FCI - Standard č. 80 / 21. 05. 2003 / D, Grifonek Bruselský
FCI - Standard č. 81 / 21. 05. 2003 / D Grifonek Belgický
FCI - Standard č. 82 / 21. 05. 2003 / D Brabantík
Země původu: Belgie.
Datum publikace původního standardu : 25.03.2003.
Použití : Malý hlídací a společenský pes.
Klasifikace F.C.I. : Skupina 9 Společenská plemena. Sekce 3 Malá belgická plemena psů. Bez zkoušky z výkonu.
Krátký historický přehled
Všechna tři plemena (grifonek bruselský, grifonek belgický a brabantík) vycházejí z jednoho malého hrubosrstého typu psa nazývaného « Smousje », a který se po staletí nalézal v oblasti Bruselu.V 19. století přineslo přikřížení ruby zbarvených King Charles španělů a mopsů krátkou černou srst a vedlo k upevnění dnešního typu plemene. Tito malí psi jsou velmi pozorní a byli chováni k tomu, aby střežili kočáry a udržovali stáje prosté hlodavců. 1883 byli zapsáni první bruselští grifonci do plemenné knihy Union Royale Cynologique Saint-Hubert (L.O.S.H.): Topsy (L.O.S.H. č. 163) a Foxine (L.O.S.H. č. 164). Velké popularitě, které dosáhli již kolem roku 1900, právě tak jako další plemena, vděčili královskému zájmu, který jim byl projeven belgickou královnou Marií-Henriettou. Mnoho jedinců bylo vyvezeno do zahraničí a přispělo tak k rozšíření a k popularitě plemene.
Malý společenský pes; inteligentní, vyrovnaný, pozorný, hrdý, robustní, téměř kvadratický; s dobře silnými kostmi, ale přitom elegantní v pohybu a stavbě těla; přitahující pozornost téměř lidským výrazem. Obě variety grifonků jsou hrubosrsté a rozlišují se podle své barvy, zatímco brabantík je krátkosrstý.
Délka trupu, měřená od ramenního kloubu po sedací kost, by měla odpovídat co nejlépe kohoutkové výšce.
Vyrovnaný malý pes, pozorný, hrdý, velmi závislý na svém pánu, velmi ostražitý. Ani bázlivý, ani agresivní.
Ta je nejvíce charakteristická a nejnápadnější částí tohoto psa. Hlava je správně velká v porovnání k tělu a vyjadřuje téměř lidský výraz. U grifonků je osrstění hlavy hrubé, odstávající a rozcuchané; přes oči, na tlamě, lících a čele je delší a vytváří tak ozdobnou srst na hlavě.
Široká a kulatá. Čelo je dobře klenuté.
Stop : Velice vyjádřený.
Čenich : Černý. Nosní houba se nalézá ve stejné výšce s očima.. Je široká s doširoka otevřenými nosními otvory. Při pohledu ze strany leží špička nosu tak daleko vzadu, že se brada, čenich a čelo nachází na jedné rovině.
Tlama : Obličej je s čenichem velmi krátký: nesmí být delší než 1,5 cm. U brabantíka se zdá správný obličej kvůli chybějícímu porostu srsti delší. Nevystupující tlama způsobuje špatný výraz, stejně tak jako čenich, jehož horní ohraničující linie leží o něco níž pod spodní oční linií – obojí jsou těžké chyby.
Pysky : Černé. Horní a spodní ret mají těsný kontakt a těsně přiléhají. Horní ret nepřekrývá povislým pyskem spodní ret. Je-li příliš volný, ruší to požadovaný výraz.
Čelisti/Zuby : Dolní čelist je klenutá, široká, ne špičatá a přesahuje horní, plemeno má předkus. Řezáky v obou čelistech by měly být pravidelné a vždy řazeny v rovné linii, zcela rovnoběžné jeden k druhému. Tlama se musí pevně uzavírat, při čemž nesmí být viditelné ani zuby, ani jazyk. Šířka a vyčnívání čela jsou maximálně významné. Musí se pečlivě dávat pozor na to, aby nechyběl žádný řezák.
Oči : Daleko od sebe posazené, velké a kulaté, nikdy vystupující. Hnědé, tak tmavé, jak možno. Okraje víček jsou černé, a zejména bělmo očí by nemělo být viditelné. Malé, oválné nebo světlé oči jsou chybou.
Uši : Malé, vysoce nasazené s dostatečnou mezerou od sebe. Nekupírované uši by měly být polovzpřímené a dopředu klopeně nesené. Příliš velké nebo po stranách hlavy dolů visící uši jsou nežádoucí. Kupírované uši jsou špičaté a stojí vzpřímeně. Kupírované a nekupírované uši jsou stejnoměrně přijatelné.
Střední délky; s harmonickým přechodem k plecím.
Délka trupu odpovídá prakticky kohoutkové výšce. Celkový dojem je jeden malý, kvadratický, silný pes.
Kohoutek : Lehce zvýšený.
Hřbet : Rovný, krátký, silný.
Bedra : Krátká a svalnatá, velmi lehce klenutá.
Záď : Široká a plochá nebo jen velmi málo spáditá.
Hrudník : Široký, dobře dosahující až k loktům. Hrudní kost je dobře vyvinutá, což v profilu způsobuje lehce vystupující hruď. Žebra jsou dobře klenutá, ale ani sudovitá, ani příliš plochá.
Dolní linie : Břicho je lehce vtažené, slabiny jsou jasně ohraničené.
Vysoko nasazený, velmi vysoce nesený. Kupírovaný ocas je o 2/3 své přirozené délky zkrácen.. Nekupírovaný ocas by měl být nesen vzpřímeně směřující špičkou ke hřbetu, aniž by se ho dotýkal nebo byl zatočený. Od přírody krátký nebo zlomený či zatočený ocas je těžkou chybou.
Celkově : Hrudní končetiny jsou rovnoběžné a dobré síly kostí, jsou postavené dostatečně široko od sebe.
Plec : Normální úhlení lopatky.
Lokty : Těsně přiléhají k tělu.
Přední nadprstí : Silné.
Tlapy : Malé, zaoblené, nevybočují ani ven ani dovnitř. Jsou nežádoucí prsty pevně spojené, prsty srostlé. Tlusté polštářky, co nejtmavější. Drápy především černé, tak tmavé, jako možno.
Celkově : Pánevní končetiny dobré síly kostí, zcela rovnoběžné; úhlení odpovídající k úhlení hrudních končetin.
Koleno : Dostatečně zaúhlené.
Hlezna : Nízko posazená, ani úzká, ani sudovitá.
Tlapy : Podobně jako u tlap hrudních končetin. Nesmějí být paspárky.
Končetiny se pohybují silně a rovnoběžně, s dobrým posunem z pánevních končetin. Vysoké poskakování při pohybu hrudních končetin a mimochod jsou chybné.
Struktura srsti : Grifonek bruselský a grifonek belgický mají drsnou srst s podsadou. Srst je od přírody hrubá, lehce vlnitá, ne kudrnatá, a trimuje se. Srst musí být tak dlouhá, aby se dala posoudit její struktura. Příliš dlouhá srst ruší siluetu a není žádoucí. Hedvábná nebo vlněná srst je těžká chyba. Brabantík je krátkosrstý. Jeho srst je hrubá, rovně přiléhající a lesklá, je nejvýše 2 cm dlouhá.
Osrstění hlavy : U grifonků začíná osrstění hlavy (vous a knír) pod linií oka a čenichu a vede od jednoho ucha k druhému, přičemž tlama a líce jsou pokryty hustou srstí, která je delší než ostatní osrstění těla. Srst přes oči musí být delší než zbývající srst na lebce a tvořit nadočnicové oblouky.
Červená, načervenalá; černý nádech je povolen na delším osrstění hlavy.
Černá, černá s pálením. Znaky pálení musí být čisté a jednotně syté barvy. Ty se rozprostírají na hrudních končetinách od tlapek dozadu k přednímu nadprstí, na pánevních končetinách od tlapek k hleznu a zabíhají po vnitřních stranách končetin nahoru. Vyskytují se také na hrudníku, na lících, na bradě, nad očima, na vnitřní straně uší, pod ocasem a okolo řitního otvoru. Černá může být také promíchaná s červeno-hnědou, která je povolená, ačkoli čistě černá a černá s pálením jsou upřednostňovány.
Jsou povoleny stejné barvy jako u obou grifonků. Má černou masku. Šedé nebo ledově šedé odstíny v masce u starších psů by neměly být postihovány.
U všech tří plemen se může tolerovat několik málo bílých chlupů na hrudníku, nejsou ale vyžadovány.
Nachází se mezi 3,5 a 6 kg.
Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru ke stupni odchylky.
Pozn.:Psi musejí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata, která se nacházejí zcela v šourku.
Nejoblíbenější psí plemena