Akbaš pochází ze západního Turecka. Předpokládá se, že vznikl křížením komondora, kuvase, podhalaňského ovčáckého psa a pyrenejského horského psa. Akbaš je psí plemeno, které je hojně využíváno od 70. let minulého století v USA, zejména k ochraně ovcí, koz a ostatního dobytku před kojoty.
Povaha tohoto psího plemene je velmi komplikovaná. Akbaš je zdrženlivý, podezřívavý, těžko vychovatelný, avšak z části klidný. Potřebuje zespolečenštit. Není vhodný jako psí společník pro rodiny s malými dětmi. Nejraději má svůj klid, nejlépe venku. Mohou nastat problémy při styku s jinými psy.
Akbash (Akbaš) - FCI neuznané plemeno
Akbash byl uznán plemenem v roce 1998 United Kennel Clubem (UKC, USA)
Akbash
Akbesh
Západního Turecko
Především ochrana stád a pozemků, společník.
Čilý a ostražitý.
U této rasy pro ochranu stád jsou poměry stavby, rychlost a obratnost stejně důležité. Žádoucí výška dorostlého psa je, měřeno v kohoutku, 76 až 86 cm pro psy a 71 až 81cm pro feny. Hmotnost by měla odpovídat výšce a pes by měl být dobře osvalený a štíhlý, aniž by jeho hmotnost byla větší či menší. Pro psa v dobré formě je průměrná hmotnost 54kg, pro fenu 41kg.
Klínovitá hlava je u obou pohlaví v dobrém poměru k výšce a stavbě těla jednotlivého zvířete. U psa je proporcionálně větší než u feny. Při pohledu shora se směrem k nosní houbě postupně zužuje a tvoří tupý klín. Při pohledu ze strany tvoří čenich přibližně polovinu délky hlavy, měřeno od kosti týlní k nosní houbě. Na hlavě nejsou kožní vrásky.
Lebka je velká, lehce klenutá a mezi ušima široká. Je delší než širší a směrem k čenichu se stejnoměrně zužuje. Stop je slabě až mírně vyznačen. Líce jsou ploché a hladké.
Oči jsou střední velikosti, tvaru mandle a daleko od sebe posazené. Barva může být od zlatohnědé do tmavě hnědé, při čemž je upřednostňována barva tmavší. Výraz je inteligentní, ostražitý a přátelský. Oční víčka dobře přiléhají a jsou buď zcela černě nebo tmavě hnědě pigmentována. Řasy jsou bílé.
Uši jsou převislé, tvaru V a na špičce lehce zaoblená. Jsou poměrně vysoko nasazeny a přiléhají těsně k hlavě. V pozoru jsou neseny poněkud výše, je-li pes znepokojen, jsou přiloženy nazad. Je-li ucho drženo ve směru oka, mělo by dosahovat alespoň jeho vnějšího okraje, ne však přesahovat vnitřní koutek. V Turecku jsou uši většinou u štěňat kupírovány. U psa importovaného z Turecka by neměly být kupírované uši posuzovány jako chybné, ale u psů, kteří z Turecka nepocházejí, platí kupírované uši za diskvalifikující chybu.
Při pohledu ze strany je hřbet čenichu rovný a přibližně rovnoběžný s čelním sklonem. Čenich je na přechodu k mozkovně široký, rovnoměrně se zužuje směrem k nosu a tvoří tupý klín. Čelisti jsou silné, spodní čelist je však poměrně plochá.
Barva nosní houby může být tmavě hnědá nebo černá, obě barvy jsou ve stejné míře přijatelné. Psi, jejichž nosní pigment jeví lehké, roční dobou podmíněné vyblednutí, nemají mít snížené hodnocení. Pigmentace kůže čenichu kolem nosu může být šedá, strakatá nebo může chybět, silnější pigmentace by měla být upřednostněna. V profilu leží nosní houba na stejné linii s koncem čenichu a poněkud vystupuje před dolní čelist.
Pysky jsou černé nebo tmavě hnědé a pevně přiléhají. Hmatové chlupy jsou bílé.
Akbash má úplný chrup s velkými, pravidelnými, bílými zuby. Upřednostněn je skus nůžkový, ale klešťový je přípustný. Zuby poškozené následkem pracovního nasazení v poli nemají být při oceňování na závadu.
Krk je dobře osvalený, středně dlouhý až dlouhý, s klenutou linií šíje a s malým či chybějícím lalokem. Psům s malým lalokem by nemělo být ocenění snižováno.
Hruď je hluboká a přiměřeně široká. Žebra jsou na páteři dobře vyklenutá, pak jsou plošší, takže vytvářejí hluboký trup, který sahá téměř až k loktům. Od nejhlubšího bodu hrudi se délka žeber směrem ke slabinám relativně rychle zkracuje.
Horní linie velmi lehce klesá od dobře vyvinutého kohoutku, přechází do silného hřbetu a je lehce, ale zřetelně vyklenutá nad partií slabin. Krajina beder přechází do dlouhé, dobře osvalené, spadající zádě. Slabiny jsou vtažené a zřetelně poukazují na vliv chrta na tuto rasu.
Ocas je nekupírovaný, u nasazení tlustý, ke špičce se zužuje. Je nasazen nízko na bázi křížové kosti. Je-li pes uvolněný, je nesen svisle a sahá až k hlezennímu kloubu. Spodní část ocasu tvoří často hák. Je-li pes vzrušený nebo v pohybu, je ocas obyčejně nesen obloukovitě nad hřbetem. Výška a tvar oblouku závisí na stupni vzrušení a na sebevědomí psa. Srst na ocase může být v závislosti na osrstění psa krátká či dlouhá.
Jak lze očekávat u pracovního psa, jsou ramena dobře osvalena. Lopatka a rameno jsou dobře zaúhleny a přibližně stejně dlouhé. Předloktí je dlouhé, rovné a v poměru k celkovému vzhledu psa dobré síly kostí. Jsou postaveny mírně daleko od sebe, lokty jsou dobře k tělu přilehlé. Silné záprstí je při pohledu ze strany lehce šikmé. Při pohledu zpředu mají být končetiny rovnoběžné a se zemí mají svírat pravý úhel.
U této rasy jsou dva druhy tlap: kočičí a zaječí. Obojí jsou přijatelné, kočičí tlapy jsou upřednostňovány. Nehledě na tvar jsou tlapy velké a silné, prsty jsou dobře klenuté. Polštáře tlap jsou tlusté, tvrdé, elastické a mohou být světlé nebo tmavé. Drápy jsou šedé, hnědé nebo bílé a při předvádění mají být tupé. Paspárky mohou chybět, mohou být jednoduché nebo dvojité a mohou být odstraněny.
Zadní končetiny jsou silné. Stehno je od přední strany k zadní široké a současně je dlouhé. Ačkoliv je zde osvalení silnější, je stavba kostí a zaúhlení přední končetiny v dobrém poměru ke končetině přední. Kolena jsou dobře zaúhlená, hlezna jsou nízko postavené. Dlouhé zadní končetiny přispívají k elegantnímu klenutí bederní krajiny a jsou důležité pro rychlost a pohyblivost rasy. Při pohledu zezadu jsou hlezna rovnoběžná, při pohledu ze strany by měla být postavena trochu před pravým úhlem pokud je tělo psa v přirozeném, ale pozorném držení.
Akbash má dvojí srst, sestávající z delších hrubých krycích chlupů a z husté podsady z měkkých jemných chlupů. Hustota podsady se značně mění podle podnebí a povětrnostních podmínek, jimž je pes vystaven. Normálně ztrácí akbash podsadu jedenkrát za rok. Jsou dvě délky srsti, které jsou při hodnocení rovnocenné, ani jeden z typu není upřednostňován. U obou variant je srst na čenichu, uších a tlapách kratší než na těle.
Středně dlouhá srst: Srst na těle je krátká až středně dlouhá a hladce přiléhá, což psovi propůjčuje štíhlejší a lehčí vzhled. Límec je méně vytvořen. Srst na před-ních končetinách, stehnech a na ocase může být poněkud delší.
Dlouhá srst: U dlouhosrstého akbashe je srst zřetel-ně delší než u psa se srstí středně dlouhou. Srst je často lehce zvlněná, ne však kudrnatá nebo zplstnatě-lá. S plnou podsadou se zdá dlouhosrstý akbash těžší než akbash se srstí středně dlouhou. Má silně vytvoře-ný límec a bohaté praporce na předních bězích, stehnech a ocase. V létě nebo v teplých klimatických zónách se zdá dlouhosrstý akbash následkem málo vytvořené podsady podstatně štíhlejší.
Akbash je vždy bílý. Lehce bisquitové nebo šedé stínování kolem uší nebo v podsadě nemá být nikdy považováno za chybu, pokud se pes v celkovém dojmu jeví jako bílý. Šedá nebo modrostříbrná pigmentace kůže – zcela nebo ve skvrnách – je žádoucí, ne však podmínkou a to za předpokladu, že oční víčka, nosní houba a pysky psa mají dostatečně černou nebo hnědou pigmentaci.
Pohyb akbashe je plynulý, harmonický a elastický. Při tom tlapy zůstávají blízko u země. Při pohledu ze předu a zezadu se běhy nepohybují rovnoběžně, nýbrž se k sobě u země poměrně blízko přibližují. S přibývající rychlostí směřují běhy v odpovídající míře více dovnitř, až tlapy našlapují téměř v jedné stopě. Při pohledu ze strany dosahují zadní běhy daleko pod tělo a stýkají se nebo přesahují stopu předních tlap. Pes, který není vzrušen, nese hlavu poměrně nízko ve výši ramen. V pozoru se akbash pohybuje rozhodně a cílevědomě k předmětu svého zájmu.
Poznámka
Psi musí vykazovat dvě zjevně normálně vyvinutá varlata zcela sestouplá v šourku.
Nejoblíbenější psí plemena