Inzeráty plemene: Balkánský honič
Balkánský honič ( Srbský honič)
Povahové vlastnosti balkánských honičů zcela logicky vycházejí z pracovního zaměření tohoto plemene. Ve Slovinsku, ale i jinde ve světě tito psi stále pracují ve smečkách, stopují a loví kance, jeleny nebo drobnou zvěř. Hodí se proto téměř výhradně pro ty zájemce, kteří dokážou silné lovecké pudy aalkánského honiče uspokojit aktivní loveckou praxí nebo alespoň nějakou její náhražkou. V rodině je balkánský honič milým, laskavým a přátelským psem, který ale udivuje svým temperamentem. Je také spolehlivý a velice oddaný.
Na pohled hezké a klidně působící plemeno, vyzařující loveckou vášeň. Balkánský honič má krátkou a hustou srst a vyvinuté podsrstí. Vyskytuje se v následujících barevných variacích - zbarvení může přecházet od červené barvy až po rezavou, nebo se nalézá v různých odstínech žlutočervené barvy. Vždy je ale přítomen černý plášť nebo sedlo. Na hrudi jsou povoleny malé bílé znaky.
Psům je předepsána minimální výška 46 cm, fenám 44 cm. Balkánský honič je pes středního vzrůstu a jeho tělo je robustní a spíše delší. Hřbet se mírně svažuje k ocasu, hrudník je dobře vyvinutý a osvalený. Ocas balkánského honiče je silný, kratší délky s mírným zahnutím na konci. Hlava je v harmonickém poměru s tělem, je dlouhá a má výrazně zúžený čenich. Uši jsou dlouhé a svěšené, oči mají světlehnědou barvu a mandlový tvar. Na hlavě jsou umístěny mírně šikmo. Balkánský honič se dožívá v průměru 12 let.
Srbský honič (Serpski Gonič)
Standard FCI č. 150/05.05.2003/F
Původ: Srbsko a Černá Hora
Datum zveřejnění platného standardu: 25.03.2003
Použití: honič
Klasifikace FCI: Skupina 6 honiči, barváři a plemena příbuzná Sekce 1.2 střední honiči.S pracovní zkouškou.
Toto plemeno patří do skupiny honičů. Honiči jsou rozšířeni po celém Balkáně. Je pravděpodobné, že důležitou roli ve formování balkánských plemen honičů hráli maloasijští honiči. První zmínka o tomto plemeni, ještě pod jménem „balkánský honič“ je datována rokem 1905. Vděčíme za ni Franzi Laskovi, který mezi jinými plemeny honičů zmiňuje i toto plemeno. První standard byl vydán v roce 1924, ale až při zasedání v Bledu 14.května 1940 uznala FCI plemena, předložená již v roce 1939 ve Stockholmu, a jedním z těch plemen byl i balkánský honič. Největší rozšíření zaznamenal v Srbsku, v období společného státu bylo plemeno zapisováno v plemenné knize Jugoslávské kynologické asociace. Při zasedání Generálního výboru FCI v Kodani 12. listopadu 1996 byla projednána zpráva, předložená Jugoslávskou kynologickou asociací a byl vysloven souhlas se změnou názvu plemene z „balkánského honiče“ na „srbského honiče“.
Je to středně velký pes silné tělesné konstrukce. Je plný temperamentu, živý a energický.
Délka těla, měřená od předhrudí po sedací hrbol je o 10% větší, než výška v kohoutku. Obvod hrudníku přesahuje kohoutkovou výšku o 20%. Délka hlavy činí 45% výšky v kohoutku.
Je to milý a temperamentní pes, spolehlivý a velmi houževnatý.
Je dlouholebý. Horní osy mozkovny a nosního hřbetu jsou rozbíhavé.
Mozkovna: při pohledu z boku i zepředu je mozkovna mírně vyklenutá, dělící rýha jezřetelná. Týlní hrbol je málo výrazný. Šířka mozkovny mezi ušima je menší nebo stejná, jako vzdálenost mezi stopem a týlním hrbolem. Nadočnicové oblouky jsou výrazné.
Stop: slabě vyznačený.
Nosní houba: je dobře vyvinutá, vždy černá.
Čenichová partie: je klínovitá, o trochu kratší, než mozkovna; žádoucí poměr mezi délkou čenichové partie a mozkovny je 9:10. Čenich postupně zeštíhluje od stopu k nosní houbě. Nosní hřbet je rovný.
Pysky: jsou středně velké, středně silné a dobře přiléhají k čelistem. Lem pysků musí být černý. Horní pysk překrývá spodní; koutek je uzavřený.
Čelisti/Zuby: čelisti jsou mohutné. Zuby jsou silné a mají kompletní korektní nůžkový skus. Klešťový skus je přípustný.
Líce: ploché.
Oči: středně velké, oválné, mírně šikmo uložené. Oční víčka jsou tmavě (nejlépe černě) orámována. Duhovka je co nejtmavší.
Uši: vysoko nasazené, střední délky a šířky, zavěšené, přiléhající k lícím. Jejich konec je více či méně zaoblený. Uši jsou spíše slabé než silné.
Silný; jeho délka je přibližně stejná, jako je délka hlavy. Jeho horní linie je mírně klenutá. S horizontálou svírá úhel 45°až 50°.
Mírně protáhlé, jeho délka přesahuje o 10% výšku v kohoutku.
Rovná.
Slabě vyznačen.
Svalnatý, rovný, silný, dlouhý.
Svalnatá. Jejich délka je přibližně stejná, jako je délka zádi.
Jen mírně skloněná (20° až 25° ve vztahu k horizontále). Mohutná, svalnatá, široká.
Je mohutný. Jeho hloubka odpovídá 50% kohoutkové výšky a jeho obvod ji přesahuje o 20%.
Výběžek hrudní kosti je jen málo výrazný. Břicho je slabě vtažené.
Je nasazen v prodloužené linii hřbetu a zádi. U kořene je silný, ke konci zeštíhluje. Dosahuje k hlezennímu kloubu. Je mírně zatočen směrem vzhůru, je nesen pod úrovní hřbetu. Je porostlý hustou srstí.
Celkový pohled: mohutné, svalnaté, paralelně postavené.
Lopatka: její délka odpovídá téměř délce ramenní kosti. Je osvalená, silná a správně přiléhá k hrudnímu koši. S horizontálou svírá úhel 45°až 50°.
Rámě: mohutné, svalnaté, téměř stejně dlouhé, jako lopatka.
Loket: silný, postavený u těla. Vzdálenost od loketního kloubu k zemi se rovná polovině kohoutkové výšky.
Předloktí: rovné, mohutně osvalené.
Karpální kloub: silný.
Metakarpus: mohutný, mírně šikmo postavený (svírá přibližně úhel 15°s vertikálou).
Přední tlapky: kočičí tlapky, prsty silné a sevřené. Silné drápy jsou černě zbarvené.
Celkový pohled: silné, rovné, svalnaté, paralelně postavené.
Stehna: svalnatá, rovná.
Koleno: silné, postavené rovnoběžně se střední osou těla. Kolenní kloub svírá přibližně úhel 120°.
Lýtko: je svalnaté, přibližně stejně dlouhé jako stehno.
Hlezno: mohutné, kolmo postavené, hlezenní kloub svírá úhel mezi 135°– 140°.
Metatarsus: silný, téměř kolmý.
Zadní tlapky: jsou poněkud delší než přední, se silnými a sevřenými prsty. Drápy jsou silné a černé, polštářky odolné s dostatečně pružné.
V pohybu dobrá akce pánevních končetin. Preferovaný pohyb: prostorný a energický klus. Končetiny se pohybují v boční ose těla.
Pružná a dobře pigmentovaná, dobře přiléhá k tělu.
Krátká, hustá, lesklá, dosti hrubá a přiléhavá po celém těle, s podsadou. Poněkud delší srst je na zadní straně stehen a na spodní straně ocasu.
Rezavá (liščí červeň) přecházející do žlutavě rezavé s červenavým nádechem, s černým pláštěm nebo sedlem. Plášť nebo sedlo dosahuje až na hlavu, kde vytváří černé znaky na obou stranách slechů; malá kulatá bílá skvrna na hrudi, nepřesahující průměr 2 cm, je přípustná.
Pro feny od 44 do 54 cm, ideální výška je mezi 48–49 cm.
Všechny odchylky od výše uvedeného textu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti.
Pozn,: Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.
Nejoblíbenější psí plemena