Inzeráty plemene: Artoisský honič
(Artézský honič, Pikardský honič, Chien d´Artois, Artois Hound)
Artoisský honič je společenský pes, který velmi dobře snáší život ve smečce. Je povahově vyrovnaný s jemným, laskavým až něžným charakterem. Při lovu je velmi vytrvalý a dokáže hlásit zajíce třeba hodinu i ve špatném počasí. Má charakteristicky vysoký hlas, který je slyšet na velkou vzdálenost a patří k nejzajímavějším v psí říši. Není nejrychlejší, ale vše vyvažuje svojí houževnatostí a nebojácností, s níž se dokáže postavit třeba i kanci. Navíc je velmi otužilý a může pracovat za jakéhokoli počasí v lese, houštinách i na pláních.
Artoisský honič je svalnatý, dobře stavěný pes. Není příliš dlouhý, poměr délky k výšce je zhruba 1:1. Výška v kohoutku je stejná u obou pohlaví a dosahuje 53 až 58 cm. Průměrná váha je 28 až 30 kg. Mozkovna je široká a silná, poměrně krátká a ze shora zploštělá, čenichová partie je čtvercová s velkým, černým nosem s dobře otevřenými nozdrami, nosní hřbet je rovný, spodní pysk je překrytý horním a zuby mají nůžkový skus. Oči má artoisský honič tmavě hnědé, okrouhlé a posazené nepříliš blízko u sebe. Uši jsou zavěšené zhruba ve výšce očí a jsou široké, ploché a jemné, dosahující až ke špičce nosu. Krk má silný, hřbet široký a pevný, mírně klenutá žebra, hluboký, dlouhý hrudník, který dosahuje až k loktům. Ocas je srpovitě nesený, nepřetočený dopředu a je také silný. Hrudní i pánevní končetiny jsou silné a dobře osvalené. Pohyb působí snadným a pravidelným dojmem. Artoisský honič má krátkou, přiléhavou srst s trikolórním zbarvením. Barvy jsou tmavě pálená, přecházející k zaječímu odstínu s pláštěm nebo s velkými plotnami. Průměrná délka života je 12 až 14 let.
Artoiský (artézský) honič (Chien d‘Artois)
Standard F.C.I.: č. 28 / 24. 07. 1996 / F
Původ: Francie
Datum zveřejnění platného standardu: 24.7.1996
Artoiský honič je v současnosti používán k lovu se střelnou zbraní. Je pracovitý i v obtížných podmínkách, jeho rychlost je střední, ale je vytrvalý,na pláních: vzhledem k jemnosti nosu je způsobilý vypracovat stopy zajíce;v lese: vzhledem ke svým nepopíratelným kvalitám výborně pracuje ve vzrostlém lese na srnčí zvěři; v houštinách: protože je odvážný, bravurně může nahánět vzpurnou černou zvěř; a navíc: je to pes otužilý, obdařený jedním z nejúchvatnějších hlasů, výjimečně výrazným, který je daleko slyšitelný; šest až osm vyrovnaných tříbarevných artoiských honičů tvoří malou láji, schopnou udělat radost i nejnáročnějšímu psovodovi.
Klasifikace F.C.I: skupina 6 – honiči, barváři a plemena příbuzná, sekce 1.2 – střední honiči, s pracovní zkouškou
Toto plemeno, někdy nazývané též pikardský honič, bylo hojně rozšířené při historických lovech (štvanicích) v době Jindřicha IV. a Ludvíka XIII. A bylo velmi oblíbené. Byl to úžasný zážitek, sledovat tyto psy, hlásící zajíce vytrvale celou hodinu i v suchém počasí. Pan Coulteulx de Canteleu ve svém díle „Rukověť francouzského parforsního lovu“ (Manuel de vénérie francaise, 1890) mluví rovněž s obdivem o atroiském honiči. Uvádí, že artézská rasa byla v jeho době prokřížená a bylo těžké najít čistokrevné jedince, avšak přesto se zachovalo ještě několik čistokrevných jedinců tohoto plemene, nejlepšího pro lov zajíce. Proto umístil tyto vybrané jedince, představitele plemene, do velkého psince v pařížské zoologické zahradě, aby se s nimi seznámila široká veřejnost. Ke konci XIX. století a na počátku XX. se o restauraci původního typu artoise pokoušel pan Levoir v Pikardii, aniž by však toho dosáhl. Během tohoto období a na počátku I. světové války jiný pikardský chovatel, pan Mallard, dominoval v chovu této rasy. Ale i když choval velice krásné psy, jak o tom svědčí četná uznání z výstav psů, tito již nebyli vždy v původním typu, jaký popisují staří autoři. Po II. světové válce se mělo zato, že artoiský honič se zařadil mezi plemena, která zmizela navždy. Ale pan Andréchy v Buigny les Gamaches v kraji Somme se rozhodl na počátku 70. Let XX. stoleté zrekonstruovat toto rasu. Díky jeho nadšení a také práci paní Pilat, získává tento honič znovu svoje místo.
Pes dobře stavěný, svalnatý a nepříliš dlouhý, působící dojmem energie a síly.
Výška/délka těla - mezi 10:10 až 10:11
Výška hrudníku/výška v kohoutku - okolo 1:2
Šířka mozkovny/délka hlavy- okolo 8:10
Je to statný a otužilý pes s velmi jemným nosem, dobře se držící ve smečce, vyrovnaný a společenský;
Mozkovna: silná, široká, dost krátká, oblá, svrchu zploštělá, s nevýrazným týlním hrbolem.
Stop: výrazný
Nos: černý, velký, s dobře otevřenými nozdrami.
Pysky: horní překrývá spodní a musí být dostatečně vyvinutý, aby při bočním pohledu utvářel dojem hranaté čenichové partie.
Nosní hřbet: rovný, při pohledu z profilu středně dlouhý.
Líce: suché.
Zuby: nůžkový skus, horní řezáky překrývají spodní v těsném doteku, zuby jsou správně postaveny v čelistech.
Oči: vzhledem k šířce fronty nejsou posazeny příliš blízko u sebe, jsou okrouhlé, nejsou vsazeny hluboko, jejich pohled je melancholický a milý, zbarveny jsou tmavě hnědě. Sliznice vnitřní stany víček nesmějí být vidět.
Uši: zavěšené ve výši očí, jemné, široké na konci oblé, téměř ploché a dosti dlouhé, dosahující k začátku nosu.
Středně dlouhý, silný, s nepatrným lalokem.
Široký a pevný.
Mírně klenutá.
Mírně klesající k zádi, která je svalnatá.
Široký a dlouhý, dost hluboký, neboť hrudní kost dosahuje do výše loktů.
Vyplněné.
Dobře klenutá.
Silný, dost dlouhý, nesený srpovitě, nikdy ne přetočený dopředu.
Celkový pohled: přední končetiny jsou silné a rovné.
Záprstí: lehce šikmé.
Lopatky: šikmo uložené a svalnaté
Lokty: postavené v oce těla.
Tlapky: mírně protáhlé, silné, ale dostatečně sevřené. Polštářky jsou černé a kompaktní.
Při pohledu zezadu se sedací hrbol, střed stehna, hlezno, zánártí a tlapka nacházejí v téže ose.
Stehna: dlouhá a svalnatá.
Kolena: silná a středně úhlená.
Zánártí: krátké a silné.
Pravidelný a snadný.
Dost silná.
Krátká a dost přiléhavá.
Trikolorní, tmavě pálené, přecházející k odstínu zaječímu nebo jezevčímu, s pláštěm nebo s velkými plotnami. Hlava je obvykle plavá, někdy s příměsí černé.
Průměrně 28-30 kg.
Kohoutková výška: psi i feny 53-58 cm s tolerancí 1 cm
Všechny odchylky od tohoto standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti.
Hlava: mozkovna úzká, střechovitě klenutá, čenich příliš špičatý, horní pysk nedostatečně spuštěný a přiléhající,
Uši: nasazené pod linií očí, krátké, ne dost ploché
Oči: světlejší, zřejmá šilhavost
Krk: příliš dlouhý nebo štíhlý
Tělo: hřbetní partie příliš dlouhá, hřbetní linie měkká, prosedlá, ocas příliš dlouhý, křivý.
Přední končetiny: strmě uložená lopatka, vybočené lokty, strmé záprstí, měkké tlapky, prsty otevřené, příliš dlouhé.
Zadní končetiny: plochá stehna, hlezna strmá, příliš uzavřená nebo příliš otevřená.
Zbarvení: stříkané.
Povaha: nedůvěřivý jedinec
Pozn.: všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.
Nejoblíbenější psí plemena