Bišonek je společenské plemeno. Má potřebu být se svým pánem všude a stále. Jeho touha být neustále v blízkosti člověka je pro tohoto psíka příslovečná. Bude se snažit doprovázet vás skutečně všude. Na druhou stranu se však nedá říci, že by byl vlezlý nebo neodbytný. Přesně vycítí vaši náladu a bude se ze všech sil snažit se jí přizpůsobit. Pozná-li na vás smutek nebo stres, bude se pokoušet vás rozptýlit, ale pokud ho odmítnete, spokojí se s vaší těsnou blízkostí a dá vám jasně najevo, že je u vás, miluje vás a nikdy by vás neopustil ani nezradil.
Existují zmínky, že tito psíci (barbichoni) existovali už za vlády egyptské královny Kleopatry (69 - 30 př. n. l.), která jich prý několik sama měla.Dokazuje to i vypodobení na egyptských sarkofázích.
Odborníci se shodují, že nejčastěji a nejdříve se objevovali ve Středozemí. Jisté však je, že se objevovali v době renesance (14. - 16. století) v Itálii, kde se stali vyhledávanými psy tamější šlechty Na přelomu 16. a 17. století byli po francouzské invazi odvezeni jako trofej do Francie. Již za vlády Františka I. (1515–1547) byli velmi populární. Ale asi největší úspěch získal bišonek v letech 1574 - 1589 za vlády Jindřicha III. z Valois, protože sám král byl jedním z největších obdivovatelů toho plemene. Miloval své bišonky natolik, že museli být všude s ním. Nosil je prý v košíčcích, které měl zvláště upravené, se stuhou kolem krku. Ani dámy nezůstaly pozadu. Bišonci byli bezmezně hýčkáni, opečováváni a rozmazlováni. Je možné, že zde vzniklo jejich jméno bichonne, které v překladu znamená hýčkat, krášlit. Období francouzské revoluce znamenalo pro bišonky obrovský zlom. Rázem se tito „šlechtičtí psi“ ocitli na ulici, odkázáni sami na sebe. A tak se brzy tito psi stali společníky různých kejklířu a flašinetářů, kteří v nich objevili jejich temperament pro veselé kousky. Bišonci tak celkem velmi dobře zvládli přechod z paláce na ulici. Vzestup i pád se opakoval. Když se k moci dostal Napoleonův synovec Napoleon III. (1808-1873), popularita bišonků opět stoupla Po jeho svržení se bišonek znovu stal „psem ulice“ a zůstal jím v podstatě až do počátku dvacátého století. I když jim nebyl osud příznivě nakloněn, bišonci byli všude vítáni pro jejich přirozenou inteligenci. Po první světové válce byli „znovu objeveni“. Několik nadšenců z Francie a Belgie shromáždilo z válkou zdevastovaných zemí přežívající potomky tohoto plemene a pokusili se vypracovat chovatelský program.
Jejich snažení přineslo úspěchy: po první světové válce bišonek získal status ušlechtilého psa dnes ho jako plemeno uznávají všechny světové chovatelské organizace.
Oficiální zkratka v ČR: BF
Číslo standardu: 215/ 11. 05. 1998 (Velká Británie)
Klasifikace FCI: Skupina 9 - společenští psi, sekce 1 - bišoni a příbuzná plemena, bez pracovní zkoušky
Země původu: Francie a Belgie
Celkový vzhled: Malý, veselý a hravý psík, živého temperamentu, s velmi jemnou srstí rostlou ve vývrtkovitých (spirálovitých) kudrlinkách, podobající se srsti mongolské kozy. Hlava je nesena vzpřímeně, oči jsou tmavé, živé a výrazné.
Harmonická k tělu. Lebka je spíše plochá, i když srst tvoří kulatý vzhled. Lebeční část je delší než čenichová Partie. Stop málo výrazný. Nosní houba zakulacená, výrazně černá, jemně zrnitá a lesklá. Čenich nesmí býttěžký ani hrubý, ale také nikoliv špičatý. Rýha mezi nadočnicovými oblouky mírně patrná. Pysky jsou jemné, dosti suché, i když méně než u šiperky. Horní pysk lehce překrývá spodní, ale nikdy nejsou těžké nebo převislé, až k ústranním koutkům jsou černě pigmentované. Při zavřené tlamě nesmí být vidět sliznice. Líce jsou ploché a nepříliš osvalené.
Normální skus, to znamená, že řezáky spodní čelisti stojí přímo, proti a za špičkami zubů horní čelisti.
Tmavé, živého výrazu, s co nejtmavšími brvami, kulaté, nikoliv mandlového tvaru, nejsou šikmo umístěny. Nepříliš velké, bez viditelného bělma. Nejsou přehnaně velké ani nevystupují jako u bruselského grifonka a pekinéze.
Převislé, bohatě osrstěné jemně zkadeřenou srstí, při zvýšené pozornosti jsou neseny spíše dopředu, ale jen tak, aby se spodní část dotýkala lící a neodkláněly se šikmo do strany. Přední okraj boltce nesmí dosahovat až k nosní houbě jako u pudla, ale má dosahovat jen do poloviny čenichu. Uši jsou méně široké a jemnější než u pudla.
Dlouhý, vysoko a hrdě nesený, oblý a užší u hlavy, pozvolna se rozšiřuje nenásilným přechodem až k plecím. Jeho délka odpovídá třetině délky těla (např. u jedince vysokého 27cm je délka krku 11cm a délka těla 33 cm). Nadloktí neodstává od těla a loket nevybočuje.
Bederní partie široká, svalnatá, lehce klenutá. Záď mírně zakulacená. Hrudník dobře vyvinutý, hrudní kost dobře vyznačená, volná žebra zakulacená, nikoliv strmě zalomená. Hrudní koš hluboký. Slabiny vtažené, s jemnou napnutou kůží vytvářejí téměř chrtovitý zjev.
Je nasazen poněkud níže pod linií hřbetu. Obvykle je nesen zdvižený, a to překlopený na záda v rovině s linií páteře, aniž by byl zatočený. Není kupírován a nesmí se dotýkat hřbetu, i když osrstění může hřbet překrývat.
Při pohledu zepředu rovné, jemných kostí. Rameno šikmo uložené,budí dojem, že je stejně dlouhé jako nadloktí, tj. 10 cm. Nadloktí přiléhající. Loket nevybočený. Zápěstí krátké, při pohledu zepředu rovné, z profilu mírně zešikmené.
Bedra široká. Stehna široká a dobře osvalená. Hlezna více zaúhlená než u pudla.
Šlachovité. Drápy přednostně černé, těžko se však tato barva dosahuje.
Pod bílou srstí se dává přednost tmavé pigmentaci. Pohlavní orgány jsou pigmentovány černě, namodrale nebo béžově.
Jemná, hedvábná, spirálovitě zkadeřená, podobná srsti mongolské kozy. Není plochá ani
šňůrovitá, dosahuje délky 7-10 cm. Na tlapách a čenichu může být mírně zastřižena.
Čistě bílá.
Kohoutková výška nemá přesáhnout 30 cm. Čím menší vzrůst, tím lepší ale nesmí mít znaky miniaturizace, jablíčková hlava, vypoulené oči.
Každá odlišnost předeslaných charakteristik se považuje za vadu. Čím větší odlišnost, tím větší vada.Pigmentace kůže tak silná, že se přenáší do srsti v podobě rezavých skvrn. Plochá, vlnitá (kudrnatá), šňůrovitá nebo příliš krátká srst.
Mírný předkus nebo podkus.
Tak silně vyvinutý předkus nebo podkus, že se zuby nedotýkají. Růžově zbarvená nosní houba a pysky. Světlé oko. Kryptorchizmus a monorchizmus. Zakroucený ocas nebo zatočený do strany. Tmavé skvrny v srsti.
Datum publikování původního standardu :: 10. 01. 1972
Nejoblíbenější psí plemena