepřiblíží na dostřel, soustřeďuje na sebe finský špic pozornost ptáků charakteristickým hlasitým a pronikavým štěkáním. Stejně si toto plemeno počíná při lovu veverek a kun. Charakterově je Finský špic živý, silný, smělý a rozhodný pes. V souladu se strategií lovu, kterou používá, je velmi samostatný a nezávislý, ale dobře spolu pracuje s člověkem. Rodině chovatele je Finský špic velmi oddaný; a ostražitý a rád štěká.
Finský špic vyžaduje od svého pána důslednou výchovu, nikdy se však zcela nepodřídí svému pánovi. Je čilý a duchem stále na lovu. Sice neodbíhá, ale když mu nenabídneme smysluplnou práci, jde si svou cestou. Je velmi inteligentní a učenlivý, opakované úkoly ho nudí. Není to pohodlný pes, ani se nehodí do bytového prostředí. Finský špic je vhodným psem pouze pro aktivní lidi, kteří jsou schopni akceptovat i jeho svévolnou povahu. Péče o jeho srst je poměrně snadná.
FEDERATION CYNOLOGIQUE INTERNATIONALE
Secretariat General: 13, Place Albert I – B 6530 THUIN (Belgie)
F.C.I.-Standard č. 49 / 09.08.1999 / GB
Finský špic (Suomenpystykorva)
Země původu: Finsko
Datum publikace originálního platného standardu: 12.03.1999
Použití: Lovecký pes zejména využívaný k lovu lesní pernaté zvěře, malých šelem, vodního ptactva a losů. Nadšený lovec, spíše nezávislý, ale dobře spolupracující při lovu, kdy štěkáním označuje pozici zvěře.
Zařazení podle F.C.I.: Skupina 5 špicové a primitivní plemena. Sekce 2 severští lovečtí psi. Zkoušky z výkonu pouze v severských zemích (Norsku, Švédsku a Finsku).
Původ finského špice je nejasný, nicméně je známo, že psi stejného typu byli využíváni po celém Finsku k lovu zvěře již před staletími. Původním záměrem bylo vyšlechtit psa, který by vyštěkával zvěř ze stromů a který by přitom měl atraktivní vzhled. Když byl v roce 1890 zahájen zápis do plemenné knihy, jedinci podobní typem a využitím byli nacházeni zejména ve východní a severní části země. První standard Byl vytvořen v roce 1892. První speciální výstava plemene byla uspořádána v témž roce. První soutěž v lovu pernaté zvěře se konala v roce 1897. V současnosti je plemeno hojné ve Finsku i ve Švédsku. Toto plemeno vzniklo z původních, po staletí na území Finska využívaných psů, a je proto součástí finského kulturního dědictví. V roce 1979 byl finský špic prohlášen finským národním plemenem.
Menší než střední velikosti, téměř čtvercového rámce. Stavbou štíhlý, šlachovitý pes s jistým pohybem.
Délka těla je stejná jako výška v kohoutku. Hloubka hrudníku je trochu menší než polovina kohoutkové výšky. těla je přibližně poloviční než výška v kohoutku. Poměr mezi délkou tlamy a délkou lebky je přibližně 3 : 4. Šířka lebky je poněkud větší než její délka, přičemž její délka je shodná s její hloubkou.
Živý, energický, odvážný a cílevědomý. Poněkud rezervovaný vůči cizím lidem, ale nikdy zlý.
Lebka: při pohledu shora plynule vejčitě rozšířena plynule směrem k uším, kde je nejširší. Při pohledu zepředu a z profilu je lebka mírně vyklenutá. Rovina temene lebky a nosního hřbetu je téměř paralelní. Čelní vráska je velmi mělká. Nadočnicové oblouky a týlní hrbolek jsou sotva patrné.
Stop: nepříliš výrazný, ale úhel mezi nosním můstkem a lebkou je výrazný.
Nosní houba: spíše malá, uhlově černé barvy.
Tlama: úzká, suchá, při pohledu shora a z profilu se stejnoměrně zužuje. Nosní hřbet je rovný. Spodní čelist zřetelně vystupuje.
Pysky: pevné, spíše tenké a těsně přiléhající.Dobře pigmentované.
Čelisti/Zuby: silné čelisti, zuby jsou dobře vyvinuté a symetrické, obvyklého zubního vzorce. Těsný nůžkový skus.
Líce: jařmové oblouky jsou zřetelně vyznačené.
Oči: středně velké, mandlového tvaru, mírně šikmé a nejlépe tmavé. Výraz je živý a pozorný.
Uši: poměrně vysoko nasazené, vždy vztyčené. Spíše malé, špičaté, velmi pohyblivé a pokryté jemnou srstí.
svalnatý, u psů se kvůli dlouhé srsti límce jeví spíše krátký, u fen střední délky. Hrdlo bez volné kůže.
Kohoutek: Výrazný, zejména u psů.
Hřbetní linie: spíše krátká, rovná a osvalená.
Bedra: krátká a osvalená.
Záď: Střední délky, dobře vyvinutá a mírně spáditá.
Hrudník: Hluboký, dosahující téměř k loktům, nepříliš široký. Žebra mírně klenutá, předhrudí výrazné, ale nepříliš široké.
Břicho: mírně vtažené.
stočen energicky kupředu, nesen těsně nad hřbetem, směřuje dolů a mírně dozadu ke stehnu, přičemž špička dosahuje ke středu stehna. Při natažení dosahuje přibližně k hleznu.
Celkový vzhled: při pohledu zepředu rovné a paralelní. Středně silná kostra. Nadloktí je poněkud kratší než lopatka a předloktí.
Plece: pevné, velmi pohyblivé a poměrně rovné.
Nadloktí: trochu kratší než lopatka, poněkud šikmé a silné.
Lokty: umístěné před svislou linií procházející nejvyšším bodem lopatky, směřují přímo vzad.
Předloktí: poměrně silné, svislé.
Nadprstí: střední délky, mírně šikmé.
Přední tlapky: kulaté, kočičí tlapky, prsty pevné a dobře klenuté, polštářky pružné, vždy černé barvy, ze stran pokryté hustou srstí.
Celkový vzhled: silné, při pohledu zezadu rovné a paralelní, středně zaúhlené. Středně silná kostra. Stehno je poněkud delší než bérec.
Stehno: střední délky, poměrně široké, s dobře vyvinutými svaly.
Koleno: směřuje vpřed, středně zaúhlené.
Bérec: svalnatý.
Hlezenní kloub: poměrně nízko položený, se středním zaúhlením.
Hlezno: relativně krátké, silné a svislé.
Zadní tlapky: mírně delší než přední, jinak podobné. Paspárky by měly být odstraněné.
lehký, prostorný a bez námahy. Snadno přechází z klusu do běhu, který je jeho nejpřirozenějším pohybem. Končetiny se pohybují paralelně. Při pronásledování zvěře rychle přechází do rychlého běhu.
po celém těle dobře přiléhající, bez vrásek.
poměrně dlouhá na těle, polovztyčená nebo vztyčená, tužší na krku a na hřbetě. Na hlavě a na končetinách – s výjimkou zadní části pánevních končetin – je srst přilehlá a krátká. Tuhá srst na ramenou je zejména u psů výrazně delší a hrubší. Na zadní části stehen („kalhotky“) a na ocase je srst dlouhá a hustá. Podsada je krátká, měkká a hustá, světlé barvy.
Na hřbetě je červeno- nebo zlatohnědá, nejlépe jasných odstínů. Světlejší odstíny jsou uvnitř uší, na lících, hrdle, hrudi, břichu, vnitřní straně končetin, na zadní straně stehen a na ocase. Bílý pruh na hrudi a malé bílé znaky na tlapkách jsou povoleny.
ideálně 47 cm
u psů, 42 cm
u fen, s tolerancí +/- 3 cm.
psi 12 - 13 kg,
feny 7 – 10 kg.
jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.
těžká hlava
hrubá tlama
slabá spodní čelist
uši směřující kupředu v ostrém úhlu, nakloněné do strany, nakloněné špičkami k sobě, položené dozadu nebo s dlouhými chlupy uvnitř
ochablý nebo příliš těsně zatočený ocas
příliš volné hlezno
dlouhá, měkká, příliš krátká nebo příliš přilehlá srst
vícebarevná srst s výrazně odlišenými barvami
nosní houba masové barvy
předkus nebo podkus
žluté oči nebo skvrny na rohovce
svěšené špičky uší
zalomený ocas
kudrnatá nebo vlnitá srst
barevné odstíny výrazně odlišné od základní barvy
velké bílé znaky na hrudi a/nebo bílé ponožky
agresivní chování vůči lidem
Pozn.: Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.
Nejoblíbenější psí plemena