Akita-inu je mimořádně věrný pes. Jsou zdokumentovány případy, kdy i deset let po smrti svého pána Akita chodil čekat na nádraží, odkud se pán vracel z práce. Jsou to příjemní a milí psi, kteří se velmi dobře hodí k dětem. Je velmi inteligentní, ale někdy trochu svéhlavý a příkaz vykoná, až když se mu zachce. Měl by si ho pořizovat již zkušený chovatel. Samci jsou někdy příliš dominantní vůči jiným psům, což se dá minimalizovat brzkou socializací štěněte. Akita-inu se velmi dobře a rychle učí, a proto se často využívá při canisterapii, a to i u nás. Akita-inu se osvědčil jako služební pes policistů a vojáků.
Je to velký, svalnatý pes s výškou v kohoutku kolem 61 až 67 centimetrů. Má hrubou, rovnou srst s hustou podsadou. Barva srsti je červená, sezamová, žíhaná a bílá. U prvních třech uvedených barevných variant musí být zřetelné "urajiro", což je bílá srst na tvářích, čenichu, hrudi, spodní straně trupu a na špičce ocasu. Lebka je v poměru k tělu se širokým čelem, středně dlouhou tlamou a silnými zuby s nůžkovitým skusem. Oči a uši jsou poměrně malé. Má rovný hřbet, silný hrudník a ocas výrazně zatočený nad hřbet. V průměru se dožívá věku 12 let.
F.C.I.-Standard č. 255 / 02.04.2001 / GB
Akita-inu ( Akita)
Země původu: Japonsko
Datum publikování originálu standardu plemene : 13.03.2001
Použití: společenský pes.
Zařazení podle F.C.I: Skupina 5 špicové a primitivní plemena, sekce 5 asijští špicové a příbuzná plemena.Bez zkoušky z výkonu.
Krátké historické shrnutí : původní japonští psi byli malé až střední velikosti a nebyla žádná velká japonská plemena. Od roku 1603 byli v oblasti Akita užíváni jako bojoví psi Akita Matagis (středně velcí psi pro lov medvědů). Od roku 1868 byli Akita Matagis kříženi s tosami a mastify. Tím vzrostla velikost plemene, ale byly ztraceny typické vlastnosti špiců.V roce 1908 byly psí zápasy zakázány, ale plemeno bylo zachováno a dále šlechtěno jako velké japonské plemeno. Devět vynikajících zástupců tohoto plemene bylo v roce 1931 oceněno jako „národní památky“.V průběhu druhé světové války (1939-1945) bylo běžné užívat psy jako zdroje kožešiny pro vojenské oblečení. Policie nařídila odchycení a konfiskaci všech psů kromě německých ovčáků užívaných pro vojenské účely. Někteří chovatelé se snažili obejít tento příkaz křížením svých psů s německými ovčáky.Když druhá světová válka skončila, akit bylo žalostně málo a rozdělovaly se do tří odlišných typů: 1) Matagi Akity, 2) bojové akity, 3) ovčácké akity. To vytvářelo v plemeni velké zmatky.Během poválečného procesu obnovení původního plemene byl po přechodnou dobu velmi populární pes Kongo-go z linie Dewa, který vykazoval vlastnosti mastifa a vliv německého ovčáka. Rozumnější chovatelé však nepovažovali tento typ za správné japonské plemeno a snažili se odstranit rysy cizích plemen křížením s Matagi Akitami, aby dosáhli obnovení původního plemene, a uspěli v ustavení čisté linie velkého plemene, jak jej známe dnes.
Velký pes, robustně stavěný, dobře vyvážený, s množstvím hmoty. Sekundární pohlavní znaky jsou silně patrné. Pes je ušlechtilý, důstojný, rezervovaný. Silná konstituce.
Poměr kohoutkové výšky k délce těla (od hrbolku lopatky k hrbolku kosti sedací) je 10 : 11. Tělo feny je o trochu delší než tělo psa.
Vyrovnaný, věrný, učenlivý a chápavý.
Lebka: velikost lebky je v poměru k tělu. Čelo je široké se zřetelnou čelní rýhou. Bez vrásek.
Stop: patrný.
Nosní houba: velká a černá. Slabý a rozptýlený (difuzní) nedostatek pigmentu je přijatelný pouze u bílých jedinců, ale černá je vždy preferována.
Tlama: středně dlouhá a silná s širokým kořenem tlamy, zužující se, ale nikoliv zašpičatělá. Nosní hřbet je rovný.
Čelisti/Zuby: silné zuby, nůžkový skus.
Pysky: těsně přiléhající.
Líce: středně vyvinuté.
Oči: poměrně malé, téměř trojúhelníkového tvaru díky zvednutí vnějšího koutku oka, posazené poměrně široce, tmavě hnědé – čím tmavší, tím lépe.
Uši: poměrně malé, silné, trojúhelníkové, s mírně zaoblenými špičkami, nasazené středně široce, vztyčené a nakloněné vpřed.
silný a osvalený, bez volné kůže, v rovnováze s hlavou.
rovný a silný.
široká a osvalená.
hrudník hluboký, předhrudí dobře vyvinuté, žebra středně vyklenutá.
dobře vtažená k břichu.
vysoko nasazený, silný, nesen silně zatočený nad hřbetem. Pokud je natažen, špička dosahuje téměř k hleznům.
Rameno: mírně strmé, dobře vyvinuté.
Loket: těsně přiléhající k tělu.
Předloktí: rovné, se silnou kostrou.
dobře vyvinuté, silné, přiměřeně zaúhlené.
silné, kulaté, klenuté, kompaktní, prsty dobře vzájemně přiléhající.
pružný, plný síly.
krycí srst je hrubá a rovná, podsada jemná a hustá. Kohoutek a záď jsou pokryty mírně delší srstí, srst na ocasu je delší než na těle.
červenobéžová, sezamová (červenobéžové chlupy s černými špičkami), žíhaná a bílá. Všechny zmíněné barevné rázy kromě bílé musí mít „urajiro“ (urajiro – bělavá srst na stranách tlamy, na lících, na spodní straně čelisti, krku, hrudníku, těle a ocasu a na vnitřní straně končetin).
Psi: 67 cm. Feny: 61 cm. Tolerance ±3 cm.
Vady
Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.
Každý pes vykazující fyzické nebo psychické abnormality bude diskvalifikován.
Pozn.: Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.
Nejoblíbenější psí plemena