Inzeráty plemene: Drentse Patrijshond ( Drentský koroptvář)
Drentský koroptvář (Drentse Patrijshond)
Drentský koroptvář je inteligentní, bdělý a zvědavý pes. Má vyrovnanou povahu, je poslušný vstřícný a ochotný pracovat. Na hrozící nebezpečí reaguje štěkotem. K pánovi a domácím lidem se chová dobromyslně a přítulně. Vychází dobře s dětmi i s ostatními psy nebo zvířaty, musí se s nimi seznámit již jako štěně. Drentský koroptvář je sice ostražitý, rozhodně se však nechová nepřátelsky nebo agresivně k cizím lidem. Je dobrým rodinným i loveckým psem.
Drentský koroptvář dorůstá výšky 55 - 63 cm a dosahuje váhy okolo 20 kg. Průměrná délka života je 12 - 13 let. Lebka je široká a málo klenutá. Tlama je klínovitá a má tupé zakončení. Vysoko nasazené uši volně přiléhají na líce. Oválné oči mají dobromyslný a inteligentní výraz. Skus je nůžkový. Drentský koroptvář má silný hřbet a mírně se svažující záď. Bedra jsou silně osvalená. Ocas je poměrně nízko nasazený a sahá až k patám. Je nošen svěšený, konec je zatočený vzhůru. Končetiny jsou rovné a dobře osvalené. Tlapky má okrouhlé, kompaktní s dobře klenutými prsty. Drentský koroptvář má hustou, polodlouhou srst, která nesmí být zatočená. Na krku, hrudi, zadních končetinách, uších a ocase roste delší a bohatší srst. Barva je bílá s hnědými nebo oranžovými plotnami, případně s tříslovými znaky a s grošováním nebo bez něj.
Standard FCI č. 224/ 04.06.2003/ F
Země původu: Nizozemí
Datum zveřejnění platného standardu: 25.03.2003
Použití: ohař (stavěč)
Klasifikace FCI: skupina 7 ohaři (stavěči) sekce 1.2 ohaři kontinentální dlouhosrstí s pracovní zkouškou.
Údržba srsti není nijak náročná. Partie porostlé delšími chlupy kartáčujeme častěji. Občas prohlédněte uši kvůli nečistotám, ušnímu mazu a odumřelým chlupům. Na hnědě zbarvených plotnách se mohou objevit světlejší chlupy, které jsou již odumřelé a měli by se odstranit. Drentský koroptvář potřebuje důslednou avšak jemnou výchovu. Rád pracuje a rychle chápe. Toto plemeno potřebuje značné množství pohybu. Většina těchto psů velmi ráda plave. Dalším vhodným pohybem je běh vedle kola, dlouhé procházky bez vodítka, aportování nebo hra s míčkem. Pes je však schopný se přizpůsobit, když vám delší procházka nevyjde. Pro drentského koroptváře není vhodný dlouhodobý pobyt v kotci. Drentský koroptvář může být lovecky veden, také se uplatní v soutěžích obratnosti a poslušnosti.
Drentský koroptvář vznikl v 16. století v Nizozemsku. Je to velmi staré a také původní plemeno. Za posledních 400 let se nezměnil. Pochází z kontinentálních španělů. Roku 1943 byl uznán FCI a roku 1948 byl založen jeho klub. Tento pes je mimo svou zemi původu vidět jen zřídka.
Mozkovna: je poměrně široká a mírně klenutá. Středová rýha je téměř nezřetelná, přechází ve stop, který je nevýrazný. Týlní hrbol je patrný.
Stop: při pohledu zepředu i z profilu je prohnutí linie fronto-nasální pozvolné. Nadočnicové oblouky jsou výrazné.
Nos: správně utvářený nos je zbarven hnědě. Nozdry jsou široce otevřené.
Čenichová partie: má tvar komolého kuželu, je nepatrně kratší, než mozkovna, bez jakéhokoliv prohloubení pod očima. Nosní hřbet je široký, ani klenutý, ani proláklý; velmi mírné zakřivení směrem vzhůru těsně za nosní houbou je přípustné. Klenutý nosní hřbet je považován za hrubou chybu (římský nos").
Pysky: dost suché, přiléhající.
Čelisti/Zuby: zuby jsou silné, korektní nůžkový skus.
Líce: středně vyplněné.
Oči: dobře oddělené jedno od druhého, ani vykulené, ani vpadlé hluboko v očních důlcích; jsou uloženy tak, aby to zajišťovalo jejich správnou funkci. Jsou středně velké, oválné, z jejich výrazu je patrná inteligence loveckého psa a roztomilost. Jsou upřednostňovány oči barvy jantarové, nejsou žádoucí ani tmavé, ani příliš světlé (dravčí). Oční víčka těsně přiléhají k oční kouli.
Uši: nejsou těžké, jsou zavěšené vysoko, od úponu spadají podle hlavy, kterou rámují, aniž by tvořily záhyby. Při natažení směrem dopředu dosahují zhruba na 3 prsty od konce nosu. Úpon je široký, končí tupou špičkou. Bohatá srst, která je pokrývá, je dlouhá a je preferována mírně zvlněná, nikoli však kudrnatá; také na vnitřní straně ucha jsou dlouhé třásně srsti. Když je pes pozorný, uši se stáčejí směrem dopředu a nadzvedají se. Při pohledu zboku má ucho trojúhelníkový tvar a bohaté osrstění je především v horní polovině boltce. Uši jsou velmi pohyblivé a vyjadřují různé nálady.
Krk: je silný, středně dlouhý, spíš kratší než dlouhý; vytváří nepřerušenou linii mezi hlavou a tělem. Krk příliš dlouhý, elegantního vzhledu, kterému chybí dostatek síly, je chybou. Lalok nebo volná kůže na krku je u tohoto plemene se suchým svalstvem a čistými liniemi vadou.
Hřbetní linie: středně dlouhý krk tvoří s rovným hřbetem bedry harmonickou linii, která vyúsťuje v mírně skloněnou záď.
Hřbet: je rovný, středně dlouhý, ne příliš krátký; díky tomu, že oba páry končetin jsou správně zaúhlené, vypadá napnutý.
Bedra: jsou silně osvalená.
Záď: je dlouhá a široká, poněkud skloněná.
Hrudník: je hluboký, dosahuje až k lokti; při pohledu zepředu je dosti široký. Hrudní končetiny nesmí mít příliš široký postoj kvůli přehnanému vyklenutí prvních párů žeber. Příliš úzký hrudní koš, který nedosahuje úrovně loktů, je velmi hrubá chyba. Hrudní koš je dlouhý a také poslední volné páry žeber jsou dobře vyvinuté a správně klenuté.
Spodní linie: břicho je mírně vtažené.
Ocas: je nasazen dost vysoko; natažen dosahuje až k hlezennímu kloubu. První polovina je svěšená, druhá má špičku otočenou směrem vzhůru. Nikdy není nesen nad hřbetem. S výjimkou kořene je celý pokrytý bohatou srstí, která jej pokrývá kolem dokola. Na konci je srst poněkud kratší.
Lopatka a rámě: lopatka je dlouhá, šikmá, správně přiléhající. Ramenní kost je šikmo skloněná směrem k zádi, korektně spojená s lopatkou. Při pohledu zepředu i z boku je přední partie těla kompaktní a tvoří jeden celek.
Lokty: přiléhají k hrudnímu koši, nevytáčejí se ani dovnitř, ani ven a jejich postavení jim umožňuje volný pohyb.
Předloktí: rovné a svalnaté.
Karpus: silný a osvalený.
Metakarpus: nevybočuje ani dovnitř ani ven, je mírně šikmý.
Přední tlapky: jsou oválné nebo kulaté, se sevřenými, klenutými a silnými prsty; polštářky jsou pevné.
jsou dobře postavené, silné a svalnaté.
Stehna a nohy: osy pánve, stehen a bérců svírají mezi sebou správné úhly.Postoj pánevních končetin není při pohledu zezadu ani příliš úzký, ani příliš rozbíhavý; jsou absolutně rovnoběžné.
Hlezna: dosahují nízko k zemi.
Metatarsus: krátký, nevybočuje ani není vbočený.
Zadní tlapky: stejné, jako ty přední.
pohyb je prostorný, harmonický a vychází ze zádi; v klusu nesmí nohy ani rozhazovat, ani strouhat. V pohybu se nesmí houpat. Lokty ani hlezna nesmí vytáčet. Končetiny mají tendenci pohybovat se v jedné stopě (single tracking).
hustá srst pokrývá celé tělo. Není kudrnatá. Ve skutečnosti není dlouhá po celém těle, ale jen na některých partiích. Na uších je srst dlouhá a je upřednostňována mírně zvlněná. Na uších, na zadních stranách předních i zadních nohou srst tvoří delší praporce. Také na spodku těla a na ocase je upřednostňována zvlněná srst. Na ocase je, s výjimkou jeho kořene dlouhá srst po celém ocase kolem dokola. Na jeho konci je srst kratší.
základní barva je bílá s hnědými plotnami, stříkání se může a nebo nemusí vyskytovat. Zbarvení bělouše, kde základ tvoří směs bílých a hnědých chlupů, stejně jako plášťové zbarvení jsou méně vyhledávaná. Uši jsou hnědé, stejně jako okolí očí.
psi: 58 - 63 cm,
feny: 55 - 60 cm
Překročení o jeden či dva centimetry je přijatelné, pokud si pes zachovává správné proporce.
Všechny odchylky od tohoto standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti.
Všichni psi, na kterých bude patrná porucha psychiky nebo chování, budou vyloučeni.
Pozn.: Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.
Nejoblíbenější psí plemena