Nevíme zcela přesně kde a jak začal chov Dalmatinců. Ovšem jeho kořeny sahají pravděpodobně do Dalmácie na podbřeží Jaderského moře. Dnešní typ dalmatina byl vyšlechtěn v Anglii, kde byl držen u dvora. Říkalo se mu i kočárový kůň. Dodnes má dalmatin velmi kladný vztah ke koním, které rád následuje. Jeho obliba v Anglii mimořádně vzrostla po roce 1959, po prvním zfilmování knihy Dodie Smith Stojedna dalmatinů. Roku 1978 získal jistý dalmatik FanHillFaun prestižní titul nejlepšího psa Cruftovy výstavy a to byl další úspěch, který posunul dalmatina o něco výše v žebříčku oblíbenosti.
Dnes se dalmatin vyskytuje převážně v roli domácího mazlíčka či chcete-li psa přítele člověka. Jedná se bystré inteligentní a hbité plemeno. V zahraničí bývá i oblíbeným plemenem pro psí výstavy, méně tomu je však v České republice. Ačkoli patří do skupiny honičů v lovu prakticky již využíván není. Povahou je to vyrovnaný a inteligentní společník.
Pokud snad někdo neví, jak dalmatin vypadá stačí se kouknout na jeden obrázek a jeho podoba se Vám vryje do paměti. Je to plemeno, které si snad nelze s žádným jiným splést. Vděčí za to svému charakteristickému tečkování. Základní barva je bílá, na které se pak vyskytují černé, či játrově zbarvené jasně ohraničené tečky. Nikoli stříkance jako je tomu třeba u ohařů. Tečky by měly být pravidelně rozložené a o něco menší na končetinách. Srst je krátká a přiléhavá. Kohoutková výška se pohybuje okolo 60 cm a váha kolem 30 kg. Tělo je pružné a poměrně dobře osvalené.
Jedná se o živého aktivního psa, který vyžaduje svou energii vybít. Chození na procházky, běh u kola či jiné sporty z něj dělají velmi šťastného člena rodiny. Kvůli jeho krátké srsti jej není dobré nechávat celoročně venku. Jedním z neduhů plemeno je občas se vyskytující hluchota.
FCI standard plemene Dalmatin
FCI standard číslo 153, ze dne 30.05.2011
původ: Chorvatsko
Datum zveřejnění oficiálně platného standardu: 13.10.2010
Užití: lovecký pes, doprovodný pes, rodinný pes, vhodný k výcviku pro různé účely.
Klasifikace dle F.C..I: skupina: 6 - Honiči , barváři a příbuzná plemena, sekce: 3 - Příbuzná plemena / bez pracovní zkoušky
Původ dalmatina je vyvozen z obrazů a církevních spisů z 16. - 18. století. Jeho zobrazení bylo objeveno na oltářní malbě Matky Boží s Ježíšem a anděly v kostele Panny Marie Andělů v městečku Veliki Lošinj, ostrov Lošinj, Chorvatsko, která pochází z roku 1600-1630 a také na fresce ze Zaostrogu, Dalmácie, Chorvatsko. Z toho vyplývá, že je původ dalmatina ve východní části Středozemí, zejména v původní provincii Dalmácie. První popisy dalmatina byly nalezeny ve Djakovacké farnosti v Djakovu, Chorvatsko, ve spisech faráře Petra Bakiće z roku 1719 a taktéž ve spisech Andrease Keczkemetyho z roku 1737, kde je jmenován latinským jménem "Canis Dalmaticus" s uvedenou výškou od 4 - 5 "Spithamusů". Thomas Pendant ve svém díle "Synopsis of Quadrupeds" z roku 1771 popsal toto plemeno jako samostatné a nazval ho "Dalmatin" a zároveň uvedl zemí původu Dalmácii. Thomas Bewick r. 1790 toto plemeno nazývá "Dalmatin a nebo kočárový pes". První (neoficiální) standard zpracoval Angličan Vero Shaw v roce 1882, který pak byl při formování Dalmatin klubu v Anglii v roce 1890 převzat jako první standard.
První standard Dalmatina FCI vydává 07. 04.1955 pod názvem "Dalmatiner Jagdhund" - Dalmatinský honič.
Hlava mesocefální, prizmatického tvaru, s visícíma ušima. Tělo obdélníkového tvaru, silné, osvalené, s charakteristickým výrazně tečkovaným zbarvením. Pohyb musí být elegantní. Rozdíl v pohlaví musí být vyjádřen.
Délka těla : výška v kohoutku = 10: 9
Výška lokte je 50 % kohoutkové výšky
Výška hlezna je 20 - 25 % kohoutkové výšky
Délka hlavy je asi 40 % výšky v kohoutku.
Délka lebky : Délka čenichu = 1:1
Klidná povaha, přátelsky naladěn, není bázlivý nebo nedůvěřivý, bez jakékoliv nervozity nebo agresivity. Povahově je dalmatin velmi živý, jemný, loajální, samostatný a velice lehce chován. Potřebuje hodně pohybu. Velmi miluje vodu a pohyb v přírodě. Má výrazný pud honiče.
Hlava musí být v souladu a v poměru k tělu psa. Lebka nesmí být příliš široká. Délka od týlního hrbolu ke stopu a od stopu k čenichu (konec čenichu) je v poměru 1:1 nebo je čenich mírně kratší. Linie lebky a čenichu jsou lehce rozbíhavé. Žvýkací svaly a tváře nesmí být příliš vyjádřeny. Kůže na celé hlavě je bez vrásek.
Lebka: rovná (plochá) s mírným zaoblením po stranách. Nejširší je mezi ušima a spánková část je dobře zaoblená. Čelní rýha je jemně naznačená.
Stop: mírně vyjádřen.
Čenich: je velký, nozdry široko otevřené, musí být kompletně pigmentovaný a barvy odpovídající zbarvení teček.
Tlama: s dobře vyvinutými silnými čelistmi, nosní hřbet je rovný.
Pysky: silné a těsně přiléhající k čelisti. Nesmí být převislé nebo "příliš masité" bez zvýrazněného koutku. Je žádoucí, aby byly kompletně pigmentované.
Čelisti/zuby: nůžkového skusu, tj. 6 řezáků horních překrývá 6 řezáků dolních. Řezáky jsou vsazeny kolmo v čelisti. Je žádoucí kompletní chrup (42 zubů dle zubního vzorce). Zuby jsou bílé a pravidelně rozmístěné. U starších psů se toleruje klešťový skus.
Oči: jsou kulatého tvaru a subfrontální polohy s úhlem 10-15°. Oko je pigmentované v souladu se zbarvením teček. Oční víčka dobře přiléhají a nejsou uvolněná. Oční okruží je pigmentované v souladu se zbarvením teček.
Uši: vysoko nasazené, nesené přiléhající podél vnější částí hlavy. Délkou obvykle dosahují k očním koutkům nebo stopu. Špička ucha musí být lehce zaoblena. Dle tvaru tvoří rovnostranný trojúhelník. Jsou jemné struktury a sametové na dotek. Velice důležité je jejich zbarvení, tzn.nesmí být úplně černé nebo hnědé, ale tečkované černě nebo hnědě na bílém podkladu, v souladu se zbarvením teček.
Silný, dostatečně dlouhý, bez přebytečné kůže. Směrem k hlavě se krk ztenčuje.
Obdélníkového tvaru, poměr délky těla k výšce v kohoutku je 10:9.
Kohoutek: dobře vyjádřen.
Hřbet: silný, rovný.
Bedra: Krátká a osvalená.
Záď: osvalená, skloněná do 30 °
Hrudník: hluboký a široký, ne však příliš široký nebo sudovitý. Hloubka hrudníku je 45-50 % výšky v kohoutku. Výška lokte je 50% výšky v kohoutku. Žebra dobře klenutá.
Spodní linie a břicho: břicho je mírně vtažené, ne však příliš.
Nasazen v prodloužení zádě. Dosahuje přibližně k hleznu nebo o něco níže, silný u kořene a rovnoměrně se zužující ke špičce, není příliš silný, ale v poměru k tělu. Je nesený ve tvaru "šavle". Tečkování na ocase je žádoucí.
Obecně: končetiny musí být v poměru s tělem, správného zaúhlení
Rameno: úhel ramene je asi 115-120 stupňů.
Loket: Lokty přiléhají k tělu.
Předloktí: kosti rovnoměrně vyvinuté a silné (kulaté). Přední nohy v postoji rovné. Předloktí kolmé. Zápěstí: pevné a mírně skloněné, elastické.
Přední tlapky: uzavřené prsty s typickou, tzv. kočičí tlapkou. Polštářky jsou silné a pružné. Drápy by měly být pigmentované.
Obecně: V poměru k tělu. Velmi silné a dobře vyvinutého osvalení. Postoj zadních končetin je rovnoběžný.
Stehna: svalnatá a silná.
Koleno: silné a dobře utvářené. Ke hleznu klenuté horizontálně pod úhlem 40°
Hlezno: Silné.
Zadní nadprstí: výška hlezna je 20-25 % výšky v kohoutku. Zaúhlení hlezna je zhruba 130°
Zadní tlapky: uzavřených prstů, typická, tzv. kočičí tlapka. Polštářky jsou silné a pružné. Drápy by měly být pigmentované.
Vyvážený, elegantní a harmonický pohyb. Dlouhý krok a klus, se silným posunem a odrazem. Při pohledu zepředu se přední a zadní končetiny pohybují rovnoběžně.
krátká, lesklá, hustá a tvrdá po celém těle.
Základní barva psa je bílá s černým nebo hnědým tečkováním na těle. Tečky musí být co nejsouměrněji rozmístěné po těle, jasně ohraničené a bez postupného přechodu do základní bílé barvy, velikost musí být rovnoměrná, asi 2 - 3 cm v průměru. U hnědé variety jsou tečky trochu menšího průměru, obvykle kolem 2 cm. Tečky na hlavě a končetinách jsou proporcionálně menší než na těle. Je žádoucí, aby se tečky nacházely i na ocase, kde jsou taktéž proporcionálně menší než na těle. Menší stříkance na těle nejsou žádoucí a je potřeba je penalizovat. Tečky mezi sebou nesmí splývat a vytvářet větší fleky. Fleky a větší seskupení teček nejsou žádoucí. Je potřeba dbát na "mramorované" tečkování uší.
psi 56 - 62 cm
feny 54 - 60 cm
Psi perfektního a vyváženého typu by neměli být penalizováni v případě, že jejich kohoutková výška přesahuje povolenou hranici výšky.
Každá odchylka od výše uvedených bodů musí být považována za vadu, jejíž hodnocení by mělo být v přesném poměru ke stupni odchylky, která by mohla mít dopad na zdraví a pohodu psa a při plnění úkolů, které jsou typické pro plemeno.
Agresivní nebo přehnaně bázliví psi.
Každý pes, který vykazuje výrazné abnormality nebo fyzickou poruchu chování, musí být diskvalifikován.
konvergentní linie hlavy
více než 6 chybějících premolárů, kdy se absence M3 nebere jako chyba
entropium, ektropium, barva očí břízové kůry, oči různých barev (Heterochromie), modré oči, částečně modré zbarvení duhovky.
celková depigmentace čenichu
zatočeně nesený ocas
monokl (plotna přes jedno nebo obě oči) nebo plotna kdekoliv jinde na těle
tricolor (černé a hnědé tečky na jednom psu), žíhaná barva teček, citronové zbarvení teček, pomerančové tečky, modré tečky, bílá srst bez teček
hrubá nebo dlouhá srst
hluchota.
Pozn.: Všichni psi musí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata, plně sestoupla v šourku.
Nejoblíbenější psí plemena